Vietnam - přesun do Da Nang

Pobalila jsem si věci, tentokrát jsem všechno narvala do batohu tak, abych neměla jiné velké zavazadlo. Vlastně jsem moc nevěděla, co čekat a tak jsem měla pocit, že jedno zavazadlo bude nejlepší. Ukázalo se že to fajn, ale klidně bych mohla mít i batůžek.

Objednala jsem si snídani. Místní specialitu (s názvem Mi op la) raději ne, i když mi to bylo trochu líto. Ale jistota je jistota :). Odhlásila jsem se z hotelu, zaplatila a poměrně hned se na místě objevil i můj řidič. To bylo totiž tak. Jeden ze známých průsmyků ve Vietnamu je poblíž Da Nang. Jenže. Podle informací z internetu tam nesmí skůtry s automatickým řazením. Těžko říct, je fakt, že doprava tam teď nebyla velká (oproti hrůzám, co jsem četla na internetu). Ono vede silnice tunelem, která je samozřejmě pohodlnější a rychlejší a tak možná průsmyk zůstane nadšencům a hordě turistů. Ale občas i náklaďáky jezdily, to zas jo. No ale když hledáte, jak se do průsmyku dostat, najdete několik možností. Autobusovou tour. Výlet džípem. Výlet na motorce a pak taky, výlety jednosměrné. A říkáte si, jak to asi dělají. Na první dotaz přes Tripadvisor mi nikdo neodpověděl. A pak jsem našla tour "s mister T." :-D Tam bylo jasně napsané, že vám vezme batoh, byly tam fotky, na kterých bylo jasně vidět, že batoh je vzadu na motorce a hlavně - měl pětihvězdičková hodnocení. K dispozici byly asi dvě cesty, jedna s koupáním "sloní zátoka" vypadala sice hezky, ale já tyhle kombinace neumím, pokud si je neorganizuju sama. Na povel se vykoupej a teď se převleč a jedeme dál mne vlastně nebaví. A tak jsem si našla TOUR kde tohle odpadalo a objednala. Taky cenově to nebylo zlé už od pohledu, ač to bylo dražší. Asi jako dvojnásobek přímého odvozu autem (samozřejmně, vlak by vyšel levněji a také je hodně doporučovaný, vlastně se železnice táhne po pobřeží tak nějak trasou, jako jsme jeli pak my). Tour ZDE, každopádně mám na pána přímý kontakt, kdyby byl někdy od někoho zájem.

Výlet byl úžasný. Mám sice k pánovi drobné výhrady, ale nejsou nijak významné. Sám si tohle člověk nezorganizuje, protože ty cesty nezná. Hodně času jsme projížděli drobnými místními cestami, jen betonovou cestou mezi rýžovými poli, mimo dopravu. Taky jsme občas projížděli jen tak místy na ukázku - například hřbitovem hned v Hue. To byl (chce se mi říct klasický, ale úplně by to nesedělo) hřbitov velikosti města. Ohromný rozlohou. Ale jak se ukázalo později, je to běžné. Kremace se prý dělají snad jen v Ho Chi Minh a v Hanoji, všude jinde se pohřbívá do země. Ale to nejsou klasické hroby, to jsou hrobky. Ohromné, jen na tom "běžném" hřbitově nejsou barevně zdobené. Když jsme pak dojeli ke hřbitovu botatých (příklad byl rodina v USA, s devíti dětmi, do Vietnamu posílají peníze a nechali tu postavit hrobku za 150 tisíc dolarů. Dva z nich se pak vrátili dožít do Vietnamu a jsou tam pochovaní, dalším místa teprve drží...) tak to je palác. Vlastně se v tomhle porovnání není co divit hrobkám císařů v Hue z počátku 20 století. To je stejné megalomanství. Bych řekla, že hrobky jsou často výrazně hezčí a větší, než domy pro živé. Ostatně u domů se prý poznají peníze podle toho, že má dům velkou pergolu. Ideálně přes celý pozemek zastínění. Ale nepředstavujte si dřevěnou hezkou pergolu. Představte si plechovou střechu vedle domu, jak u nás u výrobní haly...

