Snídaně byla skromnější, než v NY. Tedy jen na výběr
toust se sýrem, toust s marmeládou nebo muffin. K tomu kafe a džus,
nikoli čokoláda pro zmlsanou Vandu.
Po snídani jsme zkusily navázat spojení, ale je dost
nestálé, s fotkami obzvláště je potíž, doložím je později. Pak už jsme
nahuply do Mustanga a odjely směr Key West, nejjižněji, kam to tu jde…
Byla jsem upozorněna, že cílem je samotná cesta, což tak
opravdu bylo. Díky rychlostním limitům se cesta neskutečně vleče, ale je
úžasná. Milion mostů, kolem jen modro a zeleno…moc hezké. Tedy ne, že by to Van
echt ocenila. Snad jen, když měla možnost dělat své „duck face“ (aneb pysky na
fotky).
Z dopravních značek byla nejzajímavější ta „pozor,
přecházejí krokodýli“. Jednak mne mrzelo, že zrovna žádný nepřecházel, jednak
si myslím, že je to zábava pro turisty…krokodýl by musel bejt blbej hrnout se
pod auta a přelejzat betonové zábrany mezi jednotlivými pruhy…
Na samotném Key West fakt nic není. Exotická turistická
přímořská vesnička. Plno suvenýrů, plno lidí. V přístavu kotvila Majesty
of the seas. Vanda, zmlsaná ohromností New Yorku začala tvrdit, že je ta
lodička vlastně malinká J
Okoukly jsme nejjižnější bod Floridy, vystály frontu na
fotku a vydaly se na cestu domů. Večeři jsme dali ve „WENDYS“, což Vanda údajně
musela mít, když se podnik jmenuje stejně. Mohlo nás zarazit a varovat, že je
prázdno, ale riskly jsme to. No, dalo se to sníst, ale opakovat to nebudeme…
PS: Vanda je skvělý navigátor. Občas si plete strany, ale i
tak je její pomoc skvělá. Když jsme vyjeli z Florida City, řekla „teď
celou cestu rovně“ a tak to taky bylo :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat