Thajsko - den první, přelet přes Dillí

Thajsko. Další z cest, které jsme měly absolvovat už v roce 2020. Začíná to trochu budit hrůzu, protože taky jsme v roce 2020 měly letenky do Petrohradu. A víte, jak se to říká. Navštiv Rusko dřív, než navštíví ono tebe. Jestli jsme nepromeškaly poslední příležitost...

No nic. Letíme do Thajska. S Vandou se potkáváma na hlavním nádraží. Hrdinně šla ještě do práce. Odjíždíme směr Vídeň a vše jde hladce. Ve Vídni necháváme odbavit batohy a paní u přepážky nutíme dopsat k letu naše čísla věrnostního programu Star alliance, která máme od Turkish airlines. Vandy aktuální zábavy je sbírání mílí zjevně. Letíme z terminálu 3, což je trochu zádrhel. Znám salonek na terminálu 1 a ne na terminálu 3. A tak se snadno stane, že jsme překvapeny. Tady konkrétně tím, že je před pasovou kontrolou. Prošly jsme tedy bezpečnostní kontrolou, Vanda si i musela zout boty, hledáme, hledáme, projdeme pasouvou kontrolou a pak zjistíme, že to bylo blbě. Hmmm. Znamená to dojít ke gate G4, vydat se směr exit a projít opět pasovou kontrolou ven. Což ovšem znamená, že jsme venku a tudíž opět musíme projít bezpečnostní kontrolou (na jiném stanovišti Vanda boty zouvat nemusí). Pak tedy již správně do salonku. Salonek na Termínálu 3 je mírně horší, než ten na Terminálu 1. Jídlo nic moc. Naštěstí nemáme moc hlad a tak jsme spoko s ginem s tonicem. Nicméně Vanda zjišťuje, že se jí odečetl vstup do salonku, ačkoli ho má ve Vídni zdarma. Jde tedy zjišťovat, co se děje. Slyším ji švitořit, ale moc neslyším obsah. Pak mi veselou historku tlumočí. Problém byl v tom, že při vstupu ukázala QR kód a ne kartu. Pán jí také říkal, že má dobrou angličtinu bez českého přízvuku. To jí říkal, když zjistil, že je češka. Říkal jí to slovensky :). A doporučil, abych si to nechala překontrolovat taky, i když se aplikace u mne hlásí, že je to v pořádku. Mne se pak ptal, zda nám to poradila banka. Odkývala jsem mu to s tím, že tu banku ani nehodlám komentovat, protože se asi rozhodla prudit mne při každé transakci. Shodujeme se v tom, že pán banku taky nechce komentovat a jdu opět pro gin s tonicem. U něj zjišťuji, že jsem zapomněla vybrat eura z bankomatu. Ech! Při odchodu se ptáme, zda není bankomat i někde u gate. Pán říká, že by tam být měl, ale nenacháízíme ho. Tak letíme do Thajska bez peněz. Juchů.

První let sedíme na trojce bez třetího pasažéra. Paráda. Letadlo je horší. Nefunguje v něm snad nic. Palubní systém fungoval dvoum lidem v letadle. Naštěstí je to noční let a tak se po večeři (příšerně pálivém indickém jídlu) ukládáme k spánku. Za chvíli jsme byly v Dillí.

Hledáme salonek a nutno říct, že ten je naprosto nejúžasnější. Indické jídlo chutná skvěle, připravují i na požádání čerstvé palačinky. Dál je tam obsluhovaný bar a bar s kávou a - masala čajem. Tím jsme začaly a já se zamilovala. Během dvou hodin v salonku jsem se stala kámoškou paní, která nalévala masalu. Ten čaj byl tak výborný! Byl připravovaný klasicky s kořením a mlékem, paní ho pak přes cedníček slévala do šálků (malinkých, tak asi deci) a já si šla asi pětkrát :-D. Vanda asi dvakrát, na alkohol jsme úplně rezignovaly (ale není divu, pro nás byly asi tři hodiny ráno).

K letadlu jsme došly akorát, když se vyhlašoval boarding. Nastoupily jsme a užasly. To jsme fakt nečekaly. Už tak slabé letdlo z Vídně do Dillí se změnilo asi v klasického indického dopravce. Hrůza a děs v jednom a Vanda se chystá psát stížnost na Star alliance kvůli standardům letu (s cílem vymlátit další míle navíc). Každopádně tohle byl top indických zážitků. Hrozně málo místa. Indové naprosto neřeší neexistenci osobních zón a asi proto pán vedle mne vůbec neměl snahu si odsednout, ačkoli sedadlo vedle mu nabízelo víc kombortu. Když jsem si šla přesednout já, pustil mne a nepřišlo mu divné, že ač cestuji s Vandou, tak nesedím vedle ní. Druhý pán z druhé mé strany (ten co jsem ho získala přesednutím) zase cestoval s papučkami na přezují. Zjevný high class, zatímco náš ind v turbanu jel naboso s igelitkou. Z dalších zážitků letu:

- Žádné místo na nohy, žádná kapsa na drobnosti. Palubní systém ani omylem.

⁃ plný let. S námi v poslední řadě sedí Ind v turbanu. Má vedle sebe naštěstí volná dvě místa přes uličku, ale nehne se. Takže se nakonec stěhuji já. Nepřijde mu to divné. (tímto dodatečné děkuji společnosti Ryanair, který svými prodeji sedadel učí své zákazníky samostatnosti. V Indii jako když najdeš).

⁃ Výhodou je, ze jsme tu asi jediné Češky, a tak není problém na sebe ze sedadla A na sedadlo D křičet. Nikomu to nepřipadá divné.

⁃ Vozík s jídlem v uličce není pro nikoho nepřekonatelná překážka. Nikdo tu neřeší, když během letu několikrát dostane loktem s několikrát má na klínu cizí osobu.

⁃ Když jde na záchod starý člověk, a asi dcera mu jde pomoct, je normální mu začít stahovat kalhoty už na naší úrovni.

⁃ V poslední řadě na vás nevyjde oběd. Ber co zbylo. Im soooory!

⁃ Majstrštyk se mi podařil při cestě ze záchoda. Když si sednu na místo, Ind v turbanu zuřivě gestikuluje. Zjišťuji, že mám na zádech suchým zipem přilepenou z jeho sedadla podložku opěrky pod hlavu

Po přistání jsme vybraly z bankomatu peníze, počkaly na batohy (a chvíli se i bály, že já zůstanu bez něj, když se objevilo na ceduli, že jedou poslední zavazadla a já furt nic). Nakonec jsme si koupily SIM kartu a vyrazily na metro do centra. Znamenalo to jednou přestoupit a koupit dvě jízdenky, protože nejde koupit přestupní. Do toho nás asi paní v okénku lohla o dvacet báthů, protože to přeci turista nepozná a nebude přepocítávat (nebude a nepozná - přepočítaly jsme peníze až na hotelu a zjistily jsme, že nás metro vyšlo asi o trochu dráž něž mělo).

Ubytoavaly jsme se už úplně uondané, ale nakonec jsme stejně vyšly znovu ven. Nejdřív s cílem najíst se jen prostřednictvím obchodu 7/11, ale nakonec asie je asie. Na ulici přímo před hotelem obrovský turistický street food a tak jsme si řekly že co, najíme se předraženě tady. Ale bylo tam tolik lidí, že se to úplně nedalo a my vyrazili k bratrem objevené zaplivané uličce. Jenže cestou jsme našly jinou zaplivanou uličku a tam jsme si daly večeři. Vanda pad thao, já vepřové s bazalkou. Usadili nás za stánek do obchodu s botami a pohoda. Zítra to možná vychytáme lépeji, ale pro dnešek to stačilo (večeře za 120 bathů dohromady) pak jsme si daly ještě hodně předražené smoothie za 100 báthů dohromady a byly z něj i dost zklamané, protože nechutnalo jak jsme čekaly - chutnalo spíš jako led s cukrem než jako passion fruit a dragon fruit (Vanda). Každopádně pak už byl čas na to se odkýblovat do hotelu a padnout do postele.