Ke snídani jsem si tentokrát objednala Banh Mi a byla spokojená jak želva. Po snídani jsem se vypravila do města, okouknout línou tichou atmosféru, která je výrazně lepší, než ta večerní hektická. Courala jsem se po městě, koupila si magnet (no jo, pořídili jsme si domů magnetickou tabuli, potřebujeme magnety). Zacourala jsem až na trh, kde mne napadlo se poptat po semínkách. Doma se nám prý nedostává okry a vodního špenátu (i když něčeho jsme měli celý pytel, pokud vím). Ptám se, paní něží někam jinam a vrací se s pytlíčky semínek okry, vodního špenátu i pak chui, koriandru a dalších, kdybych chtěla. A začíná to :-D. Ptám se na cenu, paní chce za čtyři pytlíčky semínek (2x okra, 2x špenát) celkem 190 tisíc. OMG, se úplně zbláznila. Opakuju, že jsou to semínka, ne návod na jadernou bombu (je úplně jedno, co říkám, paní stejně nerozumí) a nabízím 20 tisíc. Paní jde na 180, totálně rozlišné vnímání situace. Já si furt stojím na dvaceti, znovu opakuju, že jsou to jenom semínka. Paní chce 160 a mne to nebaví. Ano, kvalit Wandy silně nedosahuju. Tohle bývá ta chvíle, kdy Wanda dosahuje svého, protože já to balím a odcházím. Já svého nedosahuju, protože to balím a odcházím :). Paní pak tedy něco povídala o 40 tisících, ale už nevíém, zda za všechno, nebo za jeden pytlík. Každopádně letmá kontrola na google pak ukázala, že 10 tisíc za pytlík by mohlo být víc než OK. Ale prostě Hoi An je v centru na turisty zvyklý, ceny podle toho vypadají a nemá smysl to řešit. Třeba nakoupím jinde.
Vracím se k hotelu, ale ještě se zastavuji naproti u zlatníka. Tedy stříbrníka. Mám svůjřetízek s perlou z Ha Long bay a je přetržený. Zkusila jsem koupit nový, ale neprojde dirkou v perle a zkusila jsem si sama opravit starý, ale neuměle a stejně to padalo. Takže jsem se potpala na opravu a prý že za 100 tisíc to opraví. Ať si přijdu ve dvanáct. OK.
Na hotel jsem klasicky přišla uvařená, ono 35 stupňů je 35 stupňů.
Sprcha, relax pod klimatizací a opětovné odmítnutí úklidu, protože místní paní chce uklízet ve chvíli, kdy mě je horko :) Jako ano, mohla by to tu pobrat, ale nechci asi. Stejně jedu zítra pryč. Takže ještě objednávám hotel (a obdivuji svého bratra. Já obvykle hledání toho správného místa, kde chci bydlet, věnuju dost času a potřebuji ho mít. Dělat tona místě s myšlenkou kde asi budu zítra spát minejde. Jako vždycky se něco najde, ale abych z toho byla spokojená... Prostě to neumím. Tady jsem to na konec dovolené nechala otevřené podle toho, kde se mi bude líbit, ale příště bych to dělat neměla :).
Před jednou jsem si převzala spravený (a vyčištěný) řetízek. Čištění bylo vcelku z bytrečné, já ho nesundavám a tak stačí pár natření krémem na opalování, bazén, moře - a bude zase jak dřív. Hlavní je, že drží a chvíli bude :). Zajímavé také je, že tu nemají mořské perly. Sladkovodní ano, mořské ne. A to jsem si chtěla koupit do setu stejné náušnice a Wanda měla také přání k narozeninám. No nic, bude si muset vybrat něco jiného.
Z obchodu jsem se vrátila do hotelu a čekala. Měla jsem totiž objednanou tour. A rovnou přiznávám, že zatímco předchozí měly svůj smysl finanční i technický (nemám řidičák na motorku), tady význam byl minimální. Cena odpovídala ceně Grabu na místo a zpátky, ale kdybych si půjčila skůtr (rozlišujeme skůtr a motorku), dokážu náklady stáhnout níž. To bez problému. Jen už z výletu na kole vím, že bez Wandy za zády, které naviguje, se řídá blbě. Vlastně to znamená zastavit, nastudovat kus cesty, pak zase zastavit, zkontrolovat, nastudovat další kus a jet. Plus jsem čekala,že dostanu zdarma historický výklad. Ono se místo kam jedu, My Son, dost srovnává s Angor Wat v Kambodži, a tak jsem měla pocit, že průvodce potřebuji.
No. Každopádně dobrá volba byl odpolední výlet. Ráno jsou prý na místě davy (říkal průvodce), odpoledne nás tam bylo pár a to většina končila ve chvíli, kdy my začínali. Cesta trvala asi hodinu a půl a u My Son jsme vyli ve tři. Zaparkuje se na parkovišti, zaplatí vstupné (to nebylo v ceně tour) a dálk se kus jede elektrickým golfovým vozíkem až k vykopávkám. Tam jsem nejdřív shlédli povinně taneční vystoupení, ale nebylo dlouhé a nebylo úplně špatné. A pak hurá na vykopávky. Těch je několik. Jsou označeny písmeny a jde mezi nimi přecházet. Zatímco Angor Wat je ze 12 století, My Son je ze století čtvrtého. Je na kraji džungle,pod horami (protože čím výš, tím blíž bohu) a vypadá to epesně. Není to až tak rozlehlé jako Agor Wat (tam jsem tedy nebyla, ale podle toho, co vím).
