Hong Kong - den 2 (Sai Kung)

Do dvou do rána jsem se převalovala a nemohla jsem usnout. Jet leg pracuje usilovně. Je docela s podivem, že jsem se vzbudila v půl desáté. Pojala jsem myšlenku, že je děsně pozdě, ale zas až tak vážné to nebylo :)

Nicméně i tak bylo potřeba řešit, co dělat. Mám plán, ale ten je od toho, aby se průběžně měnil. Plus tedy taky je nutné uvažovat s ohledem na počasí. Jestli přijde tajfun, asi se moc k moři nepodívám, lanovky stejně a to je v podstatě většina mých plánů :)

A tak jsem zvolila cestu k moři. 

Někoho možná překvapí, že Hong Kong není jen město. Mne to vlastně na první dobrou překvapilo taky.  Je tu spousta přírodních zábaviček a jedna z nich je "geopark Sai Kung", zapsaný i v UNESCO.

Cesta tam trvala asi hodinu. Bylo nutné to vzít metrem, pak přestoupit na jinou linku a pak jet ještě autobusem. Naštěstí je tu všechno fakt dobře značené. Metro i autobusy. Nebyl problém. Před cestou jsem ještě posnídala, jen jsem si blbě vybrala. Co bych si dávala toust s vejcem a šunkou když si můžu dát něco, co se podivně jmenuje. A tak se z toho vyklubal toust sladký. Něco jako s máslem a medem nebo tak něco. Nebylo to špatné, ale ne úplně to, co jsem si představovala. Vtipné taky bylo, že to bylo v takové hi-tech restauraci, kde člověk má QR kód, na něm je menu a z něj si vybere, objedná a zaplatí. Hm. Pokud v posledním kroku nezjistí, že je to mimo provoz a "objednejte si u obsluhy" :-D. No ale zvládli jsme to.

Do geoparku jsem se doplácala tak nějak před polednem. Projdu nábřeží a překvápko. Podle všeho (i tripadvisor, klook atd.) vyjíždí od mola lodě a představují turistům geopark vzniklý kdysi za výbuchu supervulkánu. Docela drahá sranda, kolem 500 dolarů. No ale to úplně nepřeje plánům z hodiny na hodinu. Myslela jsem si naivně, že přijedu, odchytnu loď a oni mi rádi prodají lístek. Tak to ne :)

Ale na druhou stranu je na molu hafo drobných prodejců cestiček na ostrůvky okolo. Buď formou trajektu (tedy tam a pak zpátky) nebo "okružní" jízdy s přestávkou. A přesně takovou jízdu mi vnutil jeden prodejce. Taková ta klasická velká cedule s tím, kolem čeho se popluje. V čínštině. Nebo spíš kantonštině, ale jako kdyby to nebylo fuk. V angličtině měl jen nějaký článeček asi o manželce, že rozjela svůj malý byznys. Jakože "i ženy podnikatelky tu máme". Takže jo, budeme to podporovat. Jedu.

Jely jsme nakonec tři. Použité Y je správně. Řídila paní z článku, jela jsem já a dvě další asiatky za celou loď. To vše za 50 dolarů. Právě jsem ušetřila 450 dolarů! Já jsem TAK dobrá! :). Platit ale bylo nutné hotově. Nešla ani Octopus karta. Pán zmiňoval jen Alipay. A ten nemám :).

Nejdřív se objely nějaké ostrůvky, jeskyně a tak a pak se zakotvilo v přístavu. Tedy zkusilo se to v jednom, tam to nešlo (lidé chtěli nastoupit, ale smůla) a jeli jsme do druhého. Tam to šlo. Paní neuměla slovo anglicky (ono ani pán, co mi to prodával ), ale rukama nohama jsme si řekly, že  ve čtyři se jede zpátky.

Vystoupila jsem a zjistila, že jsem na "sharp" islandu a můžu se vydat stezkou na vyhlídku a pak na druhou pláž (tu, co tam nejde přistát). Tak jsem se vypravila na výlet. Stezka byla samozřejmě do kopce,protože vyhlídky prostě na úrovni moře nebývají. Ale nis hrozného, takový výstup na Oblík v Českém Středohoří, možná ani to ne. Stezka kus betonová s milionem schodů, kus klasicky přírodní.

Když jsem se tam doplácala, výhled fakt stál za to. Nicméně pak jsem se vrátila zpátky, protože ta druhá pláž mi vlastně nepřišla nijak úžasná.

Nevzala jsem si plavky, ale už vím, že by to šlo. Jsme v civilizaci, takže záchody i převlékárny. A přestože je pláž jakože zavřená a není na ní plavčík, ani protižraločí sítě, voda byla pro Evropana teplá a asi tři lidi se i koupali. Já jsem se poflakovala při pobřeží, cachtala si nohy. Pak jsem si i koupila zmrzlinu a colu (malinký stánek bez vaření - jen nápoje v plechovce, zmrzliny z mrazáku a brambůrky - placení hotově). No a pak když bylo půl čtvrté, došla jsem na molo a za chvíli přijela loď. Byla to jiná loď i jiný kapitán, ale naše lístky bral. Takže jsem nastoupila (já i ty dvě asiatky co jely v poledne se mnou a taky páre dalších lidí) a dojeli jsme zpátky.

Jinak na molu nebylo moc co k vidění - podél mola z malých loděk prodávali rybáři čerstvé ryby a na molu bylo pár restaurací s mořskými plody. A jednak jsem ještě neměla moc hlad, jednak měli menu koncipované pro dvě osoby, pro čtyři osoby... Tak nic. Sedla jsem na autobus a jela zpátky. Jak jsem říkala, MHD tu funguje skvěle. Jezdí malé autobusíky (pro 19 lidí). víc osob řidič nevezme, ale všichni jsou v klidu, neb za 3 minuty jede další autobusík. Taky je nutné být připoután. Jsou za to velké pokuty (píše se v autobusu). Až 5 tisíc dolarů a taky třeba tři měsíce ve vězení. A nejen že se to píše, viděla jsem i reels, jak lidi byli pokutovaní. No ale třeba cestou do geopraku ten busík funkční pásy neměl. Tak nevím, nevím. Cestou zpátky jsem tedy připoutaná byla.

A sice jsem se dostala do své čtvrti poměrně rychle, ale ...to jsemnatrefila na UNIQLO (obchod s oblečením), pak na drogerii...no a pak jsem se vypravila na večeři. Šla jsem původně na čínské nudle, ale cestou jsem potkala japonskou restauraci. A ta mne uchvátila. Včetně výborného hodnocení na google. Trochu dražší jídlo, ale naprosto luxusní. Hrozně jsem se přecpala a rozhodně tam půjdu ještě jednou. Dneska jsem měla vepřeové s rýží, k tomu drobné zavařené houby, zelenina a miso polévka. Vážně moc dobré. Mám poznačeno, zájemcům můžu dát odkaz :) Jídlo se objednává na velikosti. Moc jsem netušila, co si představit, tak jsem vzala zlatý střed (vel. L) a bylo toho strašně moc. Příště M bude normálně stačit.

Hned vedle dělají bubble tea, tak jsem si jeden koupila s sebou domů a při příchodu domů mne čekalo překvapení. U výtahu je uvedeno, že byl vyhlášen první stupeň tajfunového nebezpečí. No paráda. V podstatě to ještě nic neznamená. Je to v podstatě jen varování, že je tjfun blízko. ale chápejte. Blízko je 800 km. Tk uvidíme, co bude dál.

Ikdyž jsem byla zpátky z výletu relativně brzy, stejně jsem se domů dostala až před osmou. 

Teď jdu do postele a uvidím, kdy se mi povede usnout.