Zábava tentokrát začala už na letišti. To když bezpečnostní kontrola odhalila, že dědeček veze platactku s becherovnou. Tu kdysi dostal od Vandy s tím, že je to zařízení letuschopné, protože jeho objem je ani ne 100 ml. Problém asi byl v tom, že objem je uveden jako 3oz, anebo že pán od kontroly neměl svůj den. Každopádně tvrdil, že se to nesmí dostat do kontrolovaného prostoru. A než jsme si my všechny ostatní nabalily své svlečené a kontrolované tašky a kabáty, dědeček situaci pojal po svém a placatku mocným zalomením vyprázdnil. Ani nikomu nenabídl.
A tak se stalo, že jsme letěli s veselým dědečkem.
Každopádně si to ani dostatečně neužil, protože jsme seděli po dobu letu
rozházeně po celém letadle. Ale let to byl
krátký a netrvalo dlouho a my přistáli v Benátkách. Tam jsme
tentokrát zvolili dopravu z letiště po vodě. Tedy my ani moc ne, spíš naše
bytná. To totiž bylo tak, že zahlásila, že je nejlepší jet po vodě na zastávku
OSPEDALE a pak jít cca 10 minut pěšky. No jo. Proč ne. Jenže vodní bus je
z letiště kus cesty. Ale co. Máme jít kus cesty na letišti, nebo kus cesty
v Benátkách. Je to jedno. A tak jsme došli do přístavu, nalodili se, a za
cca 20 minut byli v Benátkách. Obešli jsme nemocnici a za chvilku už jsme
hledali náš dům. To se povedlo, seznámili jsme se s paní majitelkou a ubytovali
se. A nestačili jsme žasnout. Ono když jsem hledala ubytování, došla jsem
k poznání (ne poprvé, samozřejmě), že bydlet přímo v Benátkách je
drahé. Co hůř, naprosto stejně drahé je třeba bydlet v Mestre poblíž
nádraží tak, aby dojet do Benátek zas nebyl takový vopruz. A tak nemá moc smysl
hledat bydlení v okolí. A přímo v Benátkách jsem našla výborně
hodnocené bydlení, za dobrou cenu – ale úplně se mi nezdálo. Vybavení ve starém
benátském stylu, tmavé. No, nebyla jsem si úplně jistá. Stejně se na to tvářila
Vanda. Ale cena mi vysvětlila, že to musím vzít. Konec konců, stornovat to lze
skoro až do odletu. A tak se stalo, že najednou stojíme snad na nejlepším
místě, kde jsme kdy v Benátkách bydleli. (La Poetessa - odkaz zde ). Úžasný byt s okna přímo nad
kanálem. Pravda, je tu trochu chladno, podlaha je studená kamenná a jedno
topení to úplně nevytopí, ale vzhledem k lokalitě kousek od Rialta a
hlavně výhledu, velikosti bytu a pohodlí co nabízí, je to fakt detail. Jsme
nadšení a trávíme spoustu času focením z oken a tak různě. Pak vyrážíme na
nějaký drobný oběd. A zjišťujeme, že schody z našeho domu mohou být
zrádné. Na posledním to nějak dědeček nevystihl a šup! Políbil benátskou
podlahu. Ale snad jen kromě rozbitého kolene se mu nic nestalo. Tedy tvrdil.
Nabízeli jsme mu možnost vzít to záchranným člunem do místní nemocnice, ale
nechtěl nám tu radost to sledovat, dopřát. Tak jsme začali hledat místo
k občerstvení a opět štěstí –
nacházíme bar nedaleko bytu, kde mají velkou spoustů různých chlebíčků a
dalších drobných dobrot a aperol. Co chtít víc :-D
Po občerstvení se brouzdáme benátskými uličkami. První
zastávka je v obchodním domě s vyhlídkou na střeše. Jenže se
dozvídáme, že je úplně plno a ani se objednat nemůžeme, že je plno
následujících 20 dní. Přitom informace na webu mluví jinak, doporučují se
domluvit na místě, ale není kde. Tak to vzdáváme a pokračujeme dál. Bereme to
od Rialta klasicky na svatého Marka, kde stojí vánoční stromeček a chystá se
koncert. Ale až za hodinu. Tak pokračujeme dál a zastavujeme se někde náhodně
na kávu. A hele, mají cannoli. Spouštíme sladký koutek a dáváme si kávu a
cannoli. Vanda vanilkovou, děda čokoládovou a my s babičkou pistáciovou.
Pán majitel nás ani nehodlá zabít za cappucino objednané odpoledne. Skvělý
podnik! :-D
Nabití energií pokračujeme dál a Vanda hned první den plní
jeden ze svých cílů. Kupuje si v oblíbeném obchodě barvičky na malování.
Obchod má vyhlídnutý a je děsně nadšená. Obchod sice provozuje i e-shop, ale
ceny v e-shopu jsou výrazně vyšší jak na místě, takže využívá každou cestu
do Benátek k doplnění výtvarných potřeb J
Řešíme co dál, je poměrně zima a máme rezervaci na večeři,
ale až poměrně pozdě. Rozhodujeme se jít směr restaurace a zkusit štěstí dřív.
A máme ho! Usazujeme se, objednáváme si a jsme strašně spokojení. Opět jsme
tedy v již předem ozkoušeném podniku, který loni objevila Vanda
s Františkem. Takže jsme šli na jistotu. Přecpáváme se k prasknutí.
Žádné komentáře:
Okomentovat