No každopádně jsme jeli (po asi druhé zastávce mne napadlo zapnout hodinky a zaznamenat trasu) skoro pořád někde podél pobřeží. První zastávka byla u krytého mostu (prý je stejný v Hoi An), který poskytuje stín a chládek nad vodou a tak po stranách dost lidí prostě spí. Prohlédli jsme si tržnici(taková klasika - ovoce, zelenina, maso...a jeli dál. Zrovna zlátne rýže a viděli jsme tedy ji i sklízet (a ohně, které pak pálí nepotřebné uschlé zbytky). Projeli jsme kolem neskutečně rozkošné kachní farmy, kolem domku rybáře, a zastavili se na kafe kdesi u silnice. To bylo vtipné, jelikož sotva jsme dosedli, se mne paní místní ptala, kolik že mi je. A tak ostych stranou, paní bylo šedesát :-D. Mému průvodci je 46 a má doma 4 dětio, což je prý echt drahé na provoz a školy. Každopádně jsem povýšila znalostí vietnamštiny, když jsem si objednala café sua da (to nás minule naučila "Perla" z delty Mekongu a je to to jediné, co vietnamsky umím) a platil mr. T (prý se jmenuje Win, ale na dotaz, zda je to pravé jméno nebo jméno pro turisty už neodpověděl). Docela by mne ta cena pro místní fakt zajímala. No nic, jelo se dál právě k maxi zdobným hrobkám. Když mezi nimi stál chrám, nepoznáte, že nejde o hrobku a naopak. 

Dojeli jsme k veliké laguně, kolem které jsme projeli až k moři, kde stála veliká restaurace na kůlech s mořskými plody. Jako mořské plody nejsou můj favorit, plus ceny byly vyšší, ale což. Ani jsem neměla hlad, obvykle tu neobědvám. No ale, když už jsem tu... Původně jsem si chtěla objednat kraba, ale prý nebyl. Tak holt krevety v česnekové omáčce. Jako dobré to bylo. Ale já neumím svlékat krevety bez vidličky (kdysi jsem na to viděla nějaký hack a s vidličkou to fakt jde dobře) a druhak jak říkám, není to můj best of. No ale co už. Tady se zastavím u těch chybiček mého průvodce. Vždycky se vzdálil. Jako chápu, že si třeba chtěl odpočinout. Nebo jíst za místní cenu. Nebo cokoli, ale stačilo buď říct, že "odpočinek půl hodiny" nebo tak něco. Takhle já nevěděla, co se děje, protože najednou zmizel. A vědět, že odpočívá, tak zajdu třeba k moři, než abych seděla u stolu. Samozřejmě to byl skvělý výhled i tak, ale... Plus jsem měla otázky, které během jízdy položit nemůžu a při zastávce jsme mluvili o místě, kde jsme byli. A tak jsem se některé věci prostě nedozvěděla. Jako třeba jak často to jezdí, kolik z té ceny dostane atd.  Takové drby :)

Po obědě přišel čas na Hai Van pass. Nejdřív se vystoupalo až do oblak (a to jako vážně, vršek hory byl v oblacích) a pak se zase sjíždělo dolů. Silnice byla plná serpentýn a někteří dobrodruzi to jeli dokonce na kole - jak říkám, hlavní část dopravy už jezdí tunelem. 

Při stoupání byla zastávka u vodopádu, takový čůrek tekl, ale jsou pod vodopádem asi tři nádržky na koupání a lidé toho dost využívají. Samozřejmě s piknikem a tak, klasicky po Vietnamsku. Já se koupat nechtěla, tak jen fotka a jelo se dál.

V místě, kde se stoupání začíná měnit v klesání je malá pevnost s kryty opět z vietnamské války a je z toho místa krásný výhled do zátoky, kde je Da Nang. Da Nang je čtvrté největší Vienamské město a podle toho to vypadá. Celá zátoka je Da Nang, ale město vede ještě dál, než je vidět. Kousek jsme sjeli a podél cesty byla spousta kaváren s výhledem na zátoku. Jako s naprosto Luxusním výhledem. Takže další káva, nějaké focení na kamenech u kavárny, a opět zmizelý pan T. Tam mne ale po nějaké době vlastně nebyvilo na něj čekat, takže jsem si ho našla u vchodu (asi nebyl úplně rád, ale nedal to nijak najevo :)). A tak se jelo dál. Projeli jsme Da Nangem, až k opičí hoře. Stojí tam velký buddha a kolem by mělo být hodně zvířat. Projeli jsme na parkoviště (zajímavé že bez placení, zatímco všichni platí - každopádně můj řidič fakt všechny po cestě znal, takže zjevně probíhá nějaké vyrovnání za zády turisty. Nicméně chci říct, že to se mi líbilo i u výletu po deltě Mekongu - že "Perla" platila a nezatěžovala nás věcmi typu - tomu dej "tip" a tomu taky - to dělal jiný průvodce v My Tho a je to otravné plus člověk nemusí mít dost drobných).

