Ráno jsme se nasnídali (a nějakou dobu nám debužírování pršutu a výborného sýry vzalo, přestože já jsem si zapomněla doma pro tento účel zakoupenou zalévanou kávu). Po snídani jsme se vypravili k Rialtu, kde si nejdříve babička koupila čepici a pak jsme si všichni koupili svařák. Chvíli nato jsme zakotvili u prodejny se sklem, kde si babička koupila náušnice. Já bohužel ne. Měla jsem jedny vyhlídnuté, ale nakonec mi neslušely. Pak jsme si koupili dvoudenní jízdenky na Vaporetto a také se poptali, jak že je to se stávkou, o které jsme se dočetly ráno na webu právě vaporetta. Paní v pokladně rezolutně ohlásila, že žádná stávka nebude. OK, tak jsme to přijali, i když jsme jí moc nevěřili.
Naskočili jsme na loď a vyrazili na první ostrov, který byl v plánu. Lido. A jen jsme tam dojeli, hned jsme usoudili, že nutně potřebujeme kávu. A protože jedna kavárna byla hned naproti přístavišti, hned jsme do ní zabrousili a kávu si objednali.
Posilnění už jsme vyrazili napříč ostrovem na pláž. Ne, že by bylo úplně na koupání, ale i tak tam bylo hezky. Procházeli jsme se podél moře, Vanda s babičkou sbírali mušličky. Vanda fikaně nechala všechny své mušličky u babičky v tašce, a až na pokoji večer jsme zjistili, že tak babička tahala dobrých osm kilo mušlí v kabelce celý den...
Po dopoledni na pláži jsme vyrazili na další ostrov v itineráři, ale došku jsme se spletli. V Benátkách úplně nelze zůstat napostpas několik hodin v "zone industriale", jako se nám to stalo v Bari, ale i tak jsme se Vaporettem dost povozili, protože jsme dojeli vlastně až na autobusové nádraží. Na něm jsme tedy přesedli na jinou loď a tentokrát jsme už správně dojeli na ostrov Guidecca. Problém byl, že je konec listopadu a ostrůvek na dohled od Benátek je turisty opomíjený. A tak jsme si sice chtěli sednout někam na aperol, ale nebylo kam. A tak jsme pokusy vzdali, přesedli zase na Vaporetto a dojeli k náměstí svatého Marka. Přímo tam jsme si nikde sedat nechtěli, a tak jsme zapluli do uliček a hledali. Vanda vykřikovala, že hodnocení podniku pod 4 nepřijímá, a babička táhla svých 8 kilo mušlí...Nakonec děda už nevydržel, poukázal na unavenou babičku a na podnik poblíž a šlo se. Objednali jsme si aperol (kromě zmrzlé babičky), jednu pizzu dohromady a babičce jednu polévku. Nakonec jsme se všichni shodli, že polévka byla opravdu luxusní, přestože její cena také (polévku za 10 euro jsme asi ještě nikdy neochutnala).
Po takovém občerstvení nastal zlatý hřeb dne. Vanda vyrazila do Zary. V ní si loni koupila šaty a boty a ztratila účtenku. No a po debatách se zákaznickým servisem si na ně došla došlápnout osobně. Trvalo to milion let a výsledek byl nula, z čehož byla Vanda nespokojená. Paní prodavačka jí sice vzala zpátky šaty, které chtěla Vanda vrátit, ale také jí tvrdila, že účtenku nemůže dohledat. A že kdyby měla Vanda boty, tak to není problém je vzít zpátky taky (ale boty se Vandě do cestovatelského batůžku už nevešly). No prostě dlouhá debata a ani nebyla moc vtipná. Paní prodavačka si sice po chvíli zavolala na pomoc (v divokém shonu období black friday) manažera a manažer postupně behem debaty rudnul víc a víc, ale tím to zhaslo. Občas holt i Vanda neuspěje... Můžete se divit, ale je to tak.
Pak už byl čas na večeři a tak jsme došli pomalu až domů a zamířili k čarodějnici. Restaurace Strega byla naše oblíbená před devíti lety. Pak jsme v ní byli i párkrát někdy později, ale jak se ukázalo, kovid na ní měl asi svůj vliv a loni byla zavřená. Nyní ji někdo jiný zřejmě převzal a znovu otevřel. A hodnocení byla dost rozporuplná. Ale nostalgie je nostalgie a tak jsme to zkusili.
No. Hrůza. Nejdříve nás nadchlo, že názvy pro pizzy se odvíjejí od názvů horrorů a přišlo nám to pěkný - ale na jídlo jsme čekali strašně dlouho, nebylo nijak úchvatný a chování personálu už vůbec ne, protože přinešením pizzy na stůl skončila jejich starost o hosta. A to tolik, že pro zaplacení jsem se musela zvednout a jít hledat servírku. Tu jsem našla v bujarém rozhovoru s kolegyní, takže se netvářila moc nadšeně, že jsem ji vyrušila...
Pak už to byl jen kousek domů, nicméně jsme si vzpomněli na snídani a Coop za rohem už byl zavřený. Co se dá dělat, budeme muset skočit pro snídani ráno.
Žádné komentáře:
Okomentovat