KARIBIK

Den první, nalodění se

Po snídani jsme se vypravily ještě jednou na prohlídku Miami Beach…došly jsme až na konec k vodě a zpátky jsme šly po břehu oceánu zpátky. Vycházka trvala asi hodinu a už byl čas zabalit opět kufry a vyrazit do přístavu.

Oproti původním plánům jet autobusem jsme se rozhodly pro taxi. Jet busem by totiž znamenalo přestupovat a zaplatit asi 11 dolarů na jízdném, taxi do přístavu jsem odhadovala tak na 20 dolarů a bez tahání kufrů, neb se dalo předpokládat, že řidič si ty těžké kufry narve do kufru auta sám. Předpoklady vyšly J a v přístavu taxametr ukazoval 18,6 – takže vyšel i můj odhad…

Hned po vystoupení z taxiku se nás ujali naháněči kufrů, kteří si zapsali číslo kajuty, kufr oblepili stejně jako na letišti a vyžádali si tringelt za ochotu… V odbavovací hale proběhla stejná procedura jako na letništi, tedy kontrola zavazadel a fronta na check-in. Pak jsme obdržely kartičku skupiny, protože naloďování neprobíhá nijak chaoticky, ale má svůj řád. Čekaly jsme v hale, opět velmi podobné té letištní, asi 30 minut a pak už na palubu.

Na palubu jsme už byly vpuštěny dost nekoordinovaně, stylem „kajutu si najdi sám“. Našli jsme. Taky jsme hned našly paní, která zařizovala neomezenou možnost konzumace koly a podobných serepetiček, k čemuž jsme dostaly každá svůj hrnek. Vanda jásá, že v tom bude nosit pití do školy…

Pokoj je maličký, ale se 100% využitím místa, je tu dost útulno.

Na posteli byly připravené i ručníky k bazénu, tak jsme je popadly a šly ven. Vanda byla trochu nervózní z toho, že stále nemá kufry a tedy nemůže do plavek a „zkusit“ bazén… Podle propozic jsme měly začít šílet až pokud by se kufry neobjevily do 19:00, což už ovšem je čas tři hodiny po vyplutí a to Vandu neuklidňovalo…

Před vyplutím jsme stihly několikrát naplnit své bezedné kalíšky na pití, protože bylo ukrutné horko. Pak také proběhlo simulované cvičení evakuace, kde nás nahnali do předem určených skupinek k evakuaci a ukázali nám, jak si nasadit plovací vestu.

Pak už nic nebránilo vyplutí. Během něj probíhala u bazénu velká šou s odpočítáváním startu a s tancem a s grilováním. Vandu jsem v tu dobu tak nějak viděla naposledy, asi na celý týden…

Zmizela cvičit aerobic, nabrat si další pití a prozkoumat loď…

Zklamání přišlo v posilovně, kde jí vysvětlili, že nemůže chodit cvičit, když jí nebylo šestnáct. Ale doporučili jí běhat kolem paluby J

Pak už byla Vanda hladová a vybíraly jsme kam na večeři. Neuměla jsem si představit, že zmlsanici nabídnou menu a navrhovala jsem bufetovou večeři, ale Vanda chtěla servírovanou. Tak jsme tedy došly do hlavní jídelny, nechaly se uvést ke stolu, vyfasovaly svého číšníka a dostaly menu na výběr z asi šesti předkrmů, šesti hlavních jídel a šesti dezertů.

Vanda pak už hlásila unavenost, ale to jí nebránilo ještě dojít na obhlídku, načerpat si další pití a z hlavní bufetové jídelny donést palačinku…

PS: Loď se houpe. Překvapivě mi to trochu vadí J

Den druhý – BAHAMY

Moc dobře se nám spalo. Jsou jemně slyšet motory, ale uspávacím způsobem. Ráno jsme si na snídani poručily vaječné palačinky a pak už seběhly do čtvrtého patra nalodit se na převozní loď. Naše loď nekotví v přístavu u pevniny, ale celý den pendlovaly lodě, které vozily tam a zpátky. Přestože ostrov působil děsuplně pohledem na pláže, kde bylo lehátko na lehátku, našly jsme si osamocené místo. Pravda, Vanda trochu protestovala, přístup do moře byl po kamenech, nikoli po písku. Ale využila jsem síly autority a zavelela…

Den proběhl ve znamení koupání se a lenošení. Paráda. Ke konci už mi cizí paní oznámila, že jsem růžová. Na lodi pak Vandu přepadl záchvat smíchu s tím, že jsem jak rajče…No co nadělám, Vanda je zas jak moucha, okolo očí bílá místa od slunečních brýlí….

