úterý 14. května 2024

Thajsko - den čtrnáctý. Cesta domů

 Ráno jsme měly budíka nařízeného na pátou. Dobalily jsme a došly do recepce udělat check-out. Byly jsme trochu nespokojené, protože když jsme přijely, hotel chtěl 100 dolarů kauci, kterou jen blokne na kartě. To ale s debetní kartou nejde a tak si vyžádal kreditku. Jenže za hotel jsem chtěla platit kartou Revolut a tedy jsme ráno dělali psí kusy s odblokováním kreditky a placením debetkou. Ve chvíli dy chce host jen předat klíče a jít jsme si hráli na bankéře. No nic, on i ten hotel samotný Mercure Icon měl hodně much (zejména na to, že jde o nový hotel) a dost jsme se s Vandou bavily tím, co bysme na něm vylepšily a jak bysme pokoj přestavěly, aby byl uživatelsky přívětivější (to je ostatně naše rodiná tradice přestavovat v duchu všechny nemovitosti, kde se ubytujeme).

Pak akorát dorazilo taxi a slušnou cenu 20 dolarů plus daň nás dopravilo na letiště.

Tam zažila Vanda zklamání, protože jsme letěly z terminálu 2 a obří vodopád na terminálu nebyl. Přejely jsme ještěmístním vláčkem i na terminál 3, ale ani tam jsme ho nenašly a jet na terminál 1 už jsme neměly čas. A tak sjme si jen prohlédly motýlí zahradu (ale ještě byla tma a motýli moc nelétali), slunečnicovou zahradu a nechaly si roboticky namíchat alkoholický nápoj.

Pak už byl čas na boarding a let do Dillí. Ten proběhl celkem bez problémů, až na to, že letušky v podstatě nejezdily s pitím. Občas prošly okolo, něco donesly, ale v podstatě jsme měly žízeň. V Dillí je pak wi-fi na registraci pasem. U stroje byla dost fronta, načež Vanda rozhodla, že to zajistíme dál, aby pak dál zjistila, že na letišti je jen JEDEN takový přístroj. Tím ji indové totálně odrovnaly a řekla, že si nic v Indii kupovat tedy nehodlá a šla na gate. Já kupuvat hodlala,a le musela jsem se spolehnout na Vandou oznámený informativní kurz. I tak jsme neměla moc času, takže jediné, co se mi povedlo ulovit byly datle. Masala čaj za 600 rupií mi přišel moc drahý. S Vandou jsme se sešly u gate, dost nenadšené z indů, kteří jsou...já nevím. Kontaktní. Nestojí frontu, každý se snaží všechno hned urvat sám pro sebe bez zájmu o to co ten další...

Let do Frankfurtu byl ukrutně dlouhý a vlastně obdobný, jako let na dovolenou. Opět na mě nevyzbylo jídlo(kuře) a stevard se nenamáhal zjistit, jestli nezbylo jiným letuškám. Ale cítil se dotčený, když jsem se zeptala letušky za ním. On byl asi její nadřízený, ale to mi vlastně může být jedno. Takže nakonec jsem kuře ulovila, ale bavily jsme se s Vandou tím, že asi založíme školu vaření v oblacích. Nechápeme jak je možné, že v letadle indové všem podávají prostě silně pálivá jídla i dětem. Ale přišly jsme na to, že máme na tácku i jogurt a ten lze vmíchat do rýže s podávanou směsí a pak je to poživatelné :)

Večet před sedmou sme byly ve Frankfurtu a tam začala nejzajímavější část naší cesty domů. Unavené k smrti jsme zjistily, že Vandy batoh nedoletěšl celý. Popruhy na ramena jsou roztržené natolik, že neudrží popruhy na ramenou. Jenže. Jenže reklamaci se pán u pásu jen smál. Že to není zničený batoh. Protože však zničili kufr ještě jednomu páru, Vanda je následovala k přepážce, kde to řešili. Tam byl jakýsi supervizor a stejně se s Vandou odmítal bavit. Že ho nezajímá Montrealská úmluva, že to zničené není (přitom můj batoh byl dobrou ukázkou pro porovnání jak vypadaly popruhy před zničením) a že nic sepisovat nebude. Také že neřekne své jméno, protože jeho zaměstavatel ho zná. Konec debaty a pro nás bezvýchodná situace. Ať jsme googlily jak jsme chtěly, nikde není infrmace jak vymáhat sepsání patřičného protokolu, prostě se s tím nějak nepočítá, že to dopravce bude mít až takhle na háku. Vyvrcholilo to tím, že Vanda zašla žádat pomoc policisty an místě. Jenže policisty. Dostat do tranzitního prostoru pravou policii by prý bylo složité a dlouhé. Šla s ní tedy přítomná paní celnice. Byla hodná, koukla na batoh, odkývala že je to blbý a šla s pánem řešit, že by měl vystavit protokol. Pán byl ale drsoň a i jí řekl, že nic vystavovat nebude a že ani jí neřekne jméno. Tam pravomoce paní celnice zjevně končily, takže bezvýchodná situace. Pán jediné co dal bl mail na reklamační oddělení India Air a zhasnul stánek a vesele se osmívající odešel. Mezi tím jsem vygooglila recenze firmy, ke které pán (možná) patřil. Alespoň to tvrdil (firma Global GSRM). Ta firma má zajišťovat smluvně právěvěci spojené s transportem nákladu. A podle recenzí jde o "kvalitní" firmu (já vím, že dobré hodnocení nedostanou), která neposkytne žádnou součinnost a navíc poskytuje falešná a nefunguící telefoní čísla i e-mailové adresy. A nefunkční e-mail samozřejmě dal i nám.

No, Vanda má ovšem od prvního letu rozjednanou reklamaci služeb Air India. S omluvou jí nabídli 4 tisíce rupií, ty Vanda nepřijala a chtěla upgrade do byznys třídy. Tu ted neposkytli a nabídli odškodnění 5 tisíc rupií. Takže jim Vanda připsala ještě stížnost na pána od reklamování zavazadel. Plus při čeání na autobus do Prahy sepsala i stížnost na Star alliance, že jak může být jejich členem Air India, která nerespektuje Montrealské úmluvy a nevím kam všude ještě stížnosti poslala. Uvidíme, co se bude dít dál. V každém případě pro příště musíme zjistit správný postup, pokud dopravce odmítne sespat škdní protokol.

No a když jsem u toho řešení reklamací, tak se ještě vrátím k Agodě. Kdo ji nepamatuje, tady stručný popis událostí:

1) Blbě jsem rezervovala pokoj v Bangkoku na termín o měsíc později (nevratná rezervace).

2) Agoda i k nevratné rezervaci nabízí možost storna, pokud ji odsouhlasí hotel.

3) Nastává změť mailů od Agody, která tvrdí, že hotel nereaguje.

4) Nám hotel píše, že ho Agoda nijak nekontaktovala.

5) Agoda přiznává, že hotel nekontaktovala, že to měla udělat třetí (neznámá) strana.

6) Agoda píše, že hotel reklamaci zamítl.

7) Později agoda píše, že hotel nereaguje na jejich dotazy.

8) Já to vzdávám a pohrávám si s myšlenkou uplatnit pojistné plnění u svého programu Revolut.

9) Najednou z ničeho nic, beze slova vysvětlení Agoda vrací peníze.

Takže tak. Nevím co se stalo, ale zjevně letšní dovolená je plná reklamovacích scének.

Dojezd do Prahy už naštěstí nepřinesl žádnou situaci nutnou k zaznamenání.

Žádné komentáře:

Okomentovat