Náš poslední hotel nenabízel snídaně. Nabízel tedy možnost dokoupení snídaňového bufetu za patnáct dolarů na osobu, což jsem vyhodnotila jako blbost, protože snídani kdekoli musíme pořídit do patnácti dolarů pro obě. Nakonec jsme si koupily tedy snídani v Subway a přemýšlely co dělat, protože v okolí hotelu nebylo nic zajímavého. Takže jsme zbytek dne proflákaly po místních obchůdcích a suvenýrárnách. Kolem třetí jsme se vypravily na letiště. Cesta byla zajímavá, protože naše lístky na místní dopravu nechtěl automat přečíst. Jeden pán ukazoval, že kufr přehodíme a samy se prosmýkneme, ale to se nám nechtělo (taky zvedat a přehazovat 20kg kufr???). Další pán nám vysvětlil, že tedy musíme koupit lístky znovu a zavolat na nějaké číslo a vysvětlit problém. NO, takže jsme koupily lístky nové a už nikam nevolaly...
Na letišti bylo veselo, když paní na check-in vyhodnotila, že náš kufr má o dvě kila přes limit. Ale že druhý je v pohodě a máme si to přehodit. Dobrý nápad. Ale už jsem měla kufry omotané folií, aby se cestou nerozpadly, takže to znamenalo odmotat folii, otevřít kufr, to nejtěžší z něj vyndat, dojít cvičně převážit, zavřít a zase omotat folií. To samé s druhým kufrem. Odmotat, otevřít, nandat, převážit, omotat.
Pak už jsme mohly vydechnout, dát rychle ještě pizzu a nalézt do letadla. Odlet v 18:30 směr Evropa.
Trochu horší letadlo, bez dotykových displejů, s několika nezajímavými filmy. Po jídle jsem usnula a vzbudila se ráno před přistáním u dalšího jídla. Vanda prý nespala skoro vůbec. I tak to v mém podání byly asi tři hodiny spánku. Přistání v Lisabonu v 8:15, přičemž další letadlo mělo nástup v 8:35. Takže úprk přes letiště za letadlem druhý a konec mým plánům, že koupím ještě portské v letištním obchůdku...
Stihly jsme to úplně těsně. Takže nástup a start do Budapešti, cesta 3,5 hodiny. Usínala jsem ještě než nosily letušky další snídani. Po ní už spala i Vanda, složená na sklápěcím stolečku Budapešti část cestujících vystoupila, část nastoupila a letělo se do Prahy. Furt mi to nevycházelo časově, ale zapomněla jsem na hodinový posun Praha - Lisabon, takže pak už mi dávalo smysl, že let bude hodinový, nikoli dvou, jak mi vycházelo v předchozích počtech. Na přeskok Budapešť-Praha už nemělo smysl podávat žádné jídlo, pití se dalo vyžádat. Takže po třech startech a přistáních, po cca 12,5 hodinách v letadle jsme přistály v Praze. Letadla jsou fajn, ale tohle už bylo trochu dost...měly jsme i radost, že jsme doma, přestože se nám z dovolené nechtělo ani trochu. Pilot hlásil -2 stupně, což tedy dává 30 stupňů teplotní rozdíl. Paráda...
Žádné komentáře:
Okomentovat