Lisabon - taková malá Čína

Let probíhal bez problémů, jediným zpestřením byl Levák Bob (znalci žlutých vědí),

který s námi cestoval a pak pozdní oběd, který jsme s radostí uvítali. Jednak byl moc dobrý a poprvé v životě jsem k němu dostala normální, kovový příbor, jednak se Vanda předvedla při otevírání dressingu – pán sedící před námi měl krásně nagelované vlasy, ale nechybělo moc a měl na nic i žlutý dressingový přeliv. Ve skutečnosti to tedy odnesla jen Vanda, sedačka před ní a můj dezert J

V Lisabonu na letišti jsme krapet bloudily, neb je dost velké a chaotické, ale nakonec jsme našli správnou přepážku a přihlásily se, že to jsme my a chceme odvézt do hotelu. Za slíbených 10 minut (v reálu dvacet) přijelo auto a do hotelu jsme dojely. Už cestou z letiště jsme měly pocit, že jsme dál v Praze. Hodily jsme batoh na pokoj a vyrazily do města. Bylo teplo až vedro, tak bundy zůstaly na pokoji. Metro je kousek o hotelu a čtyři dostupné trasy byly taky tak milé a nenáročné. Ovšem návrat mezi lidi v centru byl zajímavý. Všechno je portugalsky, najít to v mapě byl problém a tedy se zorientovat chvíli trvalo. Když jsme myslely, že víme kde jsme, vyrazily jsme. A jo! Došly jsme k Elevador de Santa Justa – výtah uprostřed města, sloužící stejně, jako tramvaj či metro – prostě výtahová MHD. Přisuzuje se občas Eiffelovi, ale není to tak. Jasně že Cimrman. Má tam pamětní desku…no tak ne, nějaký jiný portugalec.

Od výtahu jsme vyrazili k tramvaji 28. Nejet tramvají 28 znamená pro turistu nikdy v Lisabonu nebýt. Tvrdil průvodce. Je fakt, že na tom něco je. Tramvaje jsou prý klidně 40, 50 nebo 60 let staré a podle toho to vypadá. Člověk má pocit, že už musí řidič prosit cestující, aby šli tlačit. Jede se totiž ještě navíc do kopce a klid obyvatelů města, kteří zaparkují tak, že tramvaj jede opravdu jen centimetry od jejich vozu, je překvapující…

Dojely jsme až k vyhlídce na město, Miradouro da Graca. Pohled to byl nádherný, navíc tam fungoval stánek s občerstvením, tak jsme si daly večeři a povečeřely s výhledem na Lisabon, v teplém večeru venku, jen v mikině pod stromy.

Původní plán byl sejít dolů co se vyjelo tramvají, ale pozdní čas začal doléhat, tak jsme si počkaly na novou tramvaj, dojely k metru a pak k hotelu a hned spát…

Závěr? Lisabon se nám moc líbil. Chce rozhodně čas na prohlédnutí. Ale je krásný, budí dojem, že je člověk doma a je překvapivě klidný. Myslím, že bysme si ho měly zařadit na seznam kam jet znovu a neprohlížet jen pár hodin. Je až škoda na co všechno jsme čas neměly…

Ps: kufry máme odbavené z Prahy až do NY. Což vidím jako velmi dobrodružnou věc, protože celou noc si žijí vlastním životem a je to slušný náběh na jejich ztracení J