Hlavní zajímavosti z Baham byly dvě. Něco mne žahlo a dost dlouho a dost hodně to bolelo. Protože jsem viděla dost dokumentů o čtyřhranech v Austrálii, informovala jsem Vandu, co má hlásit, až upadnu do komatu. Nestalo se.

Těsně před tím, než se muselo na ostrově končit, jsem v moři potkala rejnoka. Jako na potvoru jsem s sebou neměla foťák…ale normálně si klidně plaval, jakoby se nechumelilo…

Večer jsme tentokrát daly večeři v bufetové místnosti, vynechaly jsme roznášenou, Vanda vybrala a myslím, že především kvůli větší nabídce dezertů. Prošly jsme si loď a já zjistila, že tu mají tajnou místnost na výměnu dětí. Představuju si tu nádheru. Člověk tam odvede svoje dítě a dostane jiné, zajisté hodnější a vychovanější…Vanda mi představy kazí tím, že pod oním nápisem si nemám představovat zrovna tohle….

Večer jsem Vandu donutila navštívit divadlo. Zpruzele šla a dávala to okázale najevo. Vůbec jak byla zlatá celou dobu, tady je poněkud…no, na výměnnou místnost.

Divadlo bylo moc pěkné a velmi okázalé. Jednalo se o muzikál, hodně tance a kostýmů, ale i tak to s Vandou nehlo. Zítřek bude asi ještě horší – je den na moři, to asi už místnost na měnění dětí fakt navštívíme…

Den třetí – NA MOŘI

Opět jsme snídaly přímo u okna s výhledem na široširý oceán. Moc hezké. Pak jsme se přesunuly na terasu do stínu, protože jsme po včerejšku měly sluníčka obě dost. Nechápu, proč mne všichni celý den zastavují a ptají se, zda jsem usnula na sluníčku, nebo jiné podobné duchaplnosti. Vanda mi říká rajče. Když chci trochu inovace, zamyslí se a řekne, že vypadám jak pelikánův zadek…

Den utíká klidně. Já si čtu a pozoruju obzor, kde nic není. Vanda zmizela tančit a od té doby jsem jí až k večeři neviděla…Prý tedy nejen tančila, ale také absolvovala pleťové poradenství. Pak jsme si zahráli suchozemskou verzi curlingu (moc dobře vědí, proč mít zábrany na boku lodi – pokud by nebyly, nasázela bych hrací kameny do moře během chvilky…), jednou dámu a šly se upravit na večer.

Na večeři jsme chtěly zkusit další z restaurací, ale prý bychom musely čekat 20 minut. To Vanda nechtěla a tak jsme šly do již otestované. A ejhle…taky čekačka, prý minut 15. Překvapilo nás pokračování. Dostaly jsme pager s tím, že máme jít vedle do baru počkat. Bar jak jinak, než moc pěkný, obsluhoval číšník s jednohubkami a dostaly jsme (já) šampaňské, aby se lépe čekalo…

Večeře výborná, což už ani nepřekvapuje. Tady je výborné bohužel všechno jídlo, včetně všech melounů, ananasů a vůbec. Velkovýkrmna turistů.

Po večeři jsme riskly koupit výlet na zítra. Ačkoli se prý dá na souši koupit levněji, průvodce jamaikou doporučuje na náš vybraný zážitek rezervovat lístky. Takže Van prosazovala raději koupit na lodi. Takže zítra pojedeme na vodopády a pak do místního akvária, nebo jak to nazvat, absolvovat setkání se žraloky, u kterého slibují 15 minut bezpečnostního zaškolení a pak nejen možnost krmit a hladit, ale i se s nimi koupat. Furt čekám někde nějaký hák. Ani ne tak u žraloků, to mohou mít v nádrži nějaké vegetariány, ale spíš v tom, že to vůbec není nadšeně prezentováno nikde, ani na místním výletním televizním kanálu…uvidíme

Den čtvrtý – JAMAICA

Vytáhnout Vandu z postele byl nadlidský výkon, ale již v 8:15 jsme se měli sejít v divadle. Ačkoli je vše organizováno naprosto dokonale, tohle jsem moc nepochopila. V divadle vyvolávali skupiny lidí podle druhu zakoupeného výletu a ty pak posílali ven z lodi. Jenže divadlo je v sedmém patře, východ z lodi ve čtvrtém…tedy se ty skupinky zas hezky promíchali….

Ale překvapivě to nevadilo a všichni asi našli své správné busy.

První se jelo do Dolphin Cove, kde se část lidí měla věnovat laškovánní s delfíny a my s Vandou laškování se žraloky. Upřímně – nechápu to. Jako ano, delfíni jsou milá zvířata, nelze jim nic vytknout. Ale proč je plavání se žraloky tak děsně opomíjené??? Fakt jsme z celé lodi byly s Vandou samy. Dostaly jsme školení jak žraloka hladit a jak schovávat zbylé ruce a k mému překvapení se šlo do vody. Předcházela tomu šou pro ostatní typu „ukážeme Vám žraloky, plno krve a táááámhle sedí naše dnešní oběti…“ Nejdřív jsme žraloka (jednoho ze čtyř ve vodě), hladily a pán nám ho držel. Pak jsme ho i krmily a to přiznávám, když sklapla čelist, nadskakovala jsem téměř nad hladinu…Nakonec nám dal žraločí místní pán žraloka na klín a samy jsme ho držely. Pravda, když se začal kroutit, bylo to dost divné. Celá atrakce byla zakončená navlečením masek a šnorchlů a plaváním se žraloky v jednom bazénku…

Ačkoli jsem nikdy s delfínem neplavala, troufnu si říct, že kam se delfíni se svou roztomilostí hrabou!

Z téhle atrakce pokračovala cesta na Jamajskou atrakci číslo dvě, vodopády. Opět, přestože mne tahle atrakce děsila už doma – ano, je to turistická ZOO – ale svůj půvab má. Ve štrůdlu jsme vylezly dle průvodce 183 metrů kaskádovitých vodopádů a zábava to byla. Pak následovala cesta zpátky, přičemž nás hodný řidič zavezl ještě do města, ačkoli to v popisu práce už nebylo.

Shrnuto: asi vážně předražený zájezd, ale stál za to. Těžko chtít koupit něco na místě, když to tam člověk nezná a nemá čas. S organizací času je to navíc fakt divný, takže k mé lítosti jsme byly na lodi zpět cca 1,5 hodiny před dobou nutného návratu.

Po návratu nás čekalo překvapení na pokoji – talíř s pralinkami jako poděkování za to, že jsme včera při večeři zahuhlaly pár vět na kuchaře…

Chtěly jsme se vrhnout u bazénu do whirpoolu, ale voda je v něm tak horká, že to fakt nejde. Takže jsme sledovaly odjezd od břehu Jamajky a později se hrnuly do další restaurace, kterou jsme ještě nevyzkoušely. Historie se opakovala, dostaly jsme pager a šampaňské. Šampaňské bylo nabídnuto i Vandě,ale k její lítosti se číšník zeptal na věk. To donutilo nějakou američanku sdělit mi, co si myslí o pití dětí vína a šampusu, nepochopila jsem ale přesně, zda jí to vadí nebo ne. Každopádně je to jedno :-D

U večeře jsme opět poklábosily s podkapitánem a Vanda se tedy těší na zítřejší talíř pralinek…J

MMCH podkapitán mi opět sdělil, že jsem dokonale rudá. Už to začíná být dost monotónní.

Den pátý – KAJMANSKÉ OSTROVY

Ráno opět nutnost tahat Vandu z postele, dokonce ještě dřív, než včera. Loď nekotví v přístavu, ale opět se dopravujeme na pevninu loďkou. V přístavu přesedáme do busu a přesunujeme se do jiného přístavu a vyrážíme na moře, navštívit Stingray Citi. Na jednu stranu je tahle atrakce dokonalá. Stojí se po pás v nádherně modrém moři a kolem se tetelí plno rejnoků. Moje teorie je, že rejnočí rodinka na dovolené dostala doporučení zajet se podívat na „planinu lidí“, kde si můžou na člověka bez potíží sáhnout a ještě dostanou najíst…Zpestřením byl delfín, který sem a tam proplul, udělal mezi lidmi pár skoků a zmizel. Ač si tedy nemyslím, že delfíny musíme mít rádi, protože jsou roztomilí, tenhle se mi líbil. Jednak tam byl dobrovolně, druhak měl svou temnou tvář…počkal na místě jen pokud se nevytáhly foťáky…ovšem dřív než se stlačila spoušť, byl fuč.

Z téhle písčiny jsme popojeli asi o 100 metrů dál, kde začínal bariérový útes a šnorchlování se začalo brát vážněji. Nutnost nasadit krásnou žlutou vestičku. Egyptské korálové útesy to nebyly, ale i tak hezký. Zejména Vanda se vyřádila a lovila mušle. Pak jich většinu vyházela, když na lodi zjistila, že jsou obydlené…

Po návratu do městečka jsme prošly pár suvenýráren, Vanda koupila pár nutností jako třeba žraločí zub na krk, daly jsme čerstvý kokos (vzpomněla jsem si, jak Marek v Austrálii několik hodin sekal a sekal a tady to pán měl během pár mocných seků…) a zase jsme se nalodily.

Obecně – Kajmanské ostrovy mne nijak neuchvátily. Připadají mi dost nudné a placaté.

Na lodi nás opět, dle Vandiny předpovědi, čekaly pralinky. Pak jsme na pokoji vytuhly únavou ze sluníčka. Přeci jen je furt 35 nad nulou. Večeře tentokrát v bufetu a zase jsme potkaly zas jiného podkapitána a tedy Vanda opět zítra čeká pralinky J

Máme si určit našeho nejoblíbenějšího zaměstnance. Asi to bude jistá Sheryll s odůvodněním, že nám denně posílá pralinky J

Výlt na zítra byl problém. Původně, ještě doma, jsme plánovala plavání s delfíny, ale to teď jaksi nemá smysl. Mrzí mne, že o poznávání tu vůbec nejde a že to prostě nijak není možné vzhledem k času v přístavu. Takže jsem to vzdala a usoudila jsem, že se chci jen koupat. Nakonec mne Vanda umluvila na další šnorchlování na útesech. Na mayské ruiny je to 7 hodin výletu na pevninu, to by se Vanda ukousala a dala by mi to jasně najevo, další možnost jízda na koni padla na nutnosti patřičného oděvu, který tady prostě kupodivu nemám…

Den šestý – COZUMEL

Dnes jsme měli přistát až v 11 hodin, byl tedy čas si ráno přispat. Pak jsme vyrazily na snídani d restaurace v šestém patře – žádný bufet, hezky na objednání. Jenže jsme si neobjednaly sladké  a tak, neměla bych to přiznávat, jsme poté vyrazily na doražení do bufetu na lívanečky (MMCH banánový kompot je dobrá věc…)

Pak už loď přistála a já Vandu deptala prozpěvováním „Všichni jsou už v Mexiku…“. Pak už jsme tam byly i my. Lodní výlet začínal ve dvě, takže předtím jsme absolvovaly zase uličku po suvenýrech. Dobře to mají zařízené, vyhnout se tomu nedá. V jedné zapadlé uličce jsem objevila místního umělce, který měl k prodeji šperky z toho, co moře dalo. Ale jeden hezčí, než druhý. Investovala jsem, a koupila si náramek, dostala slevu, protože pán byl před šesti lety v Praze a ekologickou přednášku. Zabaleno do ekologického pytlíku.

Pak už šnorchlovací výlet, který jsme si řádně užily. Ryb sice moc nebylo, ale ve vodě jsme byly fakt dlouhoa Vanda si hrála na lovkyni perel. Furt byla na dně, až jí i pán vysvětloval, že by mohla někdy i dýchat nad hladinou…

Po cestě do lodi byla před lodí závěrečná párty na poslední zastávce. Pak už jen večeře (tentokrát bez dotazů, tedy zítra nebudou pralinky). V deset je v hlavní jídelně ráj pro čokaholiky, ale Vanda už leží v posteli a čokoládu prý vypouští…

Den sedmý – MOŘE

Dneska se nám moc dobře spalo. Vzbudily jsme se o hodinu později než obvykle a podle toho vypadal i nátřesk u snídaně – poprvé jsme neurvaly stůl o okna. Také počasí nevypadalo nic moc, místo slibovaného polojasna bylo zcela nejasno a déšť. Výborné počasí na vířivku, která už se teplotně dala snést. Zajímavé, že stejný nápad nemělo moc lidí a tedy nebylo ani přeplněno…

Po nějaké době jsme z vířivky vylezly a zahrály si šachy. Vanda je dobrá, skončily jsme remízou. Pak už se ukázalo sluníčko, takže jsme se rozhodly ho naposledy využít a prostě se jen opalovat. Tuhle činnost jsme dělaly až do večera, kdy jsme se podívaly na poslední západ slunce, znovu remízově zahrály šachy a šly na večeři, do naší oblíbené restaurace, kde si Vanda dala své oblíbené těstoviny s pestem, pokud dobře počítám, tak počtvrté v tomto týdnu J

Po večeři nastalo kruté balení. Zvolily jsme si, že v devět opustíme loď, což problém nebude, ale narvat věci do kufru problém byl. Zvažuju nákup dalšího kufru…

Vanda chtěla na párty, ale protože jí nezaujala, hned po nakouknutí do jednoho z barů jsme se zase otočily a šly jsme spát…