Bylo ale vražedné horko. V autobusíku (jelo nás tentokrát víc, asi 12) jsme dostali vodu, ale na vietnamce je spoleh, všude po areálu jsou možnosti nákupu vody. V jednu chvíli i začalo bouřit, že to vypadalo, že se něco přihrne. Proto asi to speciální dusno k padnutí. Po začátku bouření se ale i ochladilo, takže k návratu do busíku jsme pak už měli příjemně.
Průvodce nás provedl hlavní částí areálu, povídal o dostavbě a symbolech na zdech (ono jak to celé je indočína, tak se motají do ruin i indické motivy kršny a dalších (část areálu i opravují indové přímo)). Dostavba je také zajímavá věc, protože jsou na místě velké tabule s tím, v jakém stavu se místo našlo a jak vypadá teď. někde je dostavováno klasicky do výšky, podle odhadů, jak to mohlo vypadat, jinde je dostavováno vespod a zvedána hlavní část nalezené stavby. V části i poláci ještě s někým dostavěli plastovou střechu aby zabránili devastaci nálezů uvnitř (a tím způsobili nedýchatelno pro turisty). Zajímavé to bylo, prohlídka areálu asi na dvě hodiny. Dostali jsme pak i rozchod po areálu a časově to bylo dostačující. Končili jsme ve chvíli, kdy už jsme byli v areálu úplně sami, občerstvení zavřela, a nás nakonec vozík odvezl celou cestu až na parkoviště.
V busíku jsme se domluvili kdo chce jakou Banh Mi bagetu, pan průvodce je cestou vyzvedl a někde před Hoi An jsme se nalodili na loď (to bylo součástí výletu) a bagetu jsme si snědli na lodi při plavbě. Tady musím poznamenat, že mne výlet mile překvapil. Nebyla jsme spokojená s lodním výletem, ale neexistují tady tour bez něj. Prostě ka každé tour, ať se to hodí nebo ne, dostanete výlet lodí. Nevím proč, asi mají lodě přes den prostoje. Ale třeba se tu často pořádají vařící lekce, a i ty mají v programu jízdu na lodi. No nic, v každém případě jsme pluli z periferie města do něj, tedy mimo přeplněnou trasu, a skončili jsme na jednom z ostrůvků u centra. Tím jsme se vyhnuli milionu osvětlených lodí a přeplněné řece. Takže za mne vlastně dobrý.
Loď, nás vysadila na ostrově u nočního marketu (možnost byla i se nechat odvézt do hotelu, ale nikdo nechtěl) a do centra to je max 200 metrů. Prošla jsem si market tedy, až u centra, na dohled mostu jsem objevila restauraci s Pho za 49 tisíc. Zrovna jsem měla na Pho chuť a cena byla docela na Hoi An překvapivá. Sednu si, objednám (že pivo vypadalo jako točené, ač reálně nebylo - samozřejmě - to pominu. Ale dostala jsem Pho v pidimističce, bez limetky (kumquatu), chilli i bylinek a chuťově nic moc. Překvapení! :)
Požádala jsem o bylinky a dostala je, ale chuťově to furt bylo dost blbě. Jako vracet ve Vietnamu vietnamské jídlo, to se mi stalo poprvé. Tedy vracet. Zkažené to nebylo, jen to nebylo dobré. Pozdě si ověřovat hodnocení restaurace na google. 3,6 mluví za vše,a le tohle má člověk dělat dřív, než si objedná.
No nic, vypila jsem tedy své předražené pivo (chtěli tady za něj 35 tisíc, což je fakt dost, běžně je v rastauracích pivo za 20 až 25 tisíc), zaplatila nesnězenou polévku, sdělila obsluze, že je hnusná (ne, že by to obsluhu zajímalo) a šla.
Prošla jsem si město, ale už jsem měla vcelku zpruzelou náladu a nutnost prodírat se davy tomu moc nepřidala :)
Takže jsem procházku vzdala, zamířila k hotelu s tím, že si ještě stihnu vyzvednout poslední objednané šaty. To jsem stihla, ale unavená, splavená, takže jsem si je ani pořádně neprohlédla. Jen jsem je zkusila, paní opravila díru ve švu u kapsy, a já šla.
Dokonce už jsme ani na novou Pho nezašla, protože jsem měla dost.
Pohovořila jsem přes net s Wandou a Lilly (Lilly byly zrovna 4 měsíce) a odpadla. Už ani blog jsem nestihla napsat, ale nevadí. Zítra je check-out z hotelu do 12 a check in v novém ve 14:00, mám dost času blog napsat...
Žádné komentáře:
Okomentovat