Ráno šla Vanda cvičit. Tady to jde, protože je tu božský klid. Ráno sice pobíhá a uklízí personál hotelu, ale nikdo výrazně neciví. Já mezitím napsala blog a pak jsme vyrazily na snídani. Ta nám vynahrazuje případná příkoří z minula. Část je formou bufetu (tousty, chléb, koblížky, máslo, marmelády a káva, čaj džus) a část se objednává (palačinky, musli, vajíčka, obložený talíř atd. atd.). Vanda si vybrala omeletu se švýcarským sýrem, já omeletu se šunkou a sýrem a vedle ještě plátek slaniny. Byla by to ohromná spokojenost, zejména když Vanda objevila ananasový džem ke koblížku...
Jenže. Jenže ananasový džem objevila i jedna včelka. A nedala a nedala pokoj. A pak najednou Vandu zašimralo něco na ruce, ona se ohnala a už ho měla. Žihadlo. Pomohla jsem jí ho vytáhnout a máme fenistil, tak jsme to lékařsky pořešily :), Vanda si zanadávala a bylo. Ale samozřejmě jsme vzbudily hodně povyku a zájmu okolí. Je fajn, že jak je to malý hotýlek, tak tu všichni žijí tak jako dohromady, takže Vandě nabídla něco na píchance i paní vedle od stolu a nakonec i personál...
Pak už jsme v klidu dosnídaly, vzaly si plavky a šly se mrsknout k vodě. Byl odliv a tak jsem myslela, že se projdu odlivem, ale chyba lávky. Je tu hodně ježků a navíc - ty části dna, které vypadají jako kus skály (máme zkušenosti z Kiwengwe) tak nejsou kus skály, ale kus všepožírajícího písku. Na to když se stoupne, je dost problém se z písečného sevření uvolnit. Tak jsme toho nechaly a šly na lehátko, kde už probíhala veselá rodinná mezikontinentální výměna názorů.
To bylo totiž tak. Moji rodiče slavili minulý týden padesáté výročí svatby. A protože to byla tehdy svatba dvojitá, spojili jsme se i s potomkem druhé strany a řešili co s tím, zejména když já jsem úplně pryč. A vymysleli jsme oslavu, přičemž plán byl, zaslat přepřepravní společností menší dar v den výročí. Jenže. Jenže to by moji rodiče nesměli do plánu hodit vidle. Vesele si nebyli doma, když bedna zvonila u dveří. A tak milý dopravce bednu uložil snad nejdál, kam to šlo a odjel. A úschovna sice měla mít v sobotu otevřeno, ale neměla. A tak balíček plný pochutin čekal až do pondělí. A v pondělí se pro něj dědeček vypravil sám a pěšky. Jak mne pak informovala švagrová, měl balíček asi 8 kilo. Tak jsme na dálku řešili odvoz dědeščka s balíkem z města, ale než jsme do dokázali, dědeček balík dovlekl domů sám. Pak jsme na dálku všichni zvědavě asistovali u rozbalování a hledání průvodního dopisu k bedně, který se v Lounechběhem rozbalování také někam zastrčil...prostě to byla on-line zábava na celé dopoledne. Ještě, že má hotel wifi i na pláži.
V mezičase jsem jěště pozorovala představení o tom, kolik masajů rozbalí své balíčky kvůli jedné turistce. To představení se konalo kousek od nás a bylo poměrně k popukání. V závěru tedy turistka, která to vyvolala, zbaběle prchla bez nákupu. Ale objevili se jiní turísté (asi tři, tady je fakt božský klid) a ti od celkem deseti masajů a dvou paní se sarongy něco málo koupili...
Asi ve tři jsme zašli na džus za vrata hotelu. Chtěli jsme jít na levnější vlevo (3000 šilinků za kus, tedy 30 korun), ale pán neměl ananasový a pak měl podivné kombinace - avokádo, zázvor nebo mučenku. Takže jsme s díky odmítly a skákly rovně do dražšího podniku (džus za pět tisíc šilinků - tedy 50 korun) ale zato i s drobným snackem v podobě popkornu, breadfruitových chipsů a doufaly jsme v baobab. Ten jsme tedy nedostaly, místo něj byla nějaká semínková tyčinka. Každopádně to i tak bylo dobré. Plus pán organizuje i výlety a říkal, že existuje nějaké místo mimo běžný dav, kde jsou delfíni vždycky. MOžná to zkusíme dnes s pánem probrat...
Vrátily jsme se zpět do hotelu a byl čas čaje o čtvrté. Z pláže jsem si pečlivě umyla nohy a šla si pro čaj, ale číšník mi začal říkat, že vidí mé stopy. Poměrně jsem nechápala. Já totiž z mého úhlu nic neviděla, až když jsem přešla z tmavé terasy ven, viděla jsem své stopy taky. Hezky bílé, od blbě umytých bot. Hmmm, ještěže jsem nedostala hadrem :)
Po čaji vrcholil příliv a to by byla škoda nevyužít. Takže jsem hupla do moře a s ohledem na můjkrk jsem udělala jen pár temp. (Velmi ohleduplné. Brufen mi dnes dojde a bolest se vrátila v plném rozsahu).
Pak už jen umýt, připravit na večeři (na sedmou jsme si objednaly tuňáka), povečeřet a jít si lehnout. Většinu noci jsem pak hledala polohu, ve které by se dalo spát. A taková skoro neexistuje. Začíná to vypadat, že s delfínama plavat rozhodně nebudu a pokud ano, tak až do konce dovolené nebudu spát. No nic, je na čase začít šetřit brufenem na speciální příležitosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat