Spalo se mi fakt blbě. A to kvůli klimatizaci. Začala hrozně smrdět. Tak moc, že to nešlo čuchat. A tak jsem ji vypnula, a otevřela okno. Ale to zas šel z venku děsný hluk. Takže spánek nic moc a tak nezbylo, než ráno zahájit reklamací. Paní recepční vypadala zmateně. Šla se mnou, začuchala (pro účely ukázky jsem smradovýrobnu zase zapla) a začala řešit, že to jde za záchoda. A tak jsem jí vysvětlovala, že fakt ne, protože když se klima vypne, tak dobrý. A tak to vyřešila po svém, přinesla přehlušovadlo smradu na záchod, vyvoněla mi pokoj a řekla, ať to nechám zapnuté až budu odcházet, že se na to někdo podívá.
A protože já už byla připravena k odchodu, rovnou jsem šla. Neměla jsem nijak chuť na posedávání na snídani, tak jsem si v jedné z pekáren okolo dala ke snídani croissant a kapučíno. No ale byla to smrt. Barista dost znuděný, řešil objednávky předemnou, pak když vyvolal moje kapučíno, tak nebylo moje a když už jsem se ke svému pročekala, měl obryndaný celý hrnek. Je tedy fakt, že si byl vědom. Počastovala jsem ho jen svým zkým výrazem číslo jedna a vzal si to zpátky... Takže asi dobrý. Mohla jsem vyrazit směr Lantau island. Tam se jede z centra pěkně pohodlně metrem s jedním přestupem. Dobrý.
Ale pak jsem udělala chybu začátečníka. Myslela jsem si, že na lanovku nemusím řešit lístek, že si ho koupím na místě, jako to bylo na Victoria Peak. Fronta tomu i nasvědčovala. Jenže jsem netušila, že za rohem se začne klikatit a vinout a že jednak bude pozdě nakupovat on-line, neb už se nedostanu pryč a jednak že to bude na hodinu jen k pokladně. A u pokladny, když už jsem byla otrávená maximálně, přišla další radostná zpráva. Že když si koupím standard kabinu, budu znova čekat další hodinu, neb je tam plno lidí a jde to pomalu. Variantou byla o kus dražší "crystal" verze. Chápejte, kabina lanovky, kde je i prosklené dno. Nabídka jak šitá na můj strach z výšek a ato jsem ještě ani netušila, co mne čeká. A tak jsem vzala crystal, protože další hodinu už bych nedala a za cca deset minut jsem jela.
Jako pááááni! Takovou maxilanovkou jsem snad ještě nejela. Jela nejen, že hrozně vysoko, přes asi tři kopce a moře a kolem letiště, ale ještě i hrozně dlouho. Nahoře tedy přišlo to, co se dalo očekávat. Tedy ne obchoďák, ale jakože městečko s obchody. Taková turistická zoo typu "dáme turistům co chtěji a my víme nejlépe, co chtějí". Na druhou stranu, pár dobrých vychytávek tam měli, jako třeba stojany na telefony, aby se člověk mohl sám vyfotit a tak.
Každopádně po tomhle tyjátru se objevil klášter a velký buddha. Začala jsem klášterem. Pak jsem se vypravila k nějakému uměleckému dílu za klášterem. Na fotkách vypadal jak hodně obelisků vedle sebe. Jenže. To co vypadalo pěkně na fotce, se momentálně opravuje. Všude lešení a stavební ruch. Škoda.
A hled u toho zařínala turistická stezka na "Sunset peak". Bratru 4,5 km jedním směrem a asi dalších 400 m stoupání po svých. To už bych s ohledem na lanovku která končí jízdu v šest nedala. A tak jsem se vypravila "jen" na vyhlídkový bod, ze kterého má být vidět klášter a velký buddha. Jako našla jsem ho. Ale byla to tedy dřina vysokorského šerpy. Tam jsem se otočila, a sešla zpátky dolů. Na velkého buddhu se mi už ani moc nechtělo, ale když už jsem tam byla, tak jsem tam vylezla taky.
Pak už jsem si pochodila ty obchůdky a jela zase dolů.
Pro případné zájemce o výlet - na místě je mnohem víc turistických stezek. Stojí to za to, když se odmyslí ta turistická část výletu. Speciálně ten "Sunset peak" má krásné výhledy. Viděla jsem fotky i ze západu slunce, jen mi moc není jasné, jak se lidé dostávají zpátky potmě, protože jse o klasickou přírodní stezku, nerovný povrch, kamenné různě vysoké schody. Co taky stojí za to je lanovka. Ta je fakt pěkná. Nestojí za to prosklené dno, kterým jsou z 90% vidět jen koruny stromů. Kousíček se jede nad vodou, to je trochu zajímavé, zejména když pod vámi projíždí loď. Pro info cestou nahoru je dobré sedět na straně vlevo (tedy dál od dveří), pro cestu dolů zas u dveří. Lze jet nahoru (či dolů) i jen autobusem - cesta má trvat asi hodinu a bude samozřejmě levnější.
Každopádně jsem se tedy nahoře dost zdržela. Měla jsem v plánu i výlet na další část ostrova, ale to nevyšlo. Měla jsem hlad, tak jsem zapadla do místního obchoďáku, ale nějak jsem nemohla nic normálního najít, takže jsem si jen koupila sendvič a pití a povedlo se mi to komplet vyřídit samopokladnou v čínštině. Jsem prostě dobrá.
Když jsem dojela metrem domů, byl jen čas koupit nějaké krémy. Konkrétně ve watsons jeden, který jsme s Wandou pořídily v Thajsku a tahy mají jeho bratříčka. Jenže po testu jsem si říkala, že možná by mohl být lepší ten druhý co mají, ale k němu nemají tester. Znamenalo to hledat prodavače. První mi řekla, že ano, já tady pracuju a pak, že se musím zeptat někoho jiného. OMG. Druhý zase že musím počkat a když přišel tam mi sdělil, že tester není a mám zkusit ten druhý krém. WTF. Jsem tu z Watsons docela zklamaná.
Tak nic, tak jsem zkusila druhou kosmetiku, Sasa obchod. To je velký obchod, jen má děsně zmateně rozmístěné věci po prodejní ploše. Už jsem věděla, že když si koupím tři balení masek, které chci, zaplatím jen dvě. To v celkovém součtu vyjde na cca na 25 korun za masku, přičemž v Praze ji mají za 99. Dobrej kauf! Vzala jsem ještě cleanser pro Wandu. I u něj byla nějaká cedulka (čínsky) a tak jsem se z paní prodavačky snažila mámit, jestli i za to je nějaká sleva. A prý že ne, prý je to jenom cena pro VIP. Tak jsem se dožadovala toho být VIP a nějak mi to neprošlo :-D
Pak už byl nejvyšší čas na večeři a tak jsem se vypravila na čínu. Ale cestou jsem potkala Pho :). Já mám ty preference prostě trochu jinde. Musím říct, že tady je super, jak tu mají kuchyň snad všech koutů světa. Navíc to mám všechno hezky u nosu v "jídelní ulici (spíš čtvrti) kousek od hotelu.
Pak už jen kupuju tradiční večerní bubble tea a jsem zvědavá, co dělá klimatizace.
Zatím docela dobrý, tak uvidíme...
Žádné komentáře:
Okomentovat