Jako správný člen přátel hotelového řetězce jsem dostala snídani zdarma (nebyla v původní objednávce pokoje, ale zaregistrováním jsem na ni získala nárok). Musím říct, že byla fajn, bufetová, plus výroba vajíčkových specialit (asi jen smažených, ale když jsem se zeptala na omeletu, pán dočel dozadu pro ingredience a bez řečí ji udělal.
Dopoledne jsem měla čas, tak jsem se vydala projít a našla trh. Na trh se ve Vietnamu vždycky hrozně dobře dívá a tak jsem se kochala. A prodávající z toho obvykle měli srandu.
Po nějaké době jsem ale zase byla vařená a tak jsem se rozhodla dát si ledový čaj a pak se vrátit do hotelu a přes poledne se upíchnout k bazénu.
Výlet jsem měla plánovaný až od tří.
To je totiž tak. Perlu (prý se tak vážně jmenuje, respektive ve Vietnamštině její jméno znamená Perla Merkongu) nám minule doporučil Jiří. Když byl ve Vietnamu on, využil její služby průvodce. No a když jsem byla ve Vietnamu s Wandou minule já, domluvily jsme se s ní také a byly nadmíru spokojené. A když jsem se rozhodla letět do Can Tho, napsala jsem jí, zda nemá náhodou volno, nebo nějakou skupinku, ke které by mne mohla přifařit. A ona měla volno. To tedy znamenalo, že to bylo dražší, ale zpětně mohu říct, že to stálo za to!
Tady odbočím, protože zcela slyším (opět) svého bratra. Nelze to bez průvodce? Jasněže lze. Ale. Dostaneš výrazně méně. Ano, na trh lze zajet i hromadným zájezdem, to není problém. Ale zrovna trh dost ukazuje rozdíl. Hromadný zájezd jede, na určeném místě vyklopí hordu turistů z lodi na plovoucí velkorestauraci, kde se nasnídají a jedou dál. Když se jede s malou lodí, můžeš se zastavit kdy chceš, dát si kafe kdy chceš a ještě víc, jak povím později (zítra). Stejně tak to bylo s výletem dnes. Dostala jsem se na místa, o kterých jen tak turista neví. Na místa,kam se turista bez znalosti vietnamštiny nedostane a i kdyby jo, tak na místa, kde by asi koukali divně, kdyby se objevil (ano, ta místa mám teď poznačená pro případ zájmu) ale myslím, že by tam turista moc nepořešil, protože s místními se nedomluví. Plus děsné kvantum informací o všem okolo. Na to je prostě průvodce fajn. Na druhou stranu, dobrého průvodce platit zlatem. To jako fakt, to není zas až tak úplná samozřejmost. No ale perla je prostě dokonalá, jak jsem se následující dva dny přesvědčila.
No nic, ve tři sedím v hale a čekám na Perlu. ta se objevuje a je trochu vykolejená. Asi pětkrát se mne ptá, zda opravdu chci jet na motorce. No ale pak to to dává. Sedáme na motorku a jedeme. V plánu je nejdříve dojet se podívat na výrobu skin tofu. To jsem vlastně ani nevěděla co je, myslela jsem, že klasické tofu. Ale ne. Každopádně opět sjíždíme ze silnice a jedeme někdy dost podivnou panelkou podél kanálu, až tam dojedeme. Velká "ruční výroba" spočívá v topení pod velkými pánvemi, ve kterých je sojové mléko. Cíleně se vlastně vyrábí škraloup, ten se sbírá a suší (pak se to jí jako třeba místo rýžového papíru na závitky, při slavnostních příležitostech kdy se nejí maso a podobně). Venku je 35 stupňů, v továrně si ještě přitápějí. Poprvé vidím asiaty zpocené od hlavy k patě. Já jsem tedy taky.
Dáváme čaj v "restauraci" na břehu řeky. Božský výhled, příšerná žízeň.
Jedeme dál, musíme ale přívozem. Levnější je, kdy na přívoz přejdu a platíme za motorku a jednoho jezdce a jednoho chodce. Každopádně na výletu s Perlou nic neplatím, všechno řeší ona, nedávám ani nikomu dýška (to už jsme taky zažily a nebylo to příjemné).
Na lodi obchází pán a nabízí losy a tak říkám Perle, že tohle se za dva roky změnilo. Že minule nám tikety furt někdo nabízel a nyní už ne. A Perla že si tedy koupíme los. A kupuje. Slosování dneska už nestíháme, máme tiket na zítra (los stojí 10 tisíc).
Na ostrově chytáme malou loďku na další ostrov a jedeme na rybí farmu. Vidím různé ryby, různé velikosti a dokonce i velké zlaté rybky, které jsou nohoožírací, což zkouším, ale těm velkým potvorám se do mých nohou nechtělo. U měnších sestřiček to ale fungovalo :)
Pomalu zapadá slunce a my máme v plánu okouknout zahrady, jak roste rambutan a další ovoce. Máme trochu skuz (zjevně), tak první zahradu zvládáme za skvělého západu slunce, další už ale s baterkou. Připadáme si trochu trhle - chodit po zahradě a svítit sina ovoce. Pro zrychlení cesty pak z jedné zahrady využíváme i tazv. opičí můstek. Tj. kládu přes vodu. Ne, zrovna moc stabilní a ještě udělanou pro vietnamce (tedy je zábradlí níž, než bych ho potřebovala ). No ale zvládám to.
Lezeme do domu dalších lidí, zrovna večeří. Já jsem z toho perplex, ale Perla nemá žádný problém. Odrhává od jídla jednu slečnu, ta nám ukazuje ruční výrobu oplatek, něco jako hořické trubičky. Jsou moc dobré, zkouším si to i sama. To nejlepší pak přichází, protože Perla mi začne ukazovat co měli k večeři a povídat, že je to typická večeře (rýže, zelenina, vajíčko).
Výlet končí večeří - měly jsme připravený sladkokyselý hotpot se vším možným masem (kromě škrábací ryby - to je ryba která se škrábe do takové hmoty, která se pak prodává na váhu), i chobotnici a krevety a samozřejmě spoustu zelených kusů "plevele". je to hrozně dobrá věc (minule jsme se to i s Wandou učily vařit, jenjsme to nikdy doma nezkusily).
Už je pozdě, takže nejdřív vytahujeme z postele paní, která převáží malou loďkou na ostrov. Přívoz už nejezdí, tak to musíme objet po mostě.
V plánu byl ještě noční market a drink na schované pláži, ale to odmítám. Ráno se na plovoucí trh vstává před pátou, takže bych už docela ráda byla v posteli :)
Žádné komentáře:
Okomentovat