Dnešní odpočinkový den začal klasicky neodpočinkově. Místní doprava je děsná, všechno trvá dlouho a trochu bydlíme blbě, tedy ne na úplně nejlepší trase metra na Manhattan. Dneska by se nám ale naše trasa hodila, kdyby....
Od našeho hotelu vede přímá trasa metra na Coney Island. Pokud není výluka. A ta byla. Dneska. Takže: trasa metra F jezdí, ale vynechává právě naši stanici a pár dalších. Tím vynechává se myslí, že tam vůbec ani neprojede. Naopak v našich stanicích projíždí trala linky R, která tu jindy ani neprojede. jenže po pár stanicích se vrací na svoji obvyklou trasu, nebo jinak neobvyklou (nevím), ale každopádně nejede na Coney Island. To spolu s víkendovými intervaly udělalo cestu poměrně dlouhou. Nakonec jsme dojely, ale po pořádné době v podzemí, kde je vedrok zalknutí a střídají ho vagóny s naplno puštěnou klimatizací...
Na Coney Islandu jsme se nejprve plácly k vodě. Oceán je studený, ale v takovém vedru, jaké tupanuje to bylo osvěžující. Stejně to vypadalo tak, že jsme se vakoupaly, za pár minut na hotelovém ručníku (ti budou mít radost) jsme byly suché, a mohly jsme vyrazit znovu.
Ponějaké době jsme chtěly dát ledové kafe, ale u stánků plno lidí, takže jsme nepohrdly ledovou tříští s nejmenší frontou. Obecně je tu dost hlava na hlavě, takže s nostalgií vzpomínáme na liduprázdné pláže Austrálie. Hned za námi se uvelebila početná místní rodinka, děti se začly prohrabávat do číny, písek poletoval, my ho měly všude...i když nutno dodat, že to si rodinka ještě děti hlídala. Později se tatínek opil, maminka na něj řvala, že takhle je to vždycky a třikrát do týdne....
No, sbalily jsme se a vyrazily do lunaparku. Tady se objevil zádrhel. Ale popořadě. Když jsme ležely, pozorovaly jsme atrakce. I já, srababa, jsem usoudila, že některé zvládnu. A tedy jsme si s Vandou koupily dva neomezené lístky na vstupy na atrakce. Já šla na jednu, Vanda asi na dvě nebo tři. Pak jsme chtěly zkusit ruské kole, které vypadalo dost zajímavě, protože kabinky opisovaly podivnou cestu a za jízdy se houpaly a přejížděly z vnitřního na vnější kruh. Jenže paní u vstupu nám vysvětlila, že naše neomezené jízdy jsou do Lunaparku a oni že lunapark nejsou. Aha. Při troše rozhlénutí bylo vidět jiné logo, tak asi měla pravdu, říkáme si že je divné jeden lunapark uprostřed jiného, ale OK. Jdeme do správné sekce a Vanda míří na příšernou atrakci, kde se kyvadlo přetáčí ve velké výšce tam a zpátky. Vystojí frontu a když má nastupovat, udělá se jí špatně z toho sluníčka, na kterém pořád sedí. OK, napije se, a rozhodne i tak nastoupit. A najednou jí nefunguje náramek, mně taky ne. Paní nás posílá na pokladnu. Tam to řešíme a paní pokladní vysvětluje, že naše neomezené jízdy platí jen na malé atrakce, ne na tyhle příšernosti. Není neomezená jízda jako neomezená jízda.
Nelíbí se nám to, protože když jsme lunapark zvažovaly, součástí kupovaných hromadných new yorských atrakcí bylo, že se lunapark obsahuje neomezené jídy v hodnotě 69 dolarů - to právě byly vstupenky na všechno. My ale dostaly vstup za asi 43 dolarů, což jsou vstupy jen pro děti (vlastně). Dohadujeme se se službou pro zákazníky a nic nezískáváme. Vanda odmítá naštvaně ještě využít alespoň pár "dětských" atrakcí a odcházíme (takže ani nepočítám, co nás jízda na dětském kolotoči ve výsledku stála). Vědět podmínky předem, nikdy si (minimálně já) tu vstupenku nevezmeme...
Nasedáme na metro a opět výlukovým systémem jedeme domů. Vanda je kvalitně spálená a v metru pod klimatizací klepe kosu natolik, že se balí do ručníků. Ještě, že je New York na hodně zvyklej...
V hotelu Vanda trpí, maše si spáleniny a já trochu škodolibě připomínám, jak se mi Vanda jako malá vždycky smála, že jsem rudá jak "pelikánův zadek". Teď je pelikánovým zadkem Vanda :)
Žádné komentáře:
Okomentovat