Sobota
Ráno se vlastně nesnídalo. Tedy vlastně nesnídal asi nikdo jiný, než já s Vandou - my dojedly včerejší půlku tortily. Paula, Katherine maminka, uklízela kolem bazénu pro plánovanou bazénovou párty a nechtěla pomoct, že prý je moc horko. Bob, Katherine tatínek, dělal kde co a Katherine cvičila u televize. My během snídaně i po ní pekly klasický kynutý koláč, ozvláštěný několika problémy arizonského světa. Máslo se v domácnosti vyskytuje jen solené. Mouka by byla, mléko se muselo koupit, protože žijeme zdravě a používáme jen mandlové. Nemáme váhu. Místo tuku použijeme kokosový olej. Hledáme recept pro hrnečkové odměřování. Těsto nekyne. Sázíme ovoce, to se v troubě nehodlá rozevřít a pustit šťávu. Žmolenka nám taky moc nejde.
Nakonec ale upečeno a vcelku se i povedl. Na místní poměry.
Sbíráme se a jedeme nakupovat na párty. Bob má v oblibě Cosco. Místní obchod podobný nevím čemu. Asi nejvíc Makru. Velká balení všeho, hodně lidí a především ochutnávky všeho. Ty probíhají úplně jinak, než u nás, kde si člověk raději nic nebere aby nemusel poslouchat řeči prodejce a vysvětlovat, že produkt nechce. Tady nabízející také mluví a zdůrazňuje děsně výhodnou cenu - ale nevadí mu mluvit naprázdno. Furt lidem jídlo lifruje. Ochutnaly jsme tedy kde co - zmrzlinu, cheesecake i jiný koláč, smaženou rýži, kuřecí sendvič, těstoviny...A samozřejmostí je i nabídka nápojů...
Na párty chtěla Katherine objednat i pizzu, takže jsme stály u okénka občerstvení. I daly jsme si s Vandou hot-dog za 1,5 dolaru i s bezedným nápojem. Vanda pak párkrát kousla a měla dost :)
Z Costca se jelo zase domů a čekalo se na hosty. Párty byla ve tři, první host dorazil už v půl čtvrté :)
Plánováno bylo dvacet hostů včetně nás (objevil se i Katherine bratr Jackob),přičemž nás je celkem šest. N akonec tedy ze 14 pozvaných přišla asi jen půlka a i ta se různě míjela v čase. Začala poměrně nudná část dne (pro mne, pro Vandu rozhodně ne). Puberťáci klábosily, zdrbli kde koho, vzpomínali na dobu před dvěma roky...
Chvíli jsem seděla u nich, pak jsem si šla číst. Skončili asi v deset večer, nutno podotknout, že Vanda byla moc spokojená.
Neděle
Ráno se tentokrát snídalo. Paula vytvořila její variantu míchaných vajíček po arizonsku. Pak jsme vyrazily do kostela. My s Vandou jsme na to z kufru vytáhly nové šaty, protože nám přišlo nemožné vyrazit do kostela v šortkách. Katherine Vandu prý pozorovala a pak se jí zeptala, zda si je vědoma toho, že do kostela se chodí v riflích. Hmm, tak nebyla. Já taky ne. No nevadí, jely jsme v šatičkách. Přijely jsme asi mírně pozdě, vcházely jsme do sálu, který připomínal spíš náš kulturák, než kostel, ve chvíli kdy už hrála hudba. Co hudba. Na podiu křepčila rocková skupina a kostel to připomínalo jen tím, že se hrály písně s texty o Ježíšovi. Postavily jsme se ke svým místům a sledovaly produkci. Po nějaké době přišel předřečník a mluvil a začátku školního roku (tady už je fakt za chvilku) a o tom, kde členové místních přátel kostela trávili dovolenou. Vše doprovázeno fotografiemi. Pak znova hudba a pak došlo už na věc. Zanícený hovor o vzájemné lásce a pomoci si, neměl naprosto nic společného s evropským pojetím kostela a bohoslužby. Na závěr se opět zahrálo a šlo se pryč. V celé místnosti byl jen jeden kříž postavený na boku místnosti. Vanda původně šla do kostela proto, aby mohla do nedělní školy. Celé to totiž funguje tak, že po první sérii písniček a hlavním předřečníkovi se děti sbírají a odcházejí do nedělní školy. Jen děti. po maturitě už do nedělní školy nechodí. Vanda tedy mohla, ale nakonec se rozhodla zůstat s tím, že je tak pěkně na hraně, že vlastně může oboje.
Z kostela jsme vyzvedly doma Katherine (a převlékly se) a vyrazily na poslední nákupy. Hlavně jsme potřebovaly nové příruční zavazadlo, protože se nám překvapivě nevejdou věci do kufru. Ale měli šatičky (hlavně pro mne) a nedalo se odolat. Utratily jsme víc, než bylo v plánu, ale zas je výhodou, že mám asi šaty na Vandin ples :)
Jestli nepřekročíme váhové limity ale netuším....
Pak jsme ještě nakoupily potřebné suroviny pro svíčkovou (třeba celer jsme skoro nesehnaly a snad se tu vůbec nepoužívá - třeba pokladní vůbec netušila, co kupujeme) a jely jsme domů. Tam jsme začaly kuchtit svíčkovou a k tomu jsme si rozložily monopoly. Svíčková se povedla a měla úspěch, což mi padl kámen ze srdce. paula si brala krabičku i na pondělí do práce na oběd.
Monopoly jsme po večeři složily hlavně kvůli Vandě - tu to dost nebavilo, protože Paula i Katherine odmítaly prodat svá místa z nekompletních sérií, což nedovolovalo se ve hře posunout ke stavění domů a hotelů a vlastně to celé nikam nesměřovalo. Takže mi furt cpala její jísta a její peníze, až to Katherine sbalila.
Pak už jen vyvenčit psy (já a Paula), nakrájet meloun (Vanda a Katherine) a šlo se spát.
Zítra nás tu čeká poslední den :(
Žádné komentáře:
Okomentovat