Zase suchozemci...

Ráno šlo ještě na lodi všechno ráz na ráz...vzbudit se, Vanda ošetřit matku, která koukla na závěrečný účet, nasnidat se (téměř ve stoje, protože snídali najednou VŠICHNI)...a už volali naši barvu kufrů (tedy označení oranžovaou páskou, která znamenala, že v devět odcházíme z lodi). V hale ještě trochu prekérka, neb náš jeden kufr neunesl sílu naložení a rozjel se mu zip (tedy posbírat svršky po hale a znovu nějak zavřít).Na souši opět projít imigračním (miluji americkou pohostinnost, kdy se hned na úvod hosta ptají, kdy vypadne ze země) a byly jsme zase suchozemské.
Venku velký mumraj, ale nějaká paní se ptala zda jedeme na letiště, my že do hotelu, ona zavolala pána, ten nás naložil i s kuframa a dalšíma lidma a jelo se. Pán ovšem zjevně bloudil. Čtyřikrát jsme objeli blok a nic, pak si vyžádal přesnou adresu hotelu, znovu dokola bloku a znovu nic. Pak pán zastavil, sdělil nám, že už tam jsme a že hotel je v uzavřené ulici. HAHAHA. Nebyl. Byl o blok vedle a 5x jsme kolem něj jeli.
Ovšem hotel nabízel check-in až od čtyř, takže uložit kufry a vyrazit ven. Zjistili jsme, že Miami (alespoň naše část), je totální díra, kde nic není. Jen jedno nákupní centrum, pro Vandu neskutečně důležitá AA Aréna (hráli tam 1D) a Vánoční stromeček.
V půl třetí jsme dostaly pokoj v šestnáctém patře s krásnou vyhlídkou. Později jsme ještě vyrazily ven, ale když už jsme chtěly hledat večeři, začalo lejt, že jsme si v přilehlých potravinách jen koupily pití a sendvič a přískokama od krytí ke krytí jsme zamířily přímo do hotelu.

PS: tímto se loučíme. Ač neskutečně nerady, zítra letíme domů. Poslední příspěvek o posledním dnu v Miami tedy dopíšu až v Lounech.