Bydlíme kousek od jeskyní. Těch je tedy na Zanzibaru víc, jejich zajímavostí pro turisty je, že se v nich dá koupat. Kousek od nás jsou dvě – Kuza cave a Swahili cave. Jenže u snídaně jsme se usnesly, že do nich nechceme. Vanda vyčetla, že se platí vstup a to 10 dolarů (v místním přepočtu tedy asi 20.000 šilinků, tedy 200 korun). Taky vyčetla, že to nestojí za to a je předražené. S tím souhlasíme, aniž bychom jeskyni viděly. Viděly jsme Jozani forest, kde vstupné také nestálo za to, co jsme viděly…
A tak jsme se rozhodly udělat si plážový den. Současně jsme také u snídaně hledaly, kam se
přesuneme. Až mne zase napadl nápad. Mám tu nápady nějak drahé…
Ale tady nic není a ani koupat v oceánu se tu nedá.
Vcelku mne to tu neuspokojuje a tak jsem navrhla, zdrhnout o den dříve. Měly
jsme tu booklé 4 nocia já myslím, že tři bohatě stačí. Chvíli jsme hledaly, ale
pak se rozhodly dodržet poslední fragment plánu a vyrazit do Kiwengwe. Posunuly
jsme tedy o den hotel a uvidíme. Tam máme zabookované tři noci, když se nám tam
bude líbit, tak můžeme protáhnout. Když ne, zmizíme zase dál.
Po zbytek dne jsme se poflakovaly – u bazénu především. Pak
jsme se vydaly projít k našemu známému masajovi. Tentokrát si Vanda
objednala smoothie a ovocný salát. Já bohužel naletěla na kávu Ferrero
s kokosem. To se ale nedalo pít. Představte si kafe se sdrclým mlékem. Ono
to tak nebylo, jen v tom kafi plaval kokos a o slíbené čokoládě uvnitř to
také nebylo. Plný hrnek jsme vrátila a restaurace dost férově nápoj nezahrnula
do účtu. To je šlechtí.
Vanda se ještě
vyptala na fungování dala-dala. Furt nám nedají spát ty nabrané tři litry
benzínu. Dozvěděly jsme se, že vláda vozy pronajímá, aby zajistila místní
dopravu. Existují „garáže“, kde si pronajímatel autobusík nebo náklaďáček
vyzvedne – fungující a s plnou nádrží. Jezdí, a jízdné je jeho (jízdné je
ale stanovené vládou také). Ovlivnit výdělek je možné počtem lidí našlapaných
dovnitř vozu. A proto není zájem plnit nádrž víc, než je nutné. Večer se vůz
zase vrátí a kdyby se vrátil s plnou nádrží, tak se to nijak nevyplatí.
No a po návratu od masaje jsme se zase na chvíli usadily u
bazénu a já dala pár cest sem a tam. Což byla chyba, jejíž existence by mne ani
nenapadla. Zase jsem si namohla krk. Ono ho mám bolavej furt, teď ale víc.
Pravý zdvihač hlavy bolí jak čert. Zjevně mám někde něco skříplého fest a
zajímavé je, že ani plavání na to není to pravé ořechové. Bolí to jak čert a
neotáčím hlavou.
Tak jsem dala jen večeři, chudinka Vanda si kvůli mé nespokojenosti
se světem ani nedala dezert a šly jsme spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat