Dnes se ráno den opět trochu zklidnil. Daly jsme si snídani (vajíčka), kafe a bloumaly jsme po bytě. V plánu bylo kino, ale Katherine se nějak v přípravách zpozdila a kino od jedné jsme nestíhaly. Naštěstí stejný film začínal i v dalším kině hned v půl druhé. To už jsme stíhaly. V kině jsme si koupily lístky, vbraly sedačky (trochu blbě, ale to zas tolik nevadilo, protože kino bylo poloprázdné, takže jsme si mohly vybírat, kde budeme sedět). Vybraným fimem bylo pokračování filmu Mamma Mia! Sál nás trochu překvapil. Vždy byla řada vlastně kancelářských křesel na kolečkách u stolečku a za ní řada křesel klasických kinových (taky se stolečky). Očekávalo se, že se klient přišel najíst a podívat na film. Číšník se přivoláal malým tlačítkem, jako třeba se přivolává stevardka v letadle. Usoudily jsme, že potřebujeme pití a popkorn. A pak taky, že u stolečku sedět nechceme a přesunuly jsme se do křesel.
Z filmu jsme měly rozporuplné pocitxy. Katherine se líbil moc. Vandě se jen líbil, já jsme nadšená nebyla vůbec.
Z kina jsme vrátily domů, vzaly tašku s dárky a vyrazily na "Fiestu" - rozlučkový večer programu Phoenix sistes cities. Ten se tentokrát odehrával u nějaké rodiny přímo doma a program byl prý klasický - nejdřív každá skupinka krátce představila zemi, odkud přichází, pak se konala talentová show - každý mohl jednotlivě, nebo ve skupince předvést něco, co umí - takže se kouzlilo, zpívalo, hrálo na různé nástroje, tančilo...
Vše doprovázel malý raut se specialitami každé zemé - třeba italové měli těstoviny, francouzi palačinky, češi chlebíčky...
V půlce talentové šou, ztovna ve chvíli, kdy na zahradě chtěla jedna skupina předvést tanec z High school musical, začal poletovat písek vzduchem, jak se zvedal vítr. Bylo to víc a víc, až se venku ani nedalo být. Vandě začal mobil hlásit nebezpečí a chvíli na to vypadla v domě i elektřina. Udělala se úplná tma a program ještě chvíli pokračoval za svitu mobilů. Pak Bethany (hlavní organizátorka programu) vše ukončila s tím, že kdo tam má někoho dospělého a kdo musí na letiště, ať pomalu jde, ostatní čekají na někoho, kdo je doprví bezpečně domů. My chvíli čekaly a už jsme byly dost hladové, takže jsme se vrhly na zbytky z rautu - tomu jsme zatím odolávaly s tím, že jsme pozvané na večeři k Vidalovi (byl s Vandou ve skupině, když se ona programu účastnila). Ale pak nebylo úplně jasné, zda večeře bude a kdy, tak jsme se najedly zbytků a sladkostí.
Pak jsme se rozhodly odejít. Nabízela jsme Katherina, že nás domů dovezu, že budu řídit, ta ale nechtěla. Ve výsledku už ale jen pršelo a občas se blýsklo. Jen byly někde popadané větve nebo celé palmy, to ale měla policie pod kontrolou a u stromu přes cestu stál vůz a blikal, takže se nedalo do stromu najet.
Vidal hlásil, že mají večeři připravenou, dokonce že mají i světlo, takže jsme se přesunuly k němu. tam jsme dostaly mexickou večeři, na kterou se Vanda ohromně těšila. Bylo burrito, enchilada i margarita. Asi dvě hodinky jsme si povídali a pak se vypravily domů. Už jsme byly dost unavené a ráno jsme musely neobvykle brzo vstávat, protože nás čekala cesta na letiště.
Žádné komentáře:
Okomentovat