Nejdřív asi musím říct, co se stalo, že jsem se rozhodla zdrhnout ze středu Vietnamu. Ono jsem jaksi neměla dobře plán 😊. Tedy měla, ale byla tam volná místa. Teda nebyla, ale časem se objevila. Původně jsem totiž měla dvě noci strávit na ostrovech Cham. Skvělé místo na šnorchlování, prý. Ale nebyla jsem si úplně jistá. A když jsem se trochu nepohodla s paní ubytovávací (začala šroubovat ceny výš, a to se mi nelíbilo), zrušila jsem to úplně. S myšlenkou, že šnorchlovat je tam možné jet i jen jako výlet z pevniny. Takže tam dva dny falírovaly vlastně od začátku. Plus tedy to, že mne neoslovil (UNESCO promine) Hoi An (historické centrum, ano, to s lampionama, je zapsané v UNESCO světovém dědictví taky). Tím nechci říct, abyste nejezdili do střední části Vietnamu. To vůbec ne, Hue třeba mne nadchlo hodně. Ale obvykle se tady prostě projíždí. Dva dny a jet dál. Což je pro Hue z mého pohledu škoda, pro Danang a Hoi An ale dostačující. Občas se prostě plány zcela nepovedou a je potřeba je změnit.
Jenže já souběžně jsem už měla
letenku na cestu zpátky z Danangu, což znamenalo potloukat se někde poblíž
(což zrovna nic dalšího okolo v rozumné dojezdové vzdálenosti není). Jet
jinam znamenalo třeba jet vlakem celou noc, přesednout na autobus, dát tomu pět
hodin…a to pro tři noci…Spíš dvě, abych stihla dojet do Ho Chi Minh. A tak jsem
spíš hmatala po řešení „nějak si tu zábavu najdu“. Jenže jsem z toho
nakonec byla nespokojená. Znáte to, jak se vám někde ne zcela líbí, je to mor.
A říkáte si, chci takhle trávit poslední dny dovolené? Nechci. A poslední
kapkou byl hotel naproti hotelu duchů, zcela mimo civilizaci, s ne úplně
hezkou pláží. Abych ji nějak popsala, tak byla dost podobná pláži u Říma, kde
jsme se cachtaly s Wandou loni, jen bez těch slunečníků.
A tak jsem v hotelu, co je naproti hotelu duchů, začala hledat letenky. A našla. Takové ty, po kterých rozumný člověk nesáhne. Nalezené přes Skyscanner. Doporučení prodejci Trip, Booking a podobně. Ale to je fuk, v Asii člověk té ochrany spotřebitele stejně moc nemá. Ale letecká společnost VietJet taky nemá dobré jméno. Minulý týden zrovna nechala celé letadlo lidí v Saigonu a neletěla. No ale mluvíme o letence za tisícovku, ze dne na den. Takže jsem ji koupila. Překvapivě na Booking přímo, bez prokliku ze Skyscanner) stála o dva tisíce víc. Některé věci nechápu.
K tomu chci navíc udělat
odbočku a vychválit do nebes Vietnam Airlines. Tedy Vietnamského národního
dopravce. Ceny má (když nekupujete ze dne na den) podobné jako VietJet, protože
v ceně má už i odbavené zavazadlo. Ale ty služby! Když jsem měla letenku
na staré jméno, stačilo požádat o změnu, a bylo to. A teď se podržte, když jsem
koupila letenku s VietJet do Can Tho, napsala jsem VietnamAirlines, že
letenku s nimi do Ho Chi Minh za tři dny ruším a chci refund a ráno jsem
měla v mailu zprávu, že OK, strhneme drobný manipulační poplatek a peníze
vracíme! Já zírám s otevřenou pusou. Dopravce snů tohleto!
A tak se stalo, že jsem ráno
vstala v pět, odhlásila se
v šest z hotelu, popadla Grab na letiště (byl drahý na to, že
bylo brzy ráno a navíc mne chtěl pumpnout o 10 tisíc navíc za vjezd na letiště,
taková taxikářská klasika) a překvapivě téměř na čas jsem odletěla do Can Tho. Tady
doplním, že odlet z Danangu znamenal oblet celého města a tedy nádherný
vyhlídkový let v ceně letenky. Doporučuji si pro tento zážitek vybrat
pravou stranu letadla (tedy sedadlo F).
Za hodinu jsem byla v Can
Tho, za další asi půl hodinu v hotelu a nastala sranda. Recepční u mne
stáli čtyři. Stejně mne nutili udělat check-in on-line. Samozřejmě to nešlo a
vyhazovalo to chybu. I tak jsemto musela bušit. Pak mne ještě donutili
zaregistrovat se na jejich stránky (výměnou za snídaně zdarma, plus jeden drink
– takže to se asi hodí). Hotel je to nový a děsně hi-tech, takže se nemusí ani
dávat karta do zdířky, aby se rozsvítilo, pokoj sám ví, že jsem vevnitř.
Hustýýý.
Na chvíli jsem si odfrkla a pak
se šla projít. Bylo chvíli po poledni, 35 ve stínu a tedy město liduprázdné.
Vyměnila jsem si peníze v bance (nic se nezměnilo, furt vyplňují milion
papírů a já se milionkrát podepisuju), koupila si ledový čaj na místě, které
jsme měly s Wandou rády, dala jsem si o kus dál Banh Mi, a vzdala to.
Je moc horko, do západu slunce
nehnu prstem. Vracím se na hotel, beru plavky a jdu využít střešní bazén. A tam
to přišlo. Bazén je v 19 patře. Tím člověk získává nerušený rozhled po
kraji! Ten výhled je naprosto úchvatný! Kochám se jak malé dítě. Dokud
nepřijdou asiati. Ti se kochají taky, ale děsně hlasitě, plus je děsná sranda
je pozorovat, protože se všichni zcela vážně rozcvičují před vstupem do
hotelového bazénu, aby pak třeba sešli tři schody a na čtvrtý si sedli, nebo
(jeden muž) dal tři tempa rádoby kraula bez nádechu, než se dostal na konec
bazénu. Hlavně, že byla rozcvička. Takže to po nějaké době vzdávám a jdu na
pokoj. Pomalu se ale už stmívá, a tak jdu hledat večeři.
Plán byl jít na oblíbené místo, ale to mezitím zavřeli. A tak se procházím, až dojdu k jezírku, kde jsmes Wandou bydlely minule (poblíž jezírka, ne v něm). Koukám, že jezírko nějak vylepšili. Potkávám paní, která prodává rambutan a má u něj cenovku a za 35 tisíc si kilo kupuju. To asi ani nezvládnu sníst 😊. Nevím kam jít ale na večeři a tak to řeším klasickou volbou. Jdu tam, kde jedí místní. Nojo, problém ale je, že se vůbec nevyznám v jídelníčku. Snaživý syn majitelů to zkouší hodit do translatoru, ale to samozřejmě nefunguje. Tak říkám, v dobrém rozmaru, že je to jedno. Ať mi vybere to, co je nejlepší. Ujišťuje se, že to může být sladko kyselé a zda jím mořské plody. Na tom se tedy trochu zasekáváme, ale když řekl, že jsou to krevety a krab, tak to odkývávám. To bylo skvělý! Jmenuje se to Thit Ghe a objednala jsem si to TADY. Konečně zase jídlo za normální cenu (50 tisíc). Pak už si jen kupuji s sebou o kus dál ledový čaj s ovocem (25 tisíc a jdu na hotel). Na hotelu tedy nemohu chytit na notebook wifi, takže si píšu blog do šuplíčku a publikovat budu později. Příčině problému nerozumím.
Žádné komentáře:
Okomentovat