Ráno jsme se musely ale z postele vykopat. Máme pokoj bez okna (protože cena) a ten má tu výhodu, že vás nevzbudí slunce :)
Ale v devět už se nám povedlo být na snídani. Ta se podává ve 14 patře a má tudíž skvělý výhled až na řeku a na miliony chrámů okolo. Snídaně je jak evropská, tak asijská a třeba zelené curry bylo vážně vynikající, i když jsme spíše na klasiku, takže jsme měly vaječnou omeletu jako hlavní snídaňový chod.
Po snídani jsme se vypravily na metro a popojely dvě zastávky k Vat Pho. Zajímavostí tohoto chrámu je, že uvnitř sídlí škola masáží, takže jsme i chtěly dát masáž, došly jsme ale na místo až po prohlídce areálu a paní nám vysvětlila, že OK, ale musíme hodinu počkat. A to už se nám fakt nechtělo.
Hlavním tahákem chrámu je velký ležící Buddha. Vypadá jak ze zlata, ale není - je sádrový a zlatem jen oplácaný. Prochází se kolem něj ve štrůdlíku, ale v jednom místě je udělaný takový výzub v zábradlí a lidé se tam fotí. Normálně na fotku stojí frontu. Jenže to by se tam nesměli nacpat indové. Těm jsou fronty fuk. Takže fronta musela počkat, než se výprava indů vyfotí. Ten nejdrzejší se pak chtěl fotit i jen s Vandou,a le ta to důrazně odmítla. Jednak nestáli frontu, zdržovali a jednak kdyby souhlasila, zbytek výpravy se na focení s Vandou určitě vrátí...
Ve zprávách před odletem proběhlo, že je v Bangkoku 40 stupňů a bohužel je to pravda. my, co jsme letěly téměř ze zimních bund to snášíme fakt blbě. Takže jsme promptně usoudily, že královský palác už nedáme ani omylem. A taky jsme si všimly, že kolem chodí podezřele moc holek nazdobených v něčem jako sárí. A tak jsme začaly googlit a našly to. Plno půjčoven po městě. Bylo jasno.
Vypravily jsme se na Vat Arun. To znamenalo nutnost přepravit se přes řeku. Cestou k přístavu jsme si koupily ledové kafe. Vanda chtěla s kondenzovaným mlékem a objednala si vietnamsky "cafe sue da" a překvapivě pán naprosto jasně pobral, co chce. Zajímavá věc.
Přeplout řeku jde za mrzkých 5 bathů na osobu. Na druhé straně řeky jsme objevily klimatizovanou půjčovnu a nechaly se navléct do tradičního thajského oděvu. Tuhle práci holkám moc nezávidím, protože obě jsme byly totálně zpocené a ony na nás věšely šaty i šperky. Pak nás paní i česala a pravda, byla ze mě dost nešťastná. Ale rychle i sama pochopila, že hřeben na to používat nebude a jela jen prstama :)
Pak jsme došly do chrámu, zaplatily vstupné a šly dovnitř. Mimochodem, všude se vstupné o stovku zvedlo, oproti všem průvodcům...
V chráimu pobíhalo hodně asiatek s osobními fotografy. Tak jsme jim občas šlohly nějaké super fotografické místo. Nicméně stejně to šlo blbě. Jednak nám slunce svítilo do očí, jednak jsme byly upocené a rudé...No, nejlepší jsou fotