Ráno jsme vyrazily na snídani. Byla ohromná, plus nám u ní řekli, že je období migrace velryb z jižní afriky a že tu bývají velryby vidět. To aby teď člověk furt pozoroval oceán. Ale neděláme sinaděje, už jsme byly velrybám tak blízko několikrát a nikdy to neklaplo…
Protože přetrvává příliv, hned po snídani jsme to šly
„zkusit“ a průběžně jsme se koupaly až do asi jedné. Tedy abych byla přesná –
já se koupala. V noci asi byla někde bouřka, což znamenalo i poměrně dost
řas ve vodě a to Vanda nesla nějak těžce. Do vody vlezla vlastně až
s odlivem, kdy si mohla sednout do lagunky.
Bohužel nás nenapadlo odpoledne nic lepšího, než se mrsknout
na písek u oceánu. Před tím jsme ležely na lehátkách u hotelu, jenže to zase
znamená dlouhou cestu (relativně dlouhou) k moři. Ale zase klid a pohodlí.
Dole u vody se přeci jen začaly objevovat jednodenní turisti…
No a plácnout se u vody na písek znamenalo (jak se později
ukázalo) kvalitně si zasvinit ručníky. On písek tady je hrozně jemný. Takový
prášek. A to prostě nejde dolů.
Zase bylo zajímavé, jak se všude kolem rojili malí krabíci.
Celá pláž jimi byla posetá. Při sebemenším pohybu zmizeli, aby za chvíli zase
odvážně vylezli ven.
Po nějaké době jsme zašly zase do naší „obědové“ restaurace
na skále. Daly jsme si ovocný talíř a pochutnaly si na banánech, melounech,
ananasu, papáje a mangu. Pakse Vanda opět fotila na pláži, pomalá cesta domů,
sprcha, pokusy dostat písek z ručníků….a byl čas na večeři.
Hlavní jídla se změnila (tedy dvě) a tak jsme dalyzase od
každého jedno. Jenže se ukázalo, že jedním z jídel je tuňákový tatarák,
takže s ním Vanda pohrdla, ač byl výborný. Sama tedy měla neméně dobré
kuře masala.
Žádné komentáře:
Okomentovat