Na letištích jsme po vzoru Prahy taky všechny ochranné složky zajímaly. Průběžně a všude. Byla to jistota. Vždy buď Vanda, nebo já...skenovaly jednu, nebo druhou. Zajímavý byl můj scan v Londýně kdy scanner vyhodnotil jako nebezpečná moje kolena. By mne zajímalo proč.
Přeskok na Heatrhow byl dvouhodinová záležitost. Docela jsem byla zvědavá. Projely jsme hodně velkých letišť a nutno říci, že organizaci tam mají vždycky výbornou. Stejně Heathrow. Přesunuly jsme se mezi terminály, vystály frontu, abychom vysvětlily, že jsme si balily samy a pak...opět potkaly polskou rodinku. Už se zdravíme jak staří kámoši a tedy víme, že také letí do LA. Vanda zpruzelá doufá, že nebudou sedět poblíž nás. Jak jsme později zjistily, letěly sice na stejné místo jako my, ale jiným letadlem...
To ale nebyl konec útrap Londýna. My na letišti nenašly jsme Starbucks!!! Prostě tam nebyl! Letiště jak kráva, spíš několik krav a kafe si nekoupíte. Tedy jo, bylo tam Nero café, ale to Vanda odmítla. Prostě se upnula na Starbucks. Tak nic. Letělo se dál. Klepala s námi únava a já doufala, že na letu v délce 9,5 hodiny to zalomíme a vzbudíme se až v Dallasu. Chyba lávky. Spát nešlo. Jen poklimbávat. Palubní systém American airlines byl podivný, filmy se promítaly v nerozluštitelných cyklech...děs. Výborné naopak bylo jídlo, Vanda si dala těstoviny se sýrovou omáčkou, já masové koule s kaší. Průběžně se doplňovalo pití a set-tam i svačinka. Jednou ze svačin byla i zmrzlina - výborný nápad, který jsem zažila poprvé...
V Dallasu jsme pobily chvíli. Zaujalo nás jen, že jsme si musely vzít kufr (ač odbavený až do Santa Any), přenést ho k dalšímu pásu a poslat si ho do našeho letadla. Nevíme co je to za systém, ale naštěstí na něj upozorňují...
Letiště v Dallasu má hned dva Starbucks na jednom terminálu. Tu disproporci by tedy zjevně někdo vyšší (Bůh?) měl řešit...
Také se opět projevilo, jak jsme důvěryhodné, protože nás požádal o pomoc s nalezením letu nějaký pán. Nerozumím tomu. Zjevně byl místní, nebo alespoň místně hovořící. proč si nenašel někoho z letištního personálu??? My jen zjistily, že na tabuli odletů jeho destinace není. A doporučily mu letištní personál :-D Podle mého byl na jiném terminálu...
Pak tříhodinový přeskok do Santa Any. Výborné vesnické letišťátko, kde jsme pobraly kufr a vyrazily na shuttle. Myšlenka byla, že se necháme dovézt na nádraží a dojedeme vlakem. Myšlenka výborná, kdyby...
Na nádraží nebyl nikdo v pokladně. Hned vedle pokladny stál automat, ale nějak nesouhlasil s naší platební kartou. Když se konečně vsoukal do pokladny Carlos, vyžádal si pas (pro lístek na vlak???) a začal po-ma-li-čku všechno zařizovat. Pak nám řekl, že vlak už stejně asi nestihneme. A další jede v 22:59 (bylo 20:38). Rozhodly jsme se, že stihneme. Vlak stál na peróně, my vyrazily...a nestihly.
Vlak na LA jel z druhé koleje, ke které se muselo nadchodem po milionech schodů.
Mne v tu chvíli přepadla trudnomyslnost. Chtěla jsem už jen a jen postel a místo toho čekání na nádraží. Zjevně totiž i pán od shuttle zvolil možnost nádraží blbě. Vím, že na netu jsem koukala, že vlaky do LA jezdí častěji - jen mne nenapadlo vyžadovat nějakou konkrétní zastávku vlaku.Chyba, Vlak zde za dvě hodiny projel jeden, na nástupišti jen ochranka a my. A pak jeden nákladní vlak. Ten tedy stál za to. TOLIK vagónů jsme ještě neviděly a tak vysokých taky ne. Klidně by mohli převážet všechny slony světa...
Do LA jsme dojely kolem půlnoci. Výhodou bylo, že už z vlaku jsme zahlédly neon našeho hotelu a tedy jsme se nemusely nijak orientovat a vyrazily jsme na jistotu mezi několika spícími bezdomovci a partičkou místních nespících smažek.
Vyžádaly si klíč od pokoje a padly mrtvé do postelí...
"V Dallasu jsme pobily chvíli."...co vám udělala???
OdpovědětVymazat...to ten pravej...
Vymazat