Vstávaly jsme v 5:30! No kdo to kdy na dovolené viděl. V šest už jsme stály před hotelem a zkoušely taxi. V tuhle hodinu se to naštěstí povedlo a tak jsme asi v půl sedmé byly na určeném shromaždišti. Jedeme totiž na výlet. Jako ano, já vím, že asi stárneme. Že to lze dát pomocí místní dopravy samy. Ale v tomhle horku? Plus by to stejně levněji nevyšlo kvůli cenám loděk na floating marketu pro cizince (2 tisíce bathů na hodinu) a pak by byla opruzná i doba čekání na vlak na train marketu. Takhle jsme za 1300 bathů na osobu měly komplet servis a nakonec to nebylo nijak zlé. Opět jsme využily aplikaci Klook a za minulé výlety jsme si mohly odečíst i závratnou slevu 66 bathů:-D
Na seřadišti jsme si zahrály židličkovanou. Třikrát nás usadili a třikrát přesadili. Na to, že tyhle výlety jezdí denně všichni vypadali, že to organizují poprvé a hledají nejlepší rozložení židliček :)
Protože jsme všichni dorazili včas, vyjelo se ještě před sedmou. Cesta na floating market trvala asi dvě hodiny a paní průvodkyně do nás hustila tuny informací, zatímco my všichni chtěli spát. Nejlépe se bavilaasi Vanda výslovností načí paní průvodkyně. Já bych to asi vůbec nezaznamenala, protože se zaměřím na obsah a jsem ráda, že chápu. A taky si nemyslím, že mluvím jinak než paní průvodkyně. Ale když na to Vanda upozornila, začala jsem to už vnímat taky. Šlo o to, že se třeba paní průvodkyně představila, představila i kolegu a pak začala představovat řidiče. Jenže neříkala řidič (driver), ale říkala potápěč (diver). Maličkost, ale jak to změní význam. A že nám řídí autobus potápěč bylo cool! :-D Takových drobností měla víc a dokonce jsem jednu objevila pak po nakopnutí od Vandy i sama. Jsem na sebe hrdá, i když to byla mrzká zábava :)
Byli jsme upozorněni, že na floating marketu se platí záchody (závratných 10 bathů), a že před ním tedy zastavíme na odpočivadle. Tak jsme zastavili. Vanda se na povinné čůrání vyprdla úplně, já to vyběhla zkusit, ale velmi rychle jsem to vzdala. Typycké asijské záchody bez toaletního papíru, jen s nádržkou na vodu a miskou. Na to jsem nebyla připravená, neměla ani ubrousek a ... no ne, děkujipěkně, připlatím si na marketu.
Další zastávkou byl floating market. Dostali jsme kokosový puding a banán a než jsme to stihli sníst, už to bylo rychle, rychle - nastupujeme do loděk. Mezi námi navíc chodili i thajci se zvířaty, která si za patřičný obnos může člověk vyfotit. Hadi (Vanda z toho skoro měla šok), malé opičky atd. Kladně kvituji, že o tohle trápení zvířat nikdo neměl zájem, ač jsme byli převážně grupa tvořená různými asiaty (nebo možná i právě proto - když to mají doma, nechtějí se s tím za peníze fotit). Těžko říct.
Nasedlo se do loděk a vyjeli jsme. Paní průvodkyně ještě popsala systém smlouvání, ze kterého Vanda lezla po zdi. Návod zněl zeptat se na cenu, pak nabídnout půlku, prodejce mírně přirazí a to člověk vezme a zaplatí. :) Sotva jsme vyjeli, projevili se dva češi za námi. Chtěli sošku malého buddhy a postupovali dle návodu. Nakonec si libovali, jak skvěle to funguje. Samozřejmě přeplatili, takže Vanda protáčela oči. Nicméně jsme také dostali instrukce, že o jídle se nesmlouvá, což mělo za následek, že Vanda odmítala cokoli během plavby jíst. Dostali jsme tedy ochutnat rambutan a mangosteen, ale Vanda si nic nechtěla koupit s tím, že je to drahé (za mne tedy mohla přijmout hru že je turista, ale zas chápu, že na loďce si chtěla užít loďku). Ale lidé si kupovali sem tam něco, i když tedy převážně jídlo. Asi za půl hodiny jsme zastavili u přístaviště a dostali rozchod. Teď přišla Vandina chvíle. Objevila nějaké kalhoty a návod nenávod, z původní ceny 1250 báthů stáhla paní za celý kompletek i s topem na 400 báthů. Daly jsme si i kokosovou zmrzlinu a Vanda pak zasmlouvala i moji kabelku, ač tedy ne až tak úspěšně jako v případě svých kalhot. Tuhle část výletu hodnotíme asi nejlépe, protože možnost se projít i projet po marketu byla skvělá.
Další zastávkou byl train market. Dostali jsme opět upozornění, že vlakpojede 2x, že bude oznámen gongem a že je nutné se pak postavit za červenou čáru. Při prvním průjezdu jsme to moc nevystihly. Stály jsme u nějakého stánku s rybami, paní nás zahnala dovnitř a před nás se pak postavili i další lidé. Vlak přitom (oproti Hanoji) jel hrooozně pomalinku, což jsme původně nevěděly. Celý train marketu je ulička dlouhá 300 metrů, kde se prodává kde co. Nejen suvenýry, ale i maso, zelenina atd. Vanda kladně hodnotila, že tady se ceny ovoce nejvíc blížily, až úplně kopírovaly, ceny adekvátní za ovoce v Thajsku, které si vygooglila. Také jsme byli všichni ze zájezdu upozorněni, že tady se moc nesmlouvá, což se projevilo, když Vanda chtěla tričko. Pán tedy slevil víc, než 10%, které slibovala průvodkyně, ale Vanda ho chtěla stáhnout ještě o 10 bathů a to se jí nepovedlo. Nefungovala ani akce !tak my tedy odcházíme". Takže tričko nemá :-D. Na druhý průjezd vlaku jsme si sedly do kavárny, daly si předražené smoothie a čekaly. Netrvalo dlouho a prodejsi začali sklízet stánky a vlak jel. Vedle turisté dostali do rukou dvě smoothie pro strojvedoucího, tak mu je za jízdy předali, a byl konec zábavy :). zašly jsme do podniku se oklimatizovat sezením uvnitř. Vanda mezitím stihla opět vyreklamovat své smoothie, protože opět nemělo žádnou chuť. Chvíli to trvalo,protože obsluha jí odmítala cokoli do nápoje přidat bez příplatku, až přišel majitel a něco do pití tedy Vandě dohodil. I tak nebyla Vanda spokojená, ale já naopak měla pití tak ledové, že mi mrznul mozek a tak jsem si své ledové smoothie vyměnila za neledové s mírnější chutí. Pak jsem chtěla na záchod, ale obsluha mne začala navigovat někam mimo, až jsem skončila u placených záchodů. OK, zaplatím 5 bathů. Jenže - jenže opět nepřipravena, jsem dostala to samé, co bylo na odpočivadle. Asijský záchod s vodou. No, bezva. Teď už nešlo pohrdnout :)
Pak jsme si ještě prošly i okolí train marketu a nastupovalo se do autobusu. Kladně hodnotím, že jsme od poradatelů dostali na ochutnání na cestu domů i plné hrsti rambudanu každý, takže jsme byli spokojené. Co naopak překvapilo byla skutečnost, že výstupní místo nebylo shodné s nástupním. To jsem přehlédla a byla jsem z toho dost nespokojená, protože se vystupovalo u Icon Siam, na druhé straně řeky, s blbou dostupností zpět. Nechtěla jsem tam být, ale Vanda prohlásila, že by jedla, tak jsme se najedly v hrozně plné jídelní hale s mnoha stánky různého jídla, ale také s mnoha mnoha lidmi a bez místa k sezení a za dost vysokou cenu. Pak jsme začaly hledat, jak se dostat pryč. A opět začala šaráda Taxi nás stopadesátkrát odmítne, což už mě štvalo,tak jsem zavelela, že jdeme na metro. Jenže. Jenže to namenalo přestup. Ale u stejné firmy, což jsem považovala za možnost zaplatit jednu jízdenku, ale nakonec paní u okýnka vysvětlila, že se pletu. A že te%d 15 báthů. OK, hledám peníze, načež mi opět vysvětlila, že 15 za jednu. Na dvě stanice. Beru peníze zpátky, česky paní bynadám za všechny příkoří, které se mi dějí, pak vynadám i pánovi co řídí přechod pro chodce a připadá si důležitě, ale světe div se, situace to nijak nepomáhá a nijak ji to nelepší :) Nakonec se povečdlo sehnat taxi. Jedeme a já trpím tím, jak furt stojíme v zácpách. Ta doprava stojí strašného času. |Jedeme si nakoupit do big C. Prý nejlepší na nákupy před odletem. Ehmmm. Opět tuny lidí, co neumí ani řídit vozík. Trpím já, a po tom, co paní přejede Vandě nohu vozíkem, trpí i Vanda :) Nakupujeme si hlavně sušené mango, které je naprosto luxusní a musíme ho mít :)
Potřebujeme navíc ještě dořešit finanční problém. Máme málo peněz. Ale nechybí nám zas tak moc. V obchodě je i zlatnictví, které funguje i jako směnárna. Dostavujeme se se žádostí o směnu. Paní že jasně, co chcete směnit. My že eura. Paní že samozřejmě. tak vytahuju dvacetieurovku. Paní ani nehla brvou, vyměnila překvapivě za kurz skoro jak u Revolut, ale po uskutečnění transkakce se začaly hihoňat. Jasně, takové terno asi ještěneviděly. Chápu, že směna valut roku :-D Ale jak říkám, nechybělo nám peněz úplně moc :)
Odcházíme z nákupáku a zase problém s taxi. Žádné není.Zkušíme to pak i na ulici a nic. Naše modré metro je 2 km daleko. Vanda koupila 5 kg rýže. Doufám, že něco odchytíme cestou kmetru, ale nic. Aplikace mne odmítá zkoušet cokoli rezervovat a tuk-tuk u cesty raději nejede, než by vzal za jízdu, ze kterou aplikace ukazuje něco okolo 100 bathů za jízdu, méně než 500. Směje se nám, my zase jemu, protože je to fakt neuvěřitelně přestřelený a nepochopitelný, že raději stojí u cesty bez výdělku, než by vydělal alespoň něco. Došly jsme až k metru a dojely do hotelu. Upaťchané neskutečně. Před hotelem si ještě v 7/11 kupujeme velké pití a skládáme věci na pokoj. Řešíme co s večeří,a le mně už se nikam neche. Nikam mezi lidi. Těch fakt mám dost. Vandě také ne, tak jen vybíhá opět do 7/11 pro toustíky a čínskou polévku. Nechce se nám ani do bazénu. Úplně to balíme. večeříme a jdeme spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat