Nejdříve s emusím vypořádat s několika nedostatky, které včerejší blog nezaznamenal. Tím prvním je dotaz na exkrementy na prasečím ostrově. Jsou tam, ale. Ale na hlavní části, kde přistávají a jedí turisté, tam se zasažená místa asi čistí, protože tam jsme žádný problémek tohoto typu neobjevily. Kus dál je to ale o něčem jiném, protože kdo by furt uklízel celý ostrov. A tak jsme byly svědky události, kterou jsem já pochopila blbě, ale Vanda mi ji večer vysvětlila. To tak najednou začaly německé děti po kotníky stojící ve vodě děsně řvát. Hysterie level milion. Vanda v tu chvíli zmínila exkrement, ale já měla za to, že jednoho z těch dětí. Velikost na to tak jako i měly. Matkapřiběhla, děti ošpláchla a vytáhla z vody. Jak mi ale osvětlila Vanda, nebyl to lidský exkrement a už vůbec nebyl těm dětem nějakým způsobem vlastní. Ano, pig island zapracoval. Tedy spíš některé pig na něm. Takže tolik k tomuto tématu.
Druhým tématem je naše bydlení v Bangkoku, ale to zmíním o chvíli později.
Ráno po snídani jsme totiž zase jely na výlet. Ona totiž Vandička zatoužila po slonech. Malinká holčička. No jo, jenže se slony je to těžké. Dbá se na jejich psychický vývoj. Jednak. Druhak co si budeme, peníze takových výletů jsou na vysokém levelu báthů. A tak jsme nakonec vybrali krátký program krmení slonů. V jednom z místních zařízení, které o slony pečuje. Dojely jsme na místo minivanem, který turisty posbíral v hotelích v okolí. Vyslechli jsme si poměrně dost emotivní přednášku o tom, že paníje taková druhá máma zachráněných slonů. Jako nic proti. Ale paní to vypráví minimálně 2x denně. To jí ten smutný výraz a slyzy v očích jako úplně nevěřím. Každopádně jde o malé zařízení, mají sedm slonů. Některého zachránili z cirkusu, jiné z práce v lesích, dalšího z vožení turistů v klecích. Sloni žijí volně za domem (a to nám tedy nikdo neukázal), v "klecích" to je v uvozovkách, je to prostě ohrada pod střechou aby byl stín - stojí ne dvě až tři hodiny denně pro to krmení od turistů, které je částečně živí. Nevím, nedokážu posoudit. Ale paní vyprávěla dost zaníceně, vyprávěla o stravě a při tom jsme jim plácali koule z rýže, banánů, uvařené místní dýně, soli, proteinu z rýžových slupek a tamarindu. Pak když bylo doplácáno, tak jsme šli krmit. Mezitím přivedli i ostatní slony a my se všichni (ve skupince bylo asi 12 lidí) vrhli na krmení. Paní ještě informovala, že když se slon bojí (jakože tady je prý ještě některé úzkost z lidí přepadne), tak couvá. Takže i na to jsme byli připravení a když k tomu někdy došlo, stačilo si ho přestat všímat a během chvilky zase chtěl rýžové koule nebo pak na doražení banány.
Po dokrmení a dofocení jsme zase šli zpět do auta a jeli do hotelu. Za celou dobu se nic neetického slonům nedělo, takže lze doufat, že jde o slušnou záchranou stanici. Ani nežádali další platby, nenutili suvenýrky, ač jich tedy pár na prodej samozřejmě měli.
Po návratu jsme se plácly k moři (a vydyndaly matraci na lehátko, což jsme zjistily až ráno, že je vůbec v hotelu mají) a objednaly si thajský ledový čaj (to jsou ty oranžové nápoje, co občas míváme na fotkách). Byly jsme naložené v moři celé odpoledne a v mezičase jsme řešily problém bangkokského hotelu. Ten jsme totiž ještě neměly zarezervaný. Včera jsme ho chtěly booknout, ale ejhle. Při přeskakování ze stránky na stránku se stalo, že přeskočil datum. Na červen. A já to omylem koupila. A samozřejmě nevratnou rezervaci za výhodnou cenu. Jenže - Agoda i tak nabídla, že se hotelu zeptá, jestli storno i tak povolí. Mezitím jsme ale souběžně psaly do hotelu taky, abychom ale zjistily, že Agoda je vůbec nekontaktovala. To bylo včera. Dnes jsme si tedy dál dopisovaly s podporou na Agodě, kdy po několika e-mailech vylezlo na povrch, že oni hotel nekontaktovali, ale dali nějaké třetí straně úkol to udělat.. Výborná situace. Agoda už vcelku přestává komunikovat a my musely hotel koupit podruhé. Přitom asi máme vel´mi malou šanci, že dostaneme peníze zpět. Malinkou naději máme v tom, že máme potvrzení hotelu o tom, že je Agoda nijak nekontaktovala, což možná můžeme zkusit později řešit přes chargeback, ale těžko říct. Doufat můžeme.
Pak byl čas se odvalit z pláže a klasicky, jako každý večer tady, jít na večeři do našeho oblíbeného stánku u silnice. Vanda si dala "morning glory" a rýži a já pánovo úžasné zelené curry. K tomu ještě smoothie a když jsme platily, zrovna projel kolem pán se stánkem, který dělá palačinky. Takže jsme se u něj zastavily, počkaly až doparkuje vozík a objednaly jsme si opět jednu palačinku s mangem a čokoládou.
Pak už zbývalo jen vyzvednout vyprané prádlo. Bylo ho docela dost na to, že jsme praly jen to nezbytné, které potřebujeme do konce dovolené (3,5 kg za celkem 140 báthů, kilo za je 40 báthů).
V hotelu jsme pomalinku začaly balit a také jsme začaly řešit i výlet v Bangkoku, který považujeme za "must have" (tedy především Vanda). To se zatím moc nepodařilo dotáhnout, ale zítra je také den. Paní z recepce také telefonovala, zda na zítřek potřebujeme odvoz, ale ten už máme také zařízený. Nicméně je to od ní moc pěkné, že se stará.
Pro informaci, na Koh Samui jsme celou dobu bydlely v hotelu AURA . Za nás je super, jiný pohled bychom ale asi měly v sezoně, když by byl plný hostů. Teď jich je tu ale jen pár a tak jsme moc spokojené.
V Bangkoku jsme při první návštěvě bydlely v Royal hotel chinatown Bangkok a budeme tam bydlet i podruhé. Je kousek od metra, výborné snídaně a spalo se nám tam skvěle, jak miminům :)
Žádné komentáře:
Okomentovat