Včera večer ještě po napsání blogu došlo k vtipné historce, kdy jsem se najednou nemohla dostat do koupelny. Nezbylo než se obléct a vyrazit na recepci. Tam pán popadl svoji záchrannou krabičku a šel se se mnou podívat, načež mi sdělil, že je zevnitř zavřeno.Jakože zmáčnout knoflík a zavřít. Teoreticky snadné, prakticky proč bych to asi dělala...
No, otevřel a bylo.
Já ještě chvíli kontrolovala Wandiny typy na to, kam se přesunout, ale přestože byly krásný, znamenaloby to dlouhé přesuny a tak jsem to vzdala s tím, že se budu držet plánu. Zkrácený Hoi An o noc bude stačit a pak se přesunu někam k moři a dám dva dny veget u moře, než se vrátím do Saigonu.
Ráno jsem posnídala (snídani dělá paní domácí a vybírá se den předem) a půjčila si kolo s tím, že vyrazím do rýžových polí. Jako dobrý nápad, kdyby. Kdyby kolo nebyla děsná plečka. Snažila jsem se dát sedlo výš, ale zjistila jsem, že to nejde, neb chybí patřičně dlohá sedlová tyč. Takže jsem jela s koleny pod bradou. Rýžová pole jsou navíc bez špetky stínu, takže v 35 stupmních to bylo labůžo. Po třech, čtyřech kilometrech jsem měla dost. Nicméně i uprostřed polí lze najít kavárnu, a to moc pěknou. Narazila jsem tedy na problém zamykání kola a ano, říkala jsem si i, proč se s tím hmoždím, když takový krám by jistě nikdo ukrást nechtěl, ale nakonec se mi zamknout kolo podařilo.
Po kávě jsem vyrazila domů, protože level schvácenosti ze slunka byl asi milion. Souběžně jsem si od ráma psala asi se dvěma kavárnami, které tu nabízí výuku přípravy kávy. Jedna nabízí výuku zdarma (zaplatíš jen to kafe), druhá za 250 tisíc a v ceně je všechno. Plus minus vlastně cena stejná. Takže jsem si vybrala Faifo caffee a musím říct, že jsem byla spokojená. Nejdřív to vypadalo na soukromou lekci., ale asi po deseti minutách se připojila jedna francouzka s kamarádkou, která kafe nerada a tedy jenseděla a koukala. Dozvěděli jsme se dost o kávě o přípravě a tak, dali si soutěž v třídění zrn arabiky a robusty a pak i začaly připravovat kávu. Nejdřív klasickou, pak se salkem, pak moji oblíbenou slanou a pak i oblíbenou francouzky, vaječnou. na závěr přišla kokosová káva a byl konec. Bylo to fajn.
Vrátila jsem se do hotelu,vyzvedla vyprané prádlo, odfrkla si a vyrazila jsem pro šaty, které už měly být hotové. A byly. Jsem vlastně spokojená. Z některých až nadšená :)
Pak už jsem jen procourala město a trochu nespokojeně vybírala něco k jídlu. Protože prostě místní v centru nejedí, tak není problém se dostat na pražské ceny. Spíš je problém najít alespoň trochu vietnamské. No, ale nakonec jsem našla, dala jsem si kuře ve sladkokyselé omáčce a den zdárně ukončila :)
Žádné komentáře:
Okomentovat