čtvrtek 1. září 2022

Zanzibar - Matemwe - Vanda vaří

Po snídani se šla Vanda smočit a já si v klidu trpěla na lehátku. Dovolená snů. Taky mi začaly docházet prášky. Vanda mi ale slíbila, že až dovaří, tak zajdeme do lékárny…

V jedenáct hodin to vypuklo. Lekce vaření v zahradě hotelu. A hezky po Zanzibarsku na zemi. Vanda chtěla naučit vařit místní curry (a čapátí), další účastník kurzu chtěl i kuře. Začalo se krouháním kokosu na kokosové mléko. Já se občas zvedla za lehátka a šla dělat fotky. Ono vůbec vypadám vtipně, protože na lehátku neležím, ale sedím. Ležet je pro mne horší, jak sedět. Ale zase jsem si gratulovala, že jsem na kurz vaření nešla taky, protože bych to na zemi a na sluníčku silně nedávala. Kurz trval dvě hodiny a končil konzumací uvařeného jídla. Byla jsem přizvána, že mají hory jídla. Musím říct, že vlastně nevím, co jsem jedla, protože jíst na zemi na sluníčku s hlavou co třeští nebylo úplně ideál. Manžel paní, která vařila s Vandou se zrovna vrátil z potápění se a on i jeho dcera byli dost hladoví na to, aby kvanta jídla snědli. Takže jsme se odporoučeli vedle (Vanda si ještě s paní hlavní šéfkuchařkou domluvila případné konzultace na dálku), Vanda si odpočinula a vyrazily jsme do vesnice do lékárny.

Tu jsme našly, popsaly jsme lékárnici co potřebujeme, ta nám ukázala vitrínku s oobr baleními léků, ze kterých si prostě člověk odebral jedno platíčko a my si vybraly. Diclofenak. Když jsem se ptala na cenu, nemohla jsem si nevšimnout významného pohledu, který po sobě lékárnice hodily. A že prý 5 tisíc. Já jako vím, že mě natáhly, ale když je vám blbě, je poslední co chcete smlouvat cenu o léky. Vanda mne ještě přesvědčila, ať si raději vezmu platíčka dvě. Zaplatily jsme tedy a vrátily se do hotelu. Tam jsem progooglila, co jsme vlastně koupila a zjistila jsem, že mám Diclofenac v dvojnásobné dávce v tabletě, než se u nás prodává. A naše poloviční dávka se doporučuje jen 3x denně max. Tak jsem usoudila, že půlka bude stačit. Taky jsem se dočetla, že nástup tlumení bolesti je pozvolný a tak jsem si ho raději vzala už v šest, s tím, že v sedm bude večeře a pak tak akorát začne působit, až půjdu spát.

Před večeří šla ještě Vanda domluvit výlet. Zkusila to už v naší oblíbené „restauraci“, kam chodíme na džus. Pán kromě dělání džusů prý zařizuje i výlety. Jen nechtěl na Vandinu cenu přistoupit (a džus se mu dnes moc nepovedl) a tak jsme šli zkusit štěstí na pláž. Vanda šla tedy nakonec po pláži sama, protože já měla výletů už dost. Stihla se pohádat s pánbem na výlety u hotelu, když ten jí začal tvrdit, že soukromý výlet (jen my dvě na lodi) za 35 dolarů není (holky z vedlejšího pokoje ho ale překvapivě měly), tak ho Vanda poslal do háje a šla lovit dál. Přišla poměrně za chvíli s tím, že je domluvený výlet na šnorchlování a delfíny za 30 dolarů a vyjíždí se v sedm ráno. OK. Holka je to šikovná.

Ono je to tu s výlety vůbec sranda. A se vším. Za všechno se platí hrozné ceny v uvážení, že průměrný měsíční příjem místního člověka je asi 140 dolarů. Turista klidně přeplácí i desetinásobek ceny pro místní. To jako bez problémů – za placku večer na marketu chtěli 3000, přičemž u paní ve stánku někde v lese jsme ji koupily za 300. Takže se nabízí otázka, do jaké černé díry všechny ty prachy tečou. Tipla bych, že jde o černé díry kapes evropských a jiných majitelů nemovitostí, lodí atd. Vždyť jen facebook je plný skupinek typu „pojeďte se mnou na Zanzibar“, všechno vám zorganizuju a skoro nic za to nechci… A když si přeberete co máte platit, paní podnikavá získá nejen dovolenou pro sebe zdarma…

No nic, po zajišťování výletu jsem tedy lupla prášek a šla na večeři. Jen časový odhad se trochu nepovedl. Prášek začal působit už u večeře. Byla jsem hrozně unavená. Jako na potvoru Vanda chtěla i dezert. Ale nutno říct, že jsem ji nakonec nechala u stolu a šla si lehnout. Než Vanda stihla přijít, já stihla podivný sen o čarodějnicích a po krátkém vyrušení jsem spala poměrně pokojně dál. Asi do jedné. Pak už prášek přestal působit, ale s ohledem na výlet a jeho časové plánování jsem nechtěla brát druhý, tak jsem do rána trpěla bez prášku. Nicméně posun to byl, spala jsem poměrně dobře a řekla bych, že tohle je lepší, jak brufen, co jsme měla doteď.

Žádné komentáře:

Okomentovat