O zrádném rohu na čtyřicáté deváté, jak se Vanda líbala a o bolavých nohách

Líbí se mi, jak Vanda snídá. Stoleček jí nestačí a mám za to, že vzbuzuje tichý obdiv spolustolovníků. Začíná křupinkami s mlékem, pokračuje před tousty (k nim vejce a masové placičky) a končí vaflí s marmeládou...
Nutno dodat, že taková snídaně zaručuje nutnost až večeře :))
Takže po snídani jsme vyrazily na naši další vyhlídkovou cestu po NY. Začaly jsme na Grand central, kde už jsme sice jednou byly, ale v noci. Teď tedy jsme viděly to samé i ve dne a neunavené po dlouhém letu. Trasa pokačovala po páté avenue, kde ovšem chystali slavnostní průvod veteránů irácké války a války v afgánistánu, tudíž byl dost omezený provoz. K tomu jedna odbočka - na to, jak je NY velké město a jak šílená je doprava, tak překvapivě nikdo nechodí na zelenou. Tedy chodí, když to vyjde, nicméně červená taky v přecházení nevadí a to ani policajtům před nosem či za zády. Prostě není-li zrovna blatník na blatník, vyráží se směr protější chodník. Překvapivě to funguje.
Po průletu některými suvenýrnami jsme došly kolem Empire State Building opět k dalšímu nákupnímu centru (ach jo...). Vanda pořídila levisky (pro Pepu: nenašli jsme klučičí obdobu dámského oddělení, ale časem určitě potkáme).
Pak už cesta směřovala k oné čtyřicáté deváté, kam se Vanda moc těšila. Byl tam totiž MaM´s svět, což Vanda jásala, já trpěla. Bonbony, co jdou běžně koupit za pár peněz, tady byly o to dražší a na váhu. Dle Vandy ovšem výhoda ve výběru barev. Podle mého chutnají všechny stejně a navíc - když si vyberu víc barev, mám pak stejně barevnou hromádku jak běžně...

No ale ano, balíček vlastní barevné kombinace máme. Když jsme konečně vyšly ven, natrefily jsme na líbací akci. přesněji to bylo "vystůj frontu, nalep pusu na papírek a prý darují dolar vojsku" (dovoleno to měla hlavně proto, že jsem vlastně netušila, co je "troops"). Nemyslím, že Vandě leželo na srdci blaho armády, ale lákali na líbání vojáčci v uniformách...

To vše na Times square:

Pak jsme chvíli přemýšlely co dál, ale rozhodly se zavézt věci do hotelu, a později se vrátit do centra s tím, že vylezeme na Empire State Building za tmy. Cestou jsme se ještě zastavily u Rockefellerova centra, kde právě upravovali kluziště. Vanda si moc přála bruslit, ale půjčovali boty za 15 dolarů, vstup asi taky 15...ale hlavně - bruslení hodinu a půl by nám poměrně narušilo plány, Vanda už měla taky dost a tak to sama vzdala. Vánoční strom už stál. Přestože vývěska informovala o stromu od 8.11., zapoměla říct, kdy sundají lešení a stromu bude i vidět. Trochu škoda, jinde už výzdobu mají, ale se stromem jsou tajuplní...

Pak už jsme vyjely rychlovýtahem na Empire state building a pokochaly se výhledem z 86 patra. Výtah byl srandovní, zaléhaly mi v něm uši. Překvapivě jsem se nahoře ani nebála, i když fučel děsivý severák...

(Mmch průvodce tvrdí, že jen v téhle budově pracuje a žije 30000 lidí, tedy jedny a půl Louny)

Pak už jen pizza v Little Italy (prý nejlepší v NY, ale víme to o samochvále...), i když dobrá vážně byla, jen s italskou pizzou moc společného neměla. Pak už jen metro a spát, nohy nás bolí ukrutně moc...

 Zítra vstáváme brzy, vyrážíme do D.C. Nestihneme ani snídani, takže jsme si koupily dva sendviče na cestu...

PS: Ano, Vandino věčné špulení pysků mi už leze tak na nervy, že jí začnu mlátit řemenem od foťáku...