Hong Kong - přesun do Asie

Pátek byl dnem, ve kterém se nic nedařilo. Ráno jsem si došla do sklepa pro kufr - lautr nový, který dali Turkish Airlines Wandě za ten, který jí zničili cestou do New Yorku. A začala jsem balit. To šlo docela snadno. Ale pak Wolala Wanda, že si zabouchla dveře, když jen tak vyběhla pro kočárek. Takže jsem měla plnou hlavu toho, tak podupává venku s kočárkem. Do toho jsem si šla dobarvit odrosty, aniž bych si všimla, že jsem koupila zásoby úplně špatné barvy, takže jsem si odrosty nabarvila krásně dooranžova. A čas se krátil. Asi bych se na to vyprdla a letěla oranžová, kdyby Wanda nepronesla "tak si holt musíš vyběhnout do drogerie". No, nechtělo se mi. Ani trochu. Ale. Oranžová hlava by mne spokojenou úplně neudělala. A takjsem vyběhla a znovu barvila. Výsledkem byla lepší barva na hlavě, ruku v ruce s horší hlavou obecně, neb dvojí barvení se vlasům moc nelíbilo. No, to už nespravím. A taky si před letem ještě nelehnu, neb to už nestihnu.

A tak poslední drobnosti, zavřít kufr a hrr na letiště.

A tak ne. Jak jsem zmínila, že jde o nový kufr, mělo to svůj důvod. Konkrétně ten, že nebyl nastaven zámek na zip (tedy číselný kód zámku). A tak to nastavím, co by se tak mohlo pokazit, že. No, pokazit by se mohlo úplně blbě. Zadala jsem totiž úplně jiný kód, než mají všechny naše kufry. To mi došlo dost rychle, ale už ve chvíli, kdy bylo nastaveno. Ale neva, nastavený kód si pamatuju. Já jo. Kufr ne. A odmítá zámek povolit, ani na kombinace okolo (kdybych se při přestavování zámku přetočila o číslíčko). A nic a nic a nic. A taky si všímám, že Turkish dodali sice kufr, ale bez TSA zámku. Tedy ne, že bych ho teď úplně potřebovala, ale sakra. Nevšimly jsme si ani jedna. Pozdě to řešit. Pozdě i pomalu řešit zámek na kufru. Už mám jet na letiště. 

A tak znovu do sklepa a vytáhnout ten kufr zničený cestou do USA. Ten TSA zámek má. Nemá ale klíč. Kde klíč leží netuším a nemám na jeho hledání čas. Na obvyklém místě se nepovaluje. Tak poslední kufr, ten co je zničený už déle (tedy nejde mu vytáhnout madlo). Ten funkční zámek má, ale bez toho madla je to vopruz. Mnohokrát ověřeno. 

Výborný stav, čas tlačí. Házím všechno zpátky do nového kufru s nefunkčním zámkem (díky Marcelo), stahuju zip páskem (takovým tím, na který pak budu potřebovat nůžkynebo nůž, ale nač stahovat kahloty, když Hong Kong je ještě daleko) a se slovy "já bych snad radši měla zůstat doma", jedu na letiště.

Tam jsem odevzdala kufr a prošla do tranzitu než bys řekl švec, a tak jsem zaplula do salonku (poprvé jsem mohla využít ten Pražský a ano, kam se hrabe na Vídeň...). Dala si gin s tonicem a koukala na letištní plochu. Taky jsem si vyslechla telefonát pána vedle mne, který se potřeboval zjevně rozloučit s milenkou, než odletí s manželkou někam na dovolenou a během 45 minut hlásili, že bychměla jít, protože začíná nástup do letadla. Cože? Tak brzy? Ale jo. Na T1 je bezpečnostní kontrola až u gate a tak začli skenovat brzy. Šlo to ale jak po másle, tedy krom toho, že bylo nutné vyndat všechny věci z batohu, protože technologie T2 sem ještě nedorazily. Paní u rentgenu ale říkala, že na to časem dojde :-D.

Letadlo naprosto plné, ale utěšovala jsem se tím, že tohle bude let na dvě hodiny, tak to snesu, že let do HG pak bude lepší. 

V Istanbulu jsme byli poměrně rychle. Zajímavé také bylo, že jsem se vyloupla na letišti tak, že jsem neprošla žádnou další bezpečnostní kontrolou (minule jsem kontrolou procházela, proto mne to zaujalo). No ale rychlý přestup, na salonek čas nebyl (k čemu mi tedy ty vstupy jsou...) a rovnou jsem šla k letadlu na gate a netrvalo dlouho a hned se nastupovalo na další let. Ten nástup byl hezky po turecku chaotický. než aby na obrazovce zveřejnili která část letadla má zrovna nastupovat, přišel pán, chumlu okolo sebe něco řekl a pak začal zmatek, kdy nikdo nevěděl nic a všichni chodili za pánem s letenkou aby je někam poslal. No ale i tak se nějak nastoupilo a moje představy klidného letu vzaly za své. Opět úplně plné letadlo, letěla s námi i basa a několik houslí, protože jistá škola se vracela do Hong Kongu. Už byly dvě ráno a já hrozně ospalá.

Start, večeře (ne, nedávejte si v letadle ceasar salát, je to past a chutná hnusně) a pak už jsem spala. Což zas bylo fajn, že jsem let na 9,5 hodiny tak nějak proklimbala.

Pak už jen snídaně, několikrát přeměřit teplotu nemocnému za školního zájezdu (chudák fakt trpěl od pohledu a i když byly učitelky fakt vybavené - teploměr, léky, roušky), tak to pro něj musela být cesta hrůzy. A přistávali sjem v Hong Kongu.

I tam to šlo ráz na ráz, kontrola pasu, vyzvednout kufr (to tedy trvalo věčnost než přijel) a vyrazit do víru velkoměsta.

Tedy - ještě zařídit základní věci jako je Octopus karta a peníze. Octopus karta tady slouží na placení dopravy a vlastně i všeho dalšího. Jde koupit i kartou, ale dobíjí se jen v hotovosti, říká paní u stánku. Jenže já ještě nemám hotovost. A tak mi paní říká, že když mám iPhone, můžu si stáhnout appku a používat tu, že se mi karta přidá rovnou do peněženky a budu tomít jednoduché.

Hezká rada.

Jenže.

Jenže já si tu appku stáhla už doma. 

A zjistila jsem, že jednakje hák v přidávání peněz (nabízí to spoustu měn, včetně české koruny - ale nenabízí to hongkongský dolar. A tedy se nevyhnu směně, která je navíc fakt drahá a nemůžu s tím nic dělat).

Druhý hák je v tom, že o nefunkčnosti appky na octopus čtu dlouho. A někdy dobiotí nefunguje hned, jindy až později, ale prostě funkčnost není to, co bych si představovala. A tak odcházím od paní a zkouším znovu Appku Octopus nabít. Tiše trpím při kurzu, za jaký to dobíjím, ale i tak to nejde. Kartu to odmítá.

Jdu ven, koukám po bankomatu, ale taky nic nevidím a tak Octopus zkouším dobít z Revolut karty. Nemám tam koruny, tak dobíjím eury. Taky příšerný kurz, ale mám dobito. OK, do centra se dostanu.

A pak, pak se z hlubin letiště vynoří bankomat HBSC (už přímo v koridoru k autobusům). A tak vybírám i nějakou drobnou hotovost.

Pak už jdu k autobusu, to mám předem vybráno, kterým pojedu.

A21.

Ono totiž možností dopravy je moc. První je nějaký expresní autobus do centra za turistickou cenu cca 115 dolarů (cca 300 korun). A pak další pro nás socky, co nechtějí platit předražené jízdné. Buď autobus S1 na první stanici metra a pak metrem (pro mne s přestupem) - to je absolutně nejlevnější varianta, nebo autobus přímý do centra A21, což je varianta jen o trochu dražší. V zájmu jednoduchosti beru tu, ale asi by bylo nakonec jednodušší to metro. Autobus totiž hlásí zastávky, ale stylem chrrr-chrrr- grrrh, takže vím prd. Orientuju se tak nějak podle google maps a vystupuju ve chvíli, kdy si myslím, že už tak nějak jsem na místě. Díky bohu za techniku a google maps.

Hledám hotel a naštěstí už předem vím, že vlez je podivný. A tak vstupuju do budovy přes nějakou šicí dílnu. Vlezu tam jen proto, že vidím výtah a tak si tak říkám, že to by mohlo být. A nějaký pán na mne ukazuje, posílá mne za rok a ukazuje mi pět prstů. Geniální pán. Tedy spíš zkušený. Vydí vytřeštěného turistu s kufrem, je mu jasné, co chci. A ukazuje správně. Je tam druhý výtah a v pátém patře je můj hostel.

Ono totiž ubytování v Hong Kongu je speciální kapitola. Drahé jek pes. Hostel je fajn volba (hostel chápejte jako způsob ubytování, které má krom klasických společných místností i samostatné pokoje), jen je nutné vychytat ten správný, protože na jedno hodnocení (a to ani to z booking) nejde úplně dát. A tak při hledání kombinuju hodnocení na booking i na google a nakonec vybírám. Vybrala jsem dobře. Jako jasně, pokoj v HongKongském stylu na pár metrů,a le je šikovně udělaný a mám velkou koupelnu. A je čistý, takže asi OK.

Beru od recepční nůžky, dobývám se do kufru a pak už mi nic nebrání v tom se osprchovat a vyrazit ven.

Únava ze mne spadla, tak ještě krátce dojdu k promenádě, okouknu cvrkot, ale pak už mám hlad. Zaplouvám do prvního foof courtu na který narazím a objendnávám - thajské jídlo :-D. Já vím, je to vtipný. Plus navíc já thajské jídlo moc nemusím, ale mám hlad a nechci už nic hledat. A překvapivě dobrá volba, bylo to naprosto výborné.

Pak už si jen v 7/11 kupuju vodu a jdu si lehnout. Stejně už je pomalu 11 večer, než se dostanu do postele... 

Doplnění: přímá linka z letiště by měla údajně stát cca 115 dolarů, autobus A21 mne stál 34,60 a kombinace bus S1/metro byměla být ještě cca o pět dolarů (zhruba) levnější.