Dnes podle všeho mělo být nejhorší počasí. Nebo zítra. Nebo se uvidí. Každopádně jsem ted ještě odložila lanovky a vybrala výlet po zemi.
Nejdřív jsem se ale vypravila na snídani. Poměrně dlouho jsem ji nemohl njít. V obchoďáku z rohem je řada hipsterských kaváren, ale se sladkým (i když třeba durianovým) pečivem mne neoslnili. S cenou taky ne. Až jsem našla podnik, no připadal mi hezký. Na první dobrou jsem viděla v nabídce vajíčka, tak jsem šla dobnitř. Usadila jsem se a začala číst menu. Ha, překvapení. Vajíčka jako jo, ale k tomu samé zvláštní čínské věci jako nudle a tak. Pak jsem našla dvě volská oka, ale mluvilo se u toho o mušlové polévce. Moc mi to nebylo jasný, ale proč se ptát, testnu to. Takže to byla polévka s makarony. Příchuť mušlí jsem necítila, ale byla moc dobrá. A k tomu klasicky houska a dvě volská oka. U hosky se musím zastavit, protože kulturní rozdíly se nevyhýbají ani toustíkům. Takže lekce etikety - toust (nebo žemla, toje fuk) se v Hong Kongu jí hůlkama! Jakože normálně uchopíte do hůlek, a ukusujete, jako kdybyste to drželi v ruce.
Po snídani jsem chvilku přemýšlela, zda se nevrátit pro bundu, ono tajfun počasí ovlivňuje, i když je daleko a dost se ochladilo. Dost jako na 23 stupňů. Ale nakonec jsem to zavrhla. Dojela jsem o pár stanic dál metrem a tam přestoupila na autobus. Autobus mne dovezl až skoro na začátek stezky na Monkey Hill. Tedy ta hora se tak nejmenuje. Ani ta stezka. Je to jen snaha místních zamotat turistům hlavu (což se později povedlo). Prostě se tomu kopci tak říká, protože tam žijou opice. Kvanta opic. Tak moc, že jim musí i kontrolovat porodnost. Fakt. Píšou to tam na tabuli a mají tam ohromné klece na odchyt právě za tímto účelem připravené. Každopádně průvodce říkal, že je dobré přijít ráno. No, chvíli před polednem furt ráno je? :)
Každopádně opice tam byly i tak. Trochu poskrovnu, jedna dole u přehrady, další sem - tam po cestě do kopce a nahoře jich bylo nejvíc. Co průvodce neřekl bylo to, že je dobré jít s klackem. Ono totiž občas některá opice má pocit, že na ni civíte dost dlouho a vycení zuby. Pak stačí zamávat klackem. Chodí tak i správcové parku, když třeba odváží odpadky. No ale tak jsem jen dělala, že moc necivím a ono tak nějak prošlo.
Vydrápala jsem se na kopec, až úplně nejvýš - kopec se jmenuje Piper´s Hill a vede k němu cesta Golden Hill road. Stačilo jít po ní, ale v okolí jsou různé trailové stezky. Jediné co, tak výhledů na město a do údolí místo moc nenabízí. Pár jo, ale moc ne. Spíš se člověk kouká do zeleně na další kopce. Lidí tam kromně mne bylo jenpár, takže měl člověk i pocit, že je uprostřed džungle sám a ne uprostřed velkoměsta. Co taky musím vyzdvihnout je fakt, že i nahoře byly kadibudky pro turisty, dokonce s toaletním papírem a desinfekcí!Překvapivé.
Když jsem se vrátila dolů k silnici, všimla jsem si že hned naproti je Lion rock. To by měla být skála, ve tvaru lvího obličeje. Taková Simba, co kouká na město. A tak jsem si řekla, že se na ni kouknu. Vypravila jsem se zase do kopce, ale - přesně - ke lví skále nevede lví stezka. A ono značení trailových stezek není úplně intuitivní. A tak jsem vylezla na kopec, ze kterého tedy byly úchvatné výhledy zase nad mrakodrapy, ale lví skála to nebyla. Abych na ni trefila, tak bych musela zase dolů a pak jinam na kopec, bratru 4 km jen ke skále. A do toho začaly padat dešťové kapky. A tak jsem to vzdala. Byla jsem plně spokojená tím, jak jsem zase stála nad domy a koukala na Hong Kong z výšky.
Vrátila jsem se autobusem k metru a nějak s emi nechtělo jet dál. A tak jsem vyměnila odpolední plán A za odpolední plán B a prohlédla si golden fish market a lady market. Golden fish market je ulice, kde se prodávají rybky (a větší ryby, a králící a akvarijní rostliny, a želvy...). Pro našince je to divný pohled, neb rybky jsou v igelitu a nevypadají šťastně. No ale není to divadlo pro turisty, ti si logicky rybky nekupují. Je to trh pro místní a obchody se jen točí, jak jsem koukala! Ty rybičky kupují pro štěstí, ale rybičkám toho štěstí obchod asi moc nepřináší. Plynule pak obchod se zlatýma rybkama přešel v normální tržiště čínských krámů. Něco jsem pokoupila (platí se jen hotově) a posmlouvala (prodejci vždycky nadhodili cenu 3x dražší, než za jakou to pak byli ochotni prodat...No tady se mi smlouvalo dobře, vědoma si cen na Temu a podobných obchodech :)
Pak jsem se vydala domů, usoudila jsem že jsou to tři stanice metrem a že to dojdu pěšky, ale ono se to nezdálo. Docela dálka to byla. Dala jsem věci z nákupu domů a vypravila se na večerní promenádu. To je tady u vody taková místní atrakce. Trochu Hollywoodský chodník slávy, ale s asijskými umělci, které u nás nikdo nezná. No ale taky je tam socha Bruce Lee. Toho tedy známe :)
Pak už byl čas na večeři a jak jsem zjistila, kousek od hotelu je taková šikovná jídelní ulice. Tak jsem tam zamířila a konečně našla správnou čínu! Plno mís s jídlem, člověk si jen pohledem vybere, ukáže, a dostane do misky. K tomu dostane ještě misku rýže a je to! Skvělé! Takže můžu vyvrátit mýtus, že čína v číně chutná jinak. Nechutná. Až tedy na ten detail, že u nás by do jídla nakrájeli kapie a tady se s tím nemazali a narvali tam tuny pekelně ostrých beraních rohů i s jádřinci :) Ale výborné to bylo, to zas jo.
No a po večeři klasicky ledový čas s sebou a domů :)
Žádné komentáře:
Okomentovat