Klasický jet-lag. Večer jsem někdy kolem 23 hodiny padla únavou, abych už ve dvě byla vzhůru. A pak ne a ne zabrat. Když se to povedlo, vzbudilo mne světlo, které zvládne prostoupit závěsy kolem půl osmé. A mně se silně nechtělo vstávat. Napsala jsem blog, ještě polehávala, ale pak jsem si řekla, že ani za hodinu se mi nebude chtít. A že to možná zlepší snídaně. Kolem desáté už jsem tedy byla venku v ulicích.
Vyrazila jsem směr ferry, protože sice lze jet naHong Kong island metrem, ale trajekt se prý musí zkusit. A tak jsem to zkusila. Za 6,5 dolaru (cca 18 korun). Je to divné, průvodci tvrdí že 3 dolary...No nevím, účet mluví jasně. První cesta vedla k Mid-Levels escalator. Bylo důležité být tam dopoledne, protože jízda eskalátoru měni směr a dopoledne prý jede nahoru. To mi ale nezabránilo stavit se na snídani. Protože jsem měla už velkou potřebu kávy, nakonec jsem vpadla do mekáče. Já vím, chyba. Ale nemohla jsem tušit, že za druhým rohem začne být kavárna na kavárně. Takže mekáč. Ale znáte to, asijské mekáče jsou trochu jinde. Třeba nabízí matchu s boba kuličkami :)
Takže spokojenost. Snídaňový sendvič byla klasika, snad jen s více kořeněným masem.
Protože jsem v mekáči nenašla záchod (divné), našla jsem ho po mírném hledání ve food kourtu nějakého obchoďáku. A pak už jsem mohla vyrazit k Mid.Levels ekalátoru. Dorazila jsem tam v 11:58, ale asi hned v poledne se to nepřepíná. Nebo ne v neděli. Každopádně jsem s ním vyjela kus. Ne úplně nahoru, ale kus jo. Jde o venkovní eskalátory, kdeté jsou řazeny nad sebou v ulici. Takže vyjedete ulici, normálně přejdete po přechodu silnici a jedete dál a výš. Jde o největší krytý (ano, má to stříšky) eskalátorový systém na světě. Údajně to měří vcelku asi 800 metrů. Rozhodně je to zábava.
Po vystoupení jsem byla už dost vysoko, abych v poklidu sešla k chrámu "Man Mo", to je chrám zasvěcený bohu literatury (Man) a bohu války (Mo). Zvláštní kombinace. Jde ojednu z nejstarších dochovaných svatyní na ostrově, ale z našeho pohledu to stáří je takové....takové. Chrám byl postaven roku 1846. Uvnitř to má ale atmosféru - plno dýmu z vonných tyčinek, obětiny atd. Chrám se krčí mezi mrakodrapy, takové zajímavé.
Pak jsem se vrátila dolů k metru a vzala to metrem k tzv. Monster building. Jde o snad nejznámější dům v Hong Kongu. Respektive souhrn domů. Originál zeshora vypadá jak písmeno E. Jd eo soustavu domů, které byly postaveny v 60. letech 20. století pro nízkopříjmové obyvatele. Domy mají až 18 pater. Navštívila jsem obě nádvoří a pak jsem to vzala místní ikonickou tramvají zpět. Tedy zpět - spletla jsem si směr. Takže jsem se projela tam, abych zase vystoupila a jela zpátky (jedna cesta tramvají bez ohledu na vzdálenost 3,30 dolaru - obecně ceny, které jsem našla na webu moc neodpovídají a jsou o chlup nižší, než je skutečnost).
Z tramvaje jsem došla k tramvaji na kopec. A začala nejzábavnější část dne. To je totiž tak. Na kopec (Victoria Peak) vede tramvaj. Nepatří do MHD a platí se zvlášť, jde jít ale podél kolejí nahoru i pěšky. A hned kousek od začátku pěší cesty je kavárna. Jako docela roztomilá kavárnička, kdyby. Kdyby nebyla na každém instagramovém záběru. A tak jsem si dala kafe a měla výhled na instragramové lovkyně záběrů z první ruky. Bylo to vyfotit se s kávaou a tramvají. Než pojede další, nahodit natáčku na ofinu, naaranžovat kávu a střihnout to znovu. A tak furt dokola. Zábava k popukání :), i když je mijasné, že mít s sebou Wandu, lovíme záběry taky. Tady se tedy vyplatilo mít moji velkou hlavu, neb se stačilo postavit, udělat selfie a milé lovkyně instafotek schovat za svoji hlavu. :-D
Pak jsem sešla dolů a vyjela nahoru :-D
Doporučuje se lístek mít koupený předem. Já neměla, neb jsem nevěděla jak mi to vyjde nebo nevyjde, ale i bez lístku to odsýpalo. Je možné si koupit lístek jen nahoru, nebo nahoru i dolů nebo kombo s vyhlídkovou terasou. Terasu nedoporučuji, je tam plno krásných vyhlídek i bez vstupného. Takže jsem jela nahoru za 108 dolarů.
Ano, nahoře jsem se trochu zděsila. Tramvaj zastaví regulérně v obchoďáku a mně chvíli trvalo, než jsem našla cestu ven. Pak jsem se zděsila znovu, protože hned naproti je další obchoďák. No ale dobrý, pak je tam taky stezka, která měší asi 3 km, je v podstatě po vrstevnici a nejsou na ní davy. A kvůli ní chci říct, že nebýt na Victoria peak, je jako nebýt v Hong Kongu. Krásné výhledy na všechny strany, ale totální úlet je výhled na město. To se totiž vyloupnete na vyhlídce a pod vámi dole jsou všechny ty ohromný mrakodrapy. Naprosto neopakovatelný pohled. Victoria Peak je údajně 552 metrů nad mořem. Přijela jsem nahoru za světla, ale během procházky začalo zapadat slunce a město se podemnou rozsvěcet. Naprosto jedinečný pohled! A tuhle denní dobu jde jen doporučit.
Pak už jen sjet dolů, dojít na metro a vyrazit domů. I s večeří jsem doma zakotvila kolem deváté večer. Večeři jsem našla tady kousek od domu a riskla jsem mleté maso s rýží v hořkém melounu. No tak hmmmm. Ten meloun byl překvapivě fakt hořký :-D. Ale maso z něj šlo vyloupat, tak nakonec spokojenost :) . Jen tedy nakonec placeno Octopus kartou, protože se ukázalo, že normální kartou to nepůjde. NIčemu to nevadí, krom toho dražšího dobíjení Octopusa.
Žádné komentáře:
Okomentovat