Ráno jsme okoukly prázdnou pláž za odlivu, Vanda si zameditovala a vyrazily jsme na snídani. Klasika v podobě vajíček na sto způsobů, ovoce a palačinky. Za nás má tenhle hotel ale nejslabší snídaně, co jsme tu zažily. Jako není toho málo, není to nechutné – ale vypadá to nejhůř 😊
Po snídani Vanda ještě chvíli surfovala a chtěla se zeptat
na cestu a já se šla sbalit do chatky. A tam jsem (během mazání se opalovacím
krémem) zjistila, že nikde nemám svoji taštičku s fotákem. Blbé je, že
krom foťáku tam nosím i nějaké peníze a především – pasy. Takže jsem zase
nahodila oblečení a peláchala za Vandou k baru. Nabízela se možnost, že
jsem celou taštičku včera nechala pověšenou přes židli v restauraci.
Nakonec se ukázalo, že přesně tak to bylo, takže mi spadl kámen ze srdce
(nejbližší ČR velvyslanectví je až v Nairobi a jiné netuším).
Pak už jsme se v poklidu sbalily a vydaly se na
daladala autobus. Jediná daladala co tu jezdí je totiž prý rozbitá a tak místo
ní pendluje autobusík. Šly jsme kus pěšky podél silnice a čekaly, kdy pojede.
Netrvalo to zas tak dlouho a jela. Poměrně natřískaná, kus jsme stály (což jde
v malém minibusu „snadno“), ale v Paje pár lidí vystoupilo a tak jsme
si i sedly. Cestu jsme sledovaly na google mapách, takže jsme i vystoupily
správně. Stačilo sejít k oceánu a byl tam – restaurant The Rock.
Restaurace na skále. Za mne – ta v Mnetnde byla tak nějak milejší. Ale
chápu, takhle je možná víc uhlazená, a tedy víc fotogenická. Podle recenzí ale
nemá smysl chodit dovnitř – jídlo prý nic moc a předražené (a to recenze píší
turisté, kteří furt platí předražené věci). Takže jsme nechaly turisty se
fotit, prošly se po pláži, že až frmol opadne, vyfotíme se my. Jenže jsme
podcenily neustálý přísun zvědavců. Takže jsme pak poměrně dlouho čekaly na
prázdné místečko na focení a ne, že bysme si ho užily dosyta. Pomalu začínal
příliv a vypadalo to, že časem bude na focení dost volno.
Sedly jsme si tedy naproti do restaurace na pláži, daly si
kolu a kochaly se výhledem. Vanda si tedy dala smoothie, ale moc povedené
nebylo, tak i rozporovala možnost dát spropitné obsluze, ale nakonec se obsluha
diskvalifikovala sama, když neměla peníze nazpět a vyměnila s námi pět
tisíc za tři nazpět, protože měla vrátit dva tisíce. Tím pádem jsme ale neměly
drobné na dýško, tak se to obešlo nakonec opravdu bez něj.
Udělaly jsme ještě několik fotek a vyrazily na cestu zpátky.
Domů to máme asi 18 km, tak chytáme zase daladala. Platíme pětitisícovkou (a
máme pocit, že tisícovka za svezení je až až), ale pán se nějak nechystá nám
vrátit. Místo toho zajíždíme na benzínku a náš autobusík bere závratné tři
litry benzínu. Jedeme dál a dojíždíme do Paje. Tam plánujeme vystoupit a dojít
to domů po pláži pěšky (mají to být asi tři kilometry).
Obsluha/vrátný/nakladač/výběrčí peněz v dala dala nám na výslovnou žádost
o vrácení peněz dává dva tisíce s tím, že dál už nemá drobné. No jo, ale
to jednak zase neslyšíme poprvé, jednak jsme slyšely cinkat drobné. Takže mu to
říkáme (hlavně Vanda se do něj pustila) a pán tedy kapituluje, zaleze do
busíku, vybere jízdné od lidí a ty dvě usmolené pětistovky nám dává.
Vanda chce nějaké ovoce, ale mango nepotkává. Všude jen
banány nebo mandarinky. Tak alespoň kupujeme vodu (1000 šilinků, tedy 10 korun
– místní standardní cena) a pomalu se suneme po pláži k hotelu.
Žádné komentáře:
Okomentovat