A přesně podle plánu, ráno jsem vyběhla pro snídani. Tu jsem koupila a tak jsme mohli naprosto v poklidu posnídat i tentokrát.
Po snídani nás s Vandou napadlo, že bychom se mohly fotit z okna do okna nad kanálem. A tak jsme to realizovaly a to včetně rekvizit. Babička s dědečkem odpočívali ve své posteli a trochu se nám posmívali.
Po zkušenosti ze včerejšího dne, která ukázala, že méně turisticky zajímavé ostrovy jsou takhle mimo sezonu prázdné až natolik, že je problém najít otevřenou kavárnu, jsme přehodnotili plány a vypravili se klasicky s davy na Murano. K Vaporettu jsme šli malou oklikou, přes prodejnu knížek, která se vyznačuje tím, že knížky nechá volně moknout a pak na té tlející hromadě nechává fotit se turisty. No a taky má jednu gondolu také k volnému focení. Na to ani nebyla velká fronta. Před námi se fotili nějací turisté a dělali psí kusy, aby se na gondolu dostali suchou nohou. Voda byla totiž mírně nad molo. Čekali jsme, že někdo spadne do kanálu, ale bohužel. Smůla. Nicméně jsme se s Vandou také vyfotili, našli jsme pak ztracenou babičku v okolních uličkách a vyrazili lodí na Murano.
Tam jsme se prošli, pokochali obchůdky se sklem, ale samozřejmě - hlavně nás zajímala káva. Netrvalo dlouho a cukrárnu jsme našli a tak jsme se usadili ke kávě a croisantům. Pak jsme to ještě s Vandou vylepšila zmrzlinou. Během debužírování zmrzliny se k Vandě přitočili nějací turisté a italsky se jí začali ptát, kdy jede poslední Vaporetto do Benátek. Asi vypadala jako typická místní obyvatelka. Nicméně to s Vandou moc nezamávalo, informaci o posledním vaporetu v mžiku vysypala z rukávu a ještě doplnila, že v noci ještě jezdí noční spoje. Ona je fakt neuvěřitelná...
Když jsme tak postávali u vaporetta, babička si najednourozmyslela svoji původní myšlenku, že na Burano už pak nepojedem a projevila se, že bysme možná mohli. A tak jsme naskočili do Vaporetta a vyrazili na Murano. I tak jsme se drobet prošli, okoukli Vánoční stromeček a (jak jinak) začali vyhlížet podnik s aperolem. Vanda našla jeden skvěle hodnocený, ale tady nastala drobná chybka. Nevím, kdo hodnotil, ale za moc to nestálo. Kromě aperolu měli i Hugo, passion fruit hugo a další koktejly (a dobré), ale podnik vypadal jak hodně podivný fast food s umakartovými stoly a hlavně - byla v něm hrozná zima a pár zbylých hostů uvnitř sedělo v bundách. Tapas, které podnik navíc nabízel byly výhradně rybí, což nás také moc neuchvátilo. Tentokrát jsme si prostě nevybrali úplně dobře.
Když jsme vyšli ven, ještě jsme okoukli pár obchůdků, babička objevila úžasný klobouček, který jako by na ni čekal a jaký chtěla už dávno - a vyrazili jsme zpátky k náměstí sv. Marka.
Tam jsme si udělali pár hromadných fotek u stromečku a pomalu, přes Rialto, se vypravili k restauraci, ve které jsme večeřeli hned první den. Tam jsme byli spokojení a tak nebyl důvod hledat nějaký jiný podnik. Navečeřeli jsme se, zaplatili a šupajdili do postele. Ráno vstáváme brzy a letíme domů. Naštěstí jsme zjistili, že stávka opravdu není (soud ji zakázal, respektive povolil jen na 4 hodiny a tak ji italové komplet přeložili na jindy). Nicméně stejně jsme se ráno rozhodli jet raději na letiště autobusem, i když je to k němu od našeho bytu dál, než k lodi. Myšlenka byla, že autobus jede o trochu dřív než loď, je a letišti o trochu rychleji a hlavně dojede až k hale. od lodi se musí ještě kus jít. A protože letadlo letí v šest ráno a autobus je na letišti až kolem páté (loď ještě o deset minut později), ráno jsme klopýtali přes pusté Benátky na autobusové nádraží.
Navíc jsme špatně koupili lístky a tak jsme nejeli autobusem ve 4:20, ale až dalším ve 4:35. No ale i když to vypadalo napjatě, nakonec jsme to všechno v pořádku stihli.
Žádné komentáře:
Okomentovat