Ráno proběhlo tak nějak standardně, snídani jsme daly podle včerejšího plánu a na jejím konci byly trochu rozčarované, že jsme vedle u stolu viděly míchaná vajíčka i quacamole na jednom talíři. Plus tedy džus tentokrát přišel až když jsme si o něj řekly a až na konci snídaně. Hakuna matata.
Protože však příliv je stěhovavý, bylo po snídani dost času se cachtat, což jsme dělaly až někdy do dvanácté. Pak jsme se šly nenápadně projít s tím, že urveme nějaký výlet ještě. Plán byl se dostat k bariéře, což asi chce průvodce, který ví kudy jít. Sehnat výle tchce trochu taktiky, musí se jít "jako náhodou" kolem těch, co výlety nabízí. Když si je člověk sám najde, je v horší vyjednávací pozici, protože jasně výlet chce. No takže jsme se procházely na těch správných místech, když nám pán za deset dolarů na osobu nabídl výlet typickou místní lodí na bariéru se šnorchlováním na útesu. Z minulých zkušeností mne hlavně zajímalo, jak se asi tak člověk dostane z vody zpátky na loď, která je poměrně vysoká. Minulá loď měla takové chabé schůdky a vyšplhat se po nich bylo docela zajímavé. Tohle vypadalo, že schůdky nemá. Pán tvrdil něco o vodě po kotníky. OK, Vanda začala smlouvat v šilincích a ze 45 tisíc chtěla pána stáhnout na 35, ale vzhledem k času (trávíme v Kiwengwa poslední odpoledne) jsem jí doporučila přijmout konsensus 40 tisíc šilinků za soukromou plavbu (to je 400 korun, tedy dvě stovky na osobu za dvouhodinový výlet). Domluvili jsme se ještě, že nejlepší bude vyplout ve dvě odpoledne, kdy je příliv nejnižší.
My se vrátily k vile na lehátka a ještě chvíli jsme se cachtaly.
Ve dvě jsme se vrátily k lodi, nastoupily a vyrazilo se. Nejdřív jedno místo. Pán skočil do vody s tím, že jde hledat hvězdice a zda jdeme s ním. No šly bysme. Ale zjevně tam byla hloubka a furt mne strašilo jak asi zpátky do lodi. Tak hledal sám. Našel ale jen jednu. Nevadí, koukly se na ní, podivily se, že je tuhá jak kámen (jsme ještě takhle hvězdici v ruce nedržely) a vrátily ji zpět. Popojely jsme naší plachetničkou o kus dál, kde jsme to zkusili znovu a tam bylo hvězdic strašně moc. Když jsme se vynadívaly, jelo se k bariéře. Tam už šnorchlovalo pár jiných lodí a bylo to tam zhruba stejné jako u ostrova Mneba. Po šnorchlování nám lodička dojela nad mělčí místo, ale stejně to znamenalo vyhupnout nahoru. Fakt netuším, jak by se to dělalo na hloubce. Za nás pěkný výlet vážně na dvě hodiny.
Zaplatily jsme, zašly se vysprchovat a pak jsme chtěly jít na smoothie. Jenže tam zase probíhala svatba a asi na nás neměli moc čas, prostě zejména mně udělali mangové lassie vlastně ne moc dobré. Takže docela zklamání. Jejich spropitné záleží na zítřejší snídaní.
Z lassie už jsme šly rovnou po pláži na večeři. Vzaly jsme to na drzovku přes velký hotel co je u pláže a využily jsme jejich fotomísta (houpačky a hnízdo) na vyfocí. Pak jsme pokračovaly dál. Ale zase se přidaly masajové, byli echt otravní a vlastně je bavilo nás štvát, takže to vydrželi extrémně dlouho. Fakt jsme rády, že tohle bylo asi poslední "milé" setkání s nimi-
Večřeři jsme si naplánovaly opět na molu. Vanda si objednala tuňáka, já chobotnici a spokojeně jsme se najedly. Pak už jen cesta domů, a spát. Zítra jedeme zpět do Stone Town.
Žádné komentáře:
Okomentovat