Opět Mr. T mne poslal prohlédnout si chrám a sám zůstal u motorky. Nicméně jak už byl večer, tak mi najednou došlo, že toho mám jak buchet. Prošla jsem si areál (nikde ani jedna opice, ale prostor krásný, i s buddhistickým chrámem) a vrátila se s tím, že už mám dost a že hotel mám poblíž :). Zase nedošlo na všechny místa podle plánu. To je až vtioný, jak mají naddimenzováno, co se dá stihnout. Protože já se nekoupala u vodopádu atd. Takže jsme spíš čas šponovali a stejně jsme to nestihli.

Řidič mne dovezl k hotelu (celou cestu jel bez mapy a i hotel že zná a dovezl mne napřímo k němu), batoh mi odnesl až k recepci, rozločil se a chtěl jít. Fakt milý, protože často je vidět, jak čekají na tip a tehle ani omylem. Dostal ho, protože si to fakt zasloužil (200 tisíc). S těmi tipy je to těžká věc. Pán v Bach Ma parku nedostal nic. Tam jsem fakt měla pocit, že neudělal nic, čím by si to zasloužil. Ale tady jsem prostě spokojená byla a ještě spokojenější, že sám tip nechtěl a ještě se pak divil, že ho dostal. Nebo "divil", to nevím, ale každopádně byl přesvědčivý.

Ubytovala jsem se, osprchovala a padla do postele. Plán byl si odpočinout a kolem osmé se vydat k dračímu mostu na show. Jenže.

Jenže jsem dost przy zjistila, že mám ukrutný hlad. A tak nebylo zbytí, oblékla jsem se a vyrazila na lov jídla. V okolí u pláže je hodně restaurací,a le spíš s mořskými plody. Ale v jedné uličce po straně jsem objevila restauraci zaměřenou na hanojskou kuchyni a dala Bun cha. Výborné! A protože bylo asi osm, když jsem dojedla, rozhodla jsem se k dračímu mostu zajet. Už jsem to chtěla vzdát, ale když tol tak časově vyšlo...

Zavolala jsem Grab, a za 18 korun dojela k dračímu mostu. To byla jízda hrůzy po té (pro mne) bezpečnější a jistější jízdě velkou motorkou. No ale dojeli jsme (mám to tři kilometry od hotelu), chtěla jsem si koupit smoothie, ale nenašla, zato jsem si našla místečko u řeky s výhledem na draka. Pan T. zrovinka psal, zda mu nedám rewiew pod tour, takže jsem to během čekání na show udělala a pak už to mohlo vypuknout.

To vám bylo zklamání! Během čekání most občas měnil barvy. To bylo docela zajímavé. Vždy od hlavy k ocasu postupně. Ale show? Nic! Drak párkrát zachrlil oheň, pak vodu, která dopadla až na nás pod mostem a bylo hotovo. Podle internetu to má trvat asi 15 minut, trvalo to tak deset s ukrutnými přestávkami a bylo to. Pak samozřejmě se davy rozpustily a byl přetlak na Grab, takže za cestu zpátky jsem zaplatila 40 korun, ale čekat na klid se mi nechtělo, už jsem fakt byla utahaná. Grab řidič byl ještě horší než ten první, až jsem se bála, ale dojeli jsme. Jen jsem mu musela říct, že už jsme na místě, on by jel klidně dál. I jsem chtěla vystoupit na druhé straně silnice, ale nedal jinak, než že se otočí. Takže jsem přetrpěla ještě otáčku a už jsem mohla padnout do postele. Funguje tu Netflix, takže jsem si pustila asi čtvrtku filmu (a to se vyplatí :-D) a zalomila to.