Pozdě v noci elektřinu zapnuli. Poznaly jsme to snadno, protože se najednou rozsvítilo. Fučík by se v tu chvíli přiznal... Naštěstí se z postele vyhraba Vanda a zhasla.
Ráno jsme posnídaly (Vanda dostala výjimečně chuť na sladkou snídani a poručila si palačinky, já zůstala u vajíček). Před snídaní ještě Vanda zkoušela cvičit, ale tady toprostěnešlo a ani dnešeknebyl výjimkou. Budí prostě rozruch. Masajové se zastavují a civí, uklízčka dělá, že zametá, ale civí...žádný klid. Taksnad to v novém místě bude lepší.
Po snídani jsme domluvily možnost odvozu, náš snaživý domácí říkal, že běžně je těch 15 km cca za 20 tisíc, ale že možná seženeme někoho na ulici za 15 tisíc šilinků (stopadesát korun). Vanda získala komplex opečovávatelky a tak prohlásila, že pojedeme od domu za 20 tisíc, že nikam chodit nebudu s batohem na zádech :) a takjsme domluvily odvoz zajištěný panem domácím. Vanda také (drbna prostě) zjistila jak se věci mají. Ono totiž uzž na příjezdu nás trochuzarazilo, že pán mluví rusky s jednou paní - myslely jsme, že je to jeho žena. Tak ne. Pán je z Turecka a paní z Ukrajiny. Když začala válka, byla tu na dovolené a nemá se kam vrátit, takže si pobyt protáhla na neurčito a za ten půlrok už je tam jak místní taky :)
Sbalily jsme si bohužel nedokonale. Za všechno může pavouk invalida, který se se svými sedmi nohami uvelebil v koupelně a od té chvíle tam Vanda odmítala vkročit. Dokonce přesvědčila majitele, aby s ním něco udělal.Ten ho zcela jednoduše sejmul a bylo po něm, ale i tak Vanda už do koupelny nevlezla. A tak se stalo, že nemá mycí gel :)
Po pobalení krámů jsme si šly naposledy zabrouzdat do místního odlivu. Tam dokonce jiná turisté našli asi oliheň.Ona se dá najít snadno. Někam šlápnete a okolí se zabarví do fialova :) Pán jii chvilku držel, pak vrátil do oceánu, tak jsme viděli vypouštění barviva i přímo, protože se jí to samozřejmě nelíbilo.
Asi v jedenáct přojelo auto, místní něco zaševelil po místním na naščeho ubytovatele, dal mu klíčky a jelo se. Vanda to (nevím na jakém základě) přeložila jakože místní s autem neměl čas a řekl našemu turkovi, že když to spískal, ať si nás odveze. Tak nás vezl. Kousek za Kiwengwou mírně zpomalil, koukal do pustiny a vysvětloval, že tam koupil pozemek a čeká, až mu ho dělkníci zbaví nánosů keřů. Jenže ti pracují asi jako Česká pošta - zhruba obden. Dnes byl zrovna ten den, kdy se nepracovalo. Prý projekt na tři měsíce je smluvně zakotvený na měsíců devět. A to samozřejmě není jisté, že to bude...
No nic, dojely jsme do Matemwe, poměrně snadno našly hotel i když google docela stávkoval a ač jsme byly v hotelu dřív, než jsme měly být, náš pokoj byl připravený. Urvaly jsme ho na bookingu včera na poslední chvíli s víc, než 50 procentní slevou a hned jak jsme ho viděly, jsme byly nadšené. Místní koloniální styl, za standard na pokoji jsou nejen osušky na pláž, ale i sarong na pláž a slamák na pláž. Ve čtyři se podává zdarma čaj...co chtít víc. Hotel má navíc jen 12 pokojů, takže žádná turistická velkochovna. Jsme spokojené.
Šly jsme se projít na pláž, takže jsme zjistily, že tady to bez bot bohužel nepůjde. Kam se člověk koukne, tam se válí ježci, ale jinak je to hezká a především hodně klidná pláž. Masaje jsme vlastně nepotkaly, jen pár místních, kteří nabízí výlety. Především k ostrovu Mneba, který je odsud přímo vidět - u něj se šnarchluje u korálů a prý to rozhodně stojí za to a co víc - jsou tu delfíni a (asi když má člověk štěstí) může hupnout do vody a plavat s nimi. Viděla jsem dost videí na to, aby se mi to líbilo i přes to množství lodí, co tam jezdí. Delfíni jsou tam zjevně dobrovolně a užívají si tu mezidruhovou interakci asi stejně. Každopádně dnes byl jen tak poflakovací den a neměly jsme zájem nic domlouvat. Navíc bylo dost ošklivo, sem-tam i sprchlo a počasí nepřálo ani koupání, natož výletům.
Po procházce jsme vyrazily do vesnice na smoothie a vlezly jsme do místní restaurace, pokud se to tak dá nazvat, do které jsme moc nechtěly - vedlejší měla smoothie levnější. Ale zase pán přinesl i něco na zub - mimo jiné i snack z baobabu a také smažený breafruit jako chipsy. Obojí nám moc chutnalo, rozhodně si mjusíme pořídit, až to potkáme...
Zbytek odpoledne jsme se válely chvíli na lehátkách u bazénu, ale silně foukalo. Ve čtyři jsme vyrazily na čaj a chvíli hrály karty.
Asi v půl šesté jsme si objednaly večeři - obě curry a bylo naprosto luxusní. Dokonce si myslím, že původní plán jíst venku v restauraci a ne v hotelu padá, a já po celý pobyt budu večeřet jen tohle curry.
Pak už jsme zalezly do postele, i když se ukázalo, že tady se asi žije i po setmění...
Jsem na rozpacích, jestli si tu pobyt prodloužit (bohužel tam ale jeden den není místo, takže by to vyžadovalo nějakou kreativitu), nebo přeci jen se sebrat a odjet do Nungwi. Mně už se ani moc cestovat nikam nechce. Vanda by asi ráda. Tak nevím. Zatím máme na rozmýšlení čas.
Žádné komentáře:
Okomentovat