Ráno jsem konečně pochopila situaci. Když je 15 nad nulou, je zbytečné s sebou tahatcelý den teplou bundu a potit se jak prase. Minulé dny ukázaly, že se během dne počasí drasticky nezhorší a já v Soulu neumrznu. Takže hurá! vyrážím do ulic jen ve svetru. Cestou z kopce potkávám doslova davy, k teré míří naopak nahoru, na horu Namsan (tam jsem byla včera). Zajímavé, asi nedělní místní tradice.
Každopádně já jdu rovnou do metra a kupuji si lístek k palácj Changgyeonggung. Trochu si pohrávám s myšlenkou půjčit si znovu hanbok, protože je to nový level fotografií, ale nakonec do toho nejdu. A protože hanbok nemám, jdu si koupit vstupenky. Je to možné udělat v automatu, ale automat mi tvrdí, že vstupenka do tajných zahrad je k dispozici až na druhou hodinu a to mne úplně nenaplňuje nadšením. A tak jdu k pokladně a heleme se. Vstupenka do tajných zahrad je k dispozici i na 11:30. Sice je u mapky napsáno, že cesta trvá od hlavního vchodu 20 minut, a je právě 11:15, ale když je pokladní ochotná to prodat...Takto určitě stihnu. A taky že jo. Trvalo to dokonce jen 5 minut dojít od brány na určené stanoviště k prohlídce. Zahrady jsou totiž dostupné jen s průvodcem.
Atak se procházíme zimní zahradou a obdivujeme honosné budovy a altánky v nich (a dozvídáme se kde všude se točilo nějaké Kdrama, které jsem tentokrát neviděla, ale na Netflixu prý je). Prohlídka zahrad trvala asi hodinu a půl a musím říct, že v létě to musí být velkolepé. Teď to také bylo pěkné, ale přeci jen, když je vše obklopeno zelení, má to větší grády.
Po prohlídce si procházím ještě palác samotný. Nevím proč, ale je tu o poznání méně lidí.
Končím s prohlídkou a už mám dost hlad. Na ulici lidé často sojí fronty na restaurace, to tedy rozhodně mít nemusím. Nakonec končím v kulturním centru, které i vaří. Objednává se přes automat, dostanete lísteček a systém pak vyvolává čísla objednávek. Měla jsem trochu obavy, ale můj bibimbap byl naprosto luxusní, a ještě jsem i dostala návod, jak ho jíst (prostě to v míse zamíchat).
Pak jsem se šla podívat do sídla značky Sulwhasoo. Za vším, co se tu děje ještě totiž probíhá simultální denní debata s Vandou o tom, co pořídit za kosmetiku. Já roky používám Mizon a mám ho moc ráda, ale tady (nevím proč) skoro není k dispozici. A náhražkou se jeví právě třeba Sulwhasoo. Nicméně po návštěvě děsně fancy domku, kde byli všichni hrozně na výši a nikdo se se mnou nebavil, jsem na tuhle značku dost zanevřela. Zejména, když jsem si zkusila trochu na sebe napatlat a zjistila jsem, že mi to smrdí. Tak nic, Sulwhasoo mi nesmí domů.
Procházela jsem se Bukchon Hanok Village a žasla. Tisíce lidí v rezidenční historické čtvrti. Všichni se fotí a plní ulice. Jako jde o krásnéo domky, o tom žádná. Ale místním ty davy lidí musí lézt strašně na nervy... Tak nějak se mi tam nechtělo moc být. A tak jsem sešla z kopce, zkusila ještě prodejnu značky Beauty of Jonseon (bylo to v bledě modrém, jen mi krémy nesmrděly) a pak jsem to vzdala a prolézala obchůdky, až jsem objevila jeden, s poměrně slušnými cenami. A tak jsme daly s právě vstávající Vandou videohovor přes internet a prodebatily možnosti nákupu. Já pak nakoupila, zaplatila, dostala jsem rovnou i vrácené daně a mohla jsem jít. Jenže tak nějak uteklo moc času a já zjistila, že jsem nějak promeškala odpolední kávu!
No, sedla jsem na metro s myšlenkou, že si dám kávu v centru. No chyba lávky. Zase davy lidí jako včera. Vlezla jsem ještě do pár obchodů, ale výsledky nic moc. Pak jsem začala už hledat večeři. Jenže na unavenou a hladovou Marcelu raději moc nemluvte. Takže se stalo, že v restauraci, kde mne servírka usadila a pak zase chtěla přesazovat jinam (to je korejská lidová tradice snad, kterou vůbec nechápu). Takže to ne, to Marcela odchází pryč. Dlouze pak hledala co by si kde dala a nemohla si vybrat, až ji zlanařil jeden náhodnčí na bulgogi hot pot. A zase nutno říct, že to bylo dokonalý, i když tedy přílohy byly to nejslabší, co jsem tu kdy zatím dostala. Ale hotpot byl výborný, takže jsem se mohla spokojeně odvalit domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat