Dneska v noci jsem spala echt špatně. Nemohla jsem usnout a ještě dost po půlnocijsem se převalovala, a ráno jsem byla zase docela brzy vzhůru. Těžko říct, jestli za to může jet lag nebo sousedé, kteří se přihrkotali kolem půlnoci a trochu po jedenácté se pro ně luxovalo...
A tak jsem ráno vstala, uvařila si kafe a vyrazilo do města. Plán byl nejdřív vybrat z bankomatu. Ale to není jen tak, protože ne každý bankomat je ochoten vydávat peníze zahraničním kartám. První to tedy nedal, druhý už pak jo. Za odměnu jsem si pak hned vedle dopřála ledový bubble tea.
Pak jsem přešla o kousek vedle do optiky. Ano, já vím, že letos jsem si už brýle koupila, ale proč případně nechtít ještě jedny? Šla jsem to okouknout a vybrala si. Pověděla jsem pánovi i svoji představu o sklech a on mne vzal do prvního patra, to takové optické děsně hi-tech laboratoře. Všechno si pak hezky v korejštině zapsal (údaje jsem mu předala, nepotřebuji aby znovu nic měřil, zejména proto, že vím, že se výsledky rozcházejí. To by ho zmátlo a co se zmateným korejcem). Každopádně zapisoval, všechno se hezky zrcadlilo na stole, takže jsem viděla co píše, jedno, že jsem vůbec ničemu nerozuměla. Pak začal řešit ztenčená skla a to jsem mu vysvětlila, že fakt nepotřebuju. Rozdíl byl asi půl milimetru a vzhledem k tomu, že jde o brýle jen tak z plezíru, nepotřebuju žádné vychytávky. Když všechno dopsal, zeptal se kdy jedu domů a pak mne ujistil, že v úterý budou brýle hotové. Pro jistotu mi i pošle SMS (mám korejské číslo, jen se trochu obávám, že nemám to české - pána se SIM dvě čísla dost mátly a netuším, co při aktivaci nakonec nastavil, ale své číslo nikde nevidím...)
Zaplatila jsem a těším se na úterý.
Pak jsem se dle plánu trochu cournula městem. Ono totiž v pozadí všeho dění probíhá i urputná konverzace s Vandou o kosmetice, která je tu k mání. Tak jsem šla okouknout nabídku. Něco jsem pokoupila a dostala jsem rovnou už i vrácené daně, abych to nemusela řešit na letišti. Teď mne napadá, že bych asi měla řešit nakonec i ty brýle...:(
Po nákupu jsem to vzala zpátky domů, tady si odložila a vyrazila výš do kopce, k lanovce na horu Namsan. Zjistila jsem, že vlastně bydlím přímo u lanovky. On ten kopec k bydlení je fakt padák a člověk by na něm nechal plíce...
Vyjela jsem nahoru a nestačila se divit. Korejská kultura v plné kráse. Všude kam oko dohlédlo, bylo naprosto všechno obvěšené zámečky zamilovaných. A když říkám všechno, tak všechno. I bezpečnostní kamera. A kdyby ty miliony zámečků nestačily, stál tam v budce pán a prodával další. To třeba kdybyste teprve nahoře zjistili, že se vlastně strašně milujete...
Vlastně je to strašně hnusný. Na druhou stranu, plně to odpovídá korejcům prostě.
Na věž ani nemělo smysl jít. Bylo pod mrakem a viditelnost špatná. Takže jsem jen prohlédla okolí, dala si něco drobného k jídlu (objednala jsem si hamburger, ale dostala jsem...no takovou mcdonaldovskou náhražku) a vyrazila dál. Šla jsem kus po hradební stezce - ta totiž obkružuje celé město (tedy vnitřní město, ne celý Soul okolo) a jde celá obejít. je na to i webová stránka s informacemi co na které části je, jak dlouhá a jak náročná je jaká část a tak.
Po nějaké době jsem ze stezky uhnula k Namsangol Hanok Village. Tady si musím postěžovat, že stezka byla poměrně dobře značená, až na konečnou fázi. Tam jsem došla na rozcestí (a se mnou tři korejky) a zvolily jsme špatnou cestu. Tedy jsme se dostaly na výpadovku, čtyřproudou silnici, která samozřejmě neměla chodník. Překvapení autobusáci troubili, já je odkazovala na radnici města Soul, ale nakonec jsme to všechny 4 přežily a k chodníku se dostaly. Ten pak vedl nadchodem nad danou silnicí. Stačil by přitom jeden ukazatel navíc...
Daný Hanok je vlastně takový skanzen, který ukazuje staré obydlí, vesnici v Soulu. I tam jsem potkala hodně lidí v hanbocích, kteří se fotili. Je fakt, že okrojovaní mi na fotkách nepřekážejí a hned to vypadá líp :-D
Pak jsem došla zpátky do centra a toužila po kafi. Výběr padl na kočičí kavárnu. Podle recenzí se tam platí vstupné a v ceně je jeden nápoj. A ke kočkám se prý chovají hezky, plus mají i tašky lidem na věci aby je kočky nepočůraly a také odchlupovací válečky... No nevím. Když jsem tam přišla, tři lidé chtěli právě dovnitř. Paní jim sdělila, že musí chvíli počkat, že má jen dvě místa. Ani jsem se tam nehrnula. Stačilo mi, co jsem viděla přes sklo. Plná místnost lidí. Údajmě mají mát uvnitř asi 40 koček. Viděla jsem i kočku, jak leží na stole, naprosto v klidu mezi hrnky. No já nevím. Neumím si představit, že by naše kočky byly takhle v pohodě mezi davy lidí. Tak jsem se otočila, že to asi podporovat úplně nechci. Hledala jsem jinou kavárnu, ale davy začaly houstnout. Nevím jestli proto, že je sobota, nebo proto, že budou Vánoce. Ale byl to děs. Nakonec jsem kavárnu našla u katedrály a dala si matcha latté.
Po kávě jsem ještě chvíli zkusila některé obchody, ale děsilo mne to čím dál víc. Dala jsem si alespoň na ulici ovoce v karamelu, ale byla jsem hrozně zklamaná. Všichni to hrozně vychvalovali, ale mne to neoslovilo. Nicméně pokud to chce někdo doma zkusit - napíchněte na špejli jakékoli ovoce, udělejte si karamel a ovoce v něm obalte. Nechte zatuhnout a dobrou chuť. Vše na vlastní nebezpečí, zubaře si platíte sami :-D
Zavelela jsem k ústupu. V plánu jsem měla dát k večeři pravé korejské barbeque. Prý je to nutnost. Jeden podnik je cestou ke mně domů, což se hodilo. Měli i volné místo, tak jsem si sedla, nicméně už v tu chvíli jsem byla zmatená jak beruška. Vyber si maso. Jako vím, že v Japonsku byl strašně dobrý grilovaný jazyk. Otázkou ovšem je, jestli je to tady stejné. Do mého váhání vnesla trochu řádu servírka, která píchla prstem do jídelního lístku s tím, že to je dobrá věc. Protočily se mi panenky. Cena v hodnotě části ledviny. Ale zjevně za kvalitní stejk. OK. Beru.Snažila se mne pak ptát na přílohy, ale copak já vím? Doporučila jsem jí dohodit co je prostě dobré.
Zapli gril, respektive zapálili dřevěné uhlí a personál osobně maso ogriloval. Jak jsem zjistila, griluje ho všem, takže žádné "spal si sám svůj kus masa" se nekoná. K tomu chtěst a v miskách opět kimči, ale i podobně naložený asi bambus, cibule v sojové omáčce s medem, brambory s dýní a salát. Bylo to naprosto úžasný. Kam se hrabe Michelinská rýžová polévka.
Spokojenost největší. Nakonec se i ukázalo, že se platilo jen maso a přílohy byly v ceně, takže jsme zůstali u ceny jedné ledviny a nemusela jsem přihazovat další.
No, pak už jen vyšlapat kopec domů, napsat blog a jít spát :)
Žádné komentáře:
Okomentovat