Na dnešek hlásili déšť. Na celý den. Jenže. Jenže ráno, když jsem vycházela, tak nepršelo. Jen foukal chladný vítr. A budu si za takových podmínek brát erární deštník, který je sice supervelký, ale neskladný? Nebudu, že jo.
A tak první, co jsem musela udělat, když jsem přijela do Gangnamu bylo, koupit si deštník. Protože nepršelo. Totálně lilo. Paní v obchodě deštník ozkoušela a říkala jsem, ať ho ani nebalí, protože jak jistě vidí, hned ho využiju. Ok. A v tu chvíli paní udělala totální lifehack.. Obal od deštníku přivázala uzlem k poutku. Jako sakra??? Celý život deštníky používám, obaly různě ztrácím a ono to jde takhle???
Životně poučena jsem šla chvíli dál, než jsem usoudila, že to takhle nejde. A zaplula jsem na kafe. Jenže, to bych tam mohla sedět celý den. A tak jsem hrdinně vyrazila prozkoumat K star road. To je etakový korejský chodník slávy pro pěvecké hvězdičky. Každá skupina, každý interpret, který je tu důležitý, má svého medvídka na chodníku. Medvídek je přitom různě barevně ztvárněn. Řekla bych že "krása", ale prostě korejský styl.
Pak jsem začala hledat něco k jídlu, ale byla jsem ve čtvrti, kde má obchody Prada či Hermes a lidé, co zde nakupují prostě nejedí. Takže jsem se ploužila dál. Až jsem došla k místu, kde by měl být podle mapy Lego obchod a protože mne ježíšek informoval o jistých potřebách členů naší rodiny, které nejsou v Evropě splnitelné, chtěla jsem se kouknout. Ale těžko říct. Buď byl obchod dobře schovaný, nebo Google mapy lžou. Což spíš, ony tu v podstatě vůbec nefungují. A tak to vzdávám a vracím se k hledání jídla, když v tu chvíli! se objeví potrava duševní. Budhistický chrám Bongeunsa. Tak dobrá, Budhu ještě chvíli vydržím. Chrám jsem si prohlédla, ale už jsemšilhala hlady. Až jsem našla restauraci se smaženým kuřetem. OK, co se dá dělat. Beru. Vešla jsem dovnitř, ale nikde nikdo. Jen na stole cedule. V korejštině. No ale mám data a překladač, takže jsem zjistila, že se tam píše, že obsluha jen v patře. Paráda, tam dojdu. Dostala jsem jídelní lístek a objednala jsem si. Nic mi nepřišlo divné. Ani cena, ta se pohybovala furt v mezích jídel, která tu všude jsou. A ke kuřeti jsem přihodila hranolky a zkusmo něco na tyčce. Hm. Když to paní přinesla, myslela jsem, že mne omyjou. Jídla bylo pro tři lidi, možná i pro čtyři. Nevím, proč mi to neřekla, z ničeho to nebylo poznat. Ale možná to byly v tom podniku normální porce. Já nevím. Až mi přišlo líto tolik jídla vyhodit, protože to se vážně nedalo dojíst. Dobré to bylo, ale bylo toho moc.
Pršet pořád nepřestávalo, a tak jsem pokračovala už jen kousek přes křižovatu, kde je velký - no, nevím co. Pomník asi ne, socha taky asi ne, prostě velké něco snad nejznámějšímu světovému songu Gangnam style. Být hezky, asi se vyřádím a vyfotím se při tanečku, ale teď na to nebyla nálada.
Toužila jsem zapadnout do přilehlého nákupního centra. Nešlo ani o nákupy, i když co jiného lze v takový den dělat, ale šlo především o Starfield library. Ale zklamání. Ohromná knihovna je ve skutečnosti instakout jak hrom. Asi to tak bylo i myšleno, ačkoli jde opravdu o knihovnu. Ale pro turisty je to místo zajímavé hodně a tak tam pobíhají, fotí se a často i dělají, že umí číst. Zklamání, i když jsem to mohla čekat. A tak jsem ani nepočkala na šestou, kdy začíná velkolepé barevné Vánoční představení, hupla jsem na metro a jela zpátky do centra, kde bydlím.
V centru jsem usoudila, že nutně potřebuji bubble tea. A jednu prodejničku jsem i našla. Pán mi poradil, že tedy je soupis toho nejlepšího, co máme v nabídce. A tak jsem se ukrutně vtipně zeptala, co je tedy nejlepčí z nejlepšího a byl mi doporučen čaj Gaga. Ok. Nutno říct, že byl opravdu dobrý. Jak něco obsahuje maracuju, jsem spokojená.
Pak jsem, jako obvykle večer, vyrazila okouknout nabídku kosmetiky. Mám od Vandy instrukce, takže kupuju a v tom mi paní začne vysvětlovat, že beru slabý retinol a mám vzít jiný. Problém je, že Vandy cíl byl spíš kupovat značky, co lze sehnat i doma. Tak jsem zaotravovala Vandu v práci a probrala s ní nabídku, abychom se dohodly, že s retinolem opatrně a žádné vyšší dávky nechceme. Nicméně paní i tak byla akční a při placení mi retinol vnutila ještě jeden, protože tak na daních získám víc zpátky. Nechci slevu zadarmo. Dá rozum.
Nemám moc hlad na večeři, zvažuji, že by mi stačil třeba malý bibimbap, ale potkávám restauraci s jídlem, jaké jsem ještě nezkusila. Ale viděla jsem ho v korejských filmech :)
Zaplouvám do restaurace a objednávám si. Hodně jídel je klasicky pro dvě osoby, ale našla jsem i nabídku pro jednu. Kuřecí Galbi s kukuřicí. Číšník mi roztápí na stole pánev a přináší kuřecí maso. Ještě probíráme, zda se k tomu jí ještě nějaká příloha, ale prý ne. Očekávám, že stejně jako u barbeque je příprava masa věcí personálu. A možná i ano, ale sedím v koutě. A tak najednou maso smrádne a černá. Už to vidí i obsluha a co se dá dělat, mění pánev a přináší novou várku masa. Pak už si mne poměrně všímají. Na konci, když je maso (kuřecí) a zelenina hotové, přihodí se sýr a kukuřice. Pak už můžu jíst.
Tedy. Já si každý večer myslím, že tohle co jsem večeřela byl korejský top a každý večer mne nová večeře přesvědčí o opaku. Naprosto všechno, co jsem tu měla bylo dobré. Ale taková ta klasická korejská jídla, ty jsou naprostý top všechna.
Opět se narvaná potácím domů. Na zítra si musím nařídit budík, protože pojedu už brzy ráno na výlet...
Žádné komentáře:
Okomentovat