Vstávalo se v šest. Zavřely jsme kufry, převážily a zase jsme kufry otevřely, přesunuly pár věcí z těžkého kufru do lehčího a zase zavřely. Rozloučily se s Katherine a jely jsme s její maminkou na letiště. Byl poměrně silný provoz, ale protože jsme byly v autě tři, mohly jsme využít rychlý pruh a vcelku se nás zácpy na silnici nedotkly. Na letišti jsme se rozloučily i s Paulou a vyrazily jsme k přepážce nechat si odbavit kufry.
Let do New Yorku trval 4,5 hodiny a poměrně rychle utekl, ačkoli jsme musela mít batoh pod nohami a znemožňoval mi si nohy natáhnout. Po příletu na Newark jsme se obě docela těšily na kafe u Starbucks, ale situace se vyvinula jinak. Už když jsme vyzvedly kufry a šly si je nechat znovu odbavit nám pozemní personál sdělil, že bysme mohly letět dříve a že máme počkat, zda nás kolem šesté nebudou vyvolávat jménem (to bylo cca za dvacet minut - 4,5 z Phoenixu s sebou neslo i časový posun, takže jsme najednou byly v New Yorku pozdě odpoledne). Pak tedy nám pozemní personál také sdělil, že nám nemůže odbavit kufry až do Prahy, protože mají z hlediska bezpečnosti zákaz nechávat kufry přes noc na letišti (nepomohly argumenty, že cestou sem to šlo - jiný pán pak říkal, že v Torontu na to prostě nemají prostory. Každopádně jsme s tím nepočítaly a byla to trochu komplikace budoucích plánů.)
Ukázalo se, že dřívější let před sedmou hodinou místo má a že nás vezme. Trochu zmatků ohledně zavazadel - nakonec Vandinu příruční tašku s plesovými šaty také odbavili - a mohlo se letět.
Dostaly jsme sedadla asi tři řady od sebe, takže jsme se zeptaly v jedné řadě, zda si pán nepřesedne (ten nechtěl, že tam má rodinu) a pak tzedy i druhého pána v další řadě, zda si nepřesedne. Ten prostě jen nechtěl. Nakonec ale u řady pána s rodinou došlo ke škatulatům stejně - pán letěl s manželkou a třemi dětmi a neměli sedadla u sebe (letadlo bylo malé mělo dvě sedačky na každé straně) a když se povedlo přesunout děti do blízkosti manželky, pán si rád vyměnil místo se mnou, takže nakonec jsme na přeskok do Toronta s Vandou seděly spolu.
V Torontu to bylo rychlé - vyyzvedly jsme si kufry a za chvíli jsme seděly ve vláčku do centra. Trtochu problém byl s ubytováním. Ubtování bylo zařízené přes airBnB a paní chtěla zavolat, až budeme na místě. To ale nešlo - díky novým tarifům od Vodafonu jsme měly debilně nastavený roaming, což jsme při odletu nijak nezjistily. Paní zas nijak neinformovala o tom, že jak vláček má wi-fi, tak před jejím domem je wi-fi z vedlejšího baru. Nějak jsme se ale domluvily, že její snoubenec nás bude čekat u vchodu. Čekal. Ale nějak ho ani nenapadlo, že ty s kuframa, co mluví divnou cizí řečí, by třeba mohly být ty, co jsou za ním. Takže jsme hledaly zvonek, ptaly se jak trotlové v recepci, chytaly cizí wifi v okolí, než se nám povedlonahlásit, že jsme tam a snoubenec se odlepil od stolu a dovedl nás do bytu.
Tam jsme si nechaly kufry a i když bylo pozdě, ještě jsme vyběhly ven koupit si něco k večeři (hned za rohem jsme našly mexický fast food, takže jsme si koupily tacos) a až po jídle jsme si vlezly do postele.
Žádné komentáře:
Okomentovat