Vietnam - Can Tho no. 3

Ráno v pět na mne už Perla čekala. Bylo mi trochu divné, že jdeme pěšky (minule jsme jely skůtrem), ale pak se ukázalo, že nástupní bod je kousek od hotelu. Minule jsme holt bydlely dál. Perla to i komentovala stejně. Říkala jsem si, jak je dobrá, že si to pamatuje, ale holt tam nastupují všichni...

Nastoupily jsme na loď a vyrazilo se k plovoucímu marketu.

Už jsem to říkala minule. Plovoucí markety postupně mizí. Tady ještě i záleží na sezoně (jestli je co prodávat). Vláda se snaží do Can Tho soustředit i lodě z jiných marketů, aby market udržela v provozu, ale otázkou je, jak se to podaří. Teď moc sezona není, market je znatelně menší než minule. Také se začíná trochu orientovat na turisty, nabídkou občerstvení pro ně a tak, ale furt je to znatelně jiné, než na marketu v Thajsku. To jsme samozřejmě taky zdrbly. Mně osobně se tenhle v Can Tho líbí víc, než v Bangkoku. I když je větší a jiný. Každopádně jsme zahájili kávou (Perla ví, u koho koupit dobrou - zajímavé je, že oba prodejci, které jsme porovnávaly (tedy paní jsme odmítli a šli jsme za pánem) jsou příbuzní :) Proč švagrová nemá tak dobré kafe nevím :)

Po kafi jsme udělaly další, pro mne podivnou až nevídanou věc, vlezli jsme na obytnou loď. To je tak. Hodně lidí na trhu rovnou bydlí. Někdo i na lodi, na které prodává, někdo má loď prodejní a loď bytovou. My vlezly ke staré paní, která na trhu bydlí 30 let (no, možná že zas až tak moc stará paní nebude). Každopádně si vzala manžela a odešla za ním. Na lodi vychovali dvě děti, ty jsou teď na pevnině. Aktuálně je na pevnině i manžel, který má nemocnou nohu. Když se děti přesunuly na pevninu, rodiče odmítli jít s nimi a zůstali na trhu. Loď je malinká, ani paní se uvnitř nepostaví, Na výšku je prostor menší, než člověk. Uvnitř je všechno. Na pidiprostoru kuchyňka, postel, oltářík...všechno. Spát se dá i navrchu na palubě a když člověk chce trochu soukromí (třeba na ten záchod, který funguje tak, že na palubě se odklopí jedno prkno nad vodou), tak si prostě zatáhne závěs. Paní spokojená, že ona nemusí do světa, protože svět se točí kolem ní. To je fakt, ten ruch kolem lodi se furt mění. Lze to pochopit, ale je otázkou, zda by tak člověk uměl bydlet. I dvě noci by pro mne asi byly přespříliš.

Po návštěvě u paní jsme dali snídani (stejně jako minule, polévku), ještě chvíli podrbaly s paní od polévky (zrovna pomlouvala další lidi z marketu - stává se, že si někdo s lodí podobnou hausbotu, pronajme parkovací místo jen tak, z plezíru. Prostě honorace přijede kempovat na trh) a prošly jsme si trh na pevnině, který náleží kplovoucímumarketu. Tam jsme to okoukly, nakoupily nějaké drobné ovoce, přejely lodí na druhou stranu a tam na nás už čekal Perly syn se skůtrem. Na skůtr jsme sedly (syn zas odjel lodí) a vyrazily na dlouhou cestu, asi 30 km od Can Tho. Ta cesta byla asi na hodinu (pravda, Perla jela trochu pomaleji, než by musela). 

Zastávku jsme udělaly ve vesnici, kde se vyrábí košíky z bambusu. tady se vše vyrábí ve "vesnicích", protože prostě někdo začal, potřeboval pomoc okolí, ti se to naučili tedy také a začali to vyrábět taky. Košíky se pletou různých velikostí na všechno možné a ty největší unesou i několik tun!

Pak jsme jely kolem prodejců hadů (k jídlu, samozřejmě) a krys (taky k jídlu - jedí se ale krysy z farem, ne takové ty běžně venku pobíhající) až k přírodní rezervaci. Tam zrovna přišel déšť (pomalu začíná období dešťů), ale přečkaly jsme ho chvíli pod střechou a pak jsme lodí vypluly po kanále přírodní rezervací. Kanál je plný vodních hyacintů, takže člověk často nejede po vodě, ale po zeleni. Na konci cesty jsme vystoupily, prohlédly si místní "zahradu" či "instagramový koutek", daly další kafe a na chvíli daly oddech v houpací síti (to bylo hodně příjemný). Zpátky jsme došly krátkou procházkou, kdy jsem zrovna rozebírala schopnost asiatů chodit delší věci a Perlu vyděsila "tůrou" kterou jsme měla v horách ve středu Vietnamu na šest kilometrů :-D. potvrzeno, šest kilometrů asiaty opravdu děsí. Opět lze pochopit střední úroveň fyzické zdatnosti :-D

Když jsme se vrátily k výchozímu místu výletu, tedy startu loděk a malé restauraci, Perla mi ukazovala nabídku restaurace, na které byly krysy :-D. A že prý se musí umět udělat (takže zase - je dobré vědět, kde si je objednat a kde ne) a zeptala se, zda ji chci zkusit. Vlastně jo!

Tím jsem ale Perle trochu zpřeházela hračky, měla naplánovaný oběd jinde, ale i když se chvíli tvářila dost neuchopitelně, nakonec domluvila oběd na místě. Objednala krysu a taky "vaječný koláč". To byla v podstatě vaječná omeleta plněná zeleninou a krevetami a jí se to buď balené do rýžového papíru, nebo do salátu. Jak se ukázalo postupným vylučováním ingrediencí, něco mi tam silně nesedělo. Překvapivě jsme pak zjistily, že je to jeden z druhů zelených bylinek, se kterými se to balí. On chutná jak rybí omáčka a to tak silně, že jsem to nemohla. Zajímavé také je, že bez toho to bylo dobré, ale jak už jsem získala ten první impuls "nechci", tak jsme už tu omeletu moc jíst nechtěla. Zato krysa, to bylo jiné kafe! Byla skvělá. Vím, jak to zní, ale byla. Perla říkala, že se jí i s kostmi, což jsem dala třeba u hrudního koše a části nohy, ale páteř (ideální kus dle Perly) jsem nerozkousala. Takže zatímco já měla misku zbytků, Perla snědla krysu a nezbylo nic. Jedlo se to namáčené do směsi pepře a kumquatu. Výborné!

Pak už jsme jen nasedly na skůtr a jely domů. Trochu jinou cestou, během které jsme zastavili u výrobců dřevěného uhlí. Okoukly, jak skládají dřevo do pecí, jak to zahřívají, vyndavají už černé, nocí v koších a  připravují na váhu na prodej. Všude špína, prach, černo.

Pak už jsme dojely do města a vyřídily pár "obchůzek". Jednak mi Perla pomohla sehnat semínka okry (tvrdí, že vodní špenát není ze semínek, ale to jí moc nevěřím). Pak mne vzala opravit znovu můj řetízek (ten mi znovu praskl - na jiném místě včera). Oprava stála 40 tisíc, takže ta ta 100 tisíc z Hoi An byla silně předražená.

No a na závěr mne Perla vysadila v salonu na mytí hlavy. Už minule tvrdila, že to musíme s Wandou zažít, ale nějak se nepovedlo. Tak teď na to došlo. Paní v salonu se trochu zdráhala při pohledu na mé vlasy, ale nakonec souhlasila s tím, že to nebude v závěru nijak upravovat do krásného účesu. A šlo se na to.  Převlékla jsem se do takové sukýnky natažené v podpaží, lehla jsem si na stůl a začala hodinová masáž hlavy, krku a zad. Nádhera. Tahle - nečekala jsem spokojenost se samotným výsledkem. Myju si hlavu jiným způsobem a samozřejmě paní nemá prostředky, které používám. Takže vlasy trochu trpěly. Vlastně jsem počítala s tím, že dojdu domů a umyju si je sama znovu. Šlo o tu masáž hlavy a zážitek z toho. A to bylo skvělé. Perla původně už chtěla odejít, ale nakonec zůstala, udělala mi pár fotek a během procedury mi i poslala videa fotky z výletu.

Nakonec mi paní vlasy usušila, já se převlékla a napadlo mne, že když už je šest večer (domluvený byl výlet do čtyř), mohly by být výsledky losování loterie. A tak mi ještě v salonu Perla ukázala, jak najít výsledky na internetu. A jak tak na to koukáme, náš los byl výherní! Perla měla neskutečnou radost. Že prý ještě nikdy nevyhrála! A teď 400 tisíc dongů. Chtěla jsem, ať si je nechá, ale ona že si je musíme rozdělit. A hned jsme sedly na motorku, dojely do kanceláře loterie a výhru jsme vybraly :) Taky jsme si hned ještě koupily po jednom losu na zítřejší slosování :)

Pak už mne jen Perla odvezla domů a rozloučily jsme se.

Já si na chvíli odpočinula a vyrazila jsem se projít do města s tím, že si koupím nějakou večeři a půjdu spát. Na molu mi ještě jedna paní prodejkyně vnutila jeden los navíc, dala jsem si na nočním trhu "pizzu" na rýžovém papíru (moc dobré -to mi taky poradila Perla) a šla do postele. Zítra odjíždím do Ho Chio minh city a ještě mi Perla ráno zajistí odvoz od hotelem na autobus...

Už podruhé musím říct, že služby Perly jsou ty nejlepší služby, které jsem kdy u průvodce ve Vietnamu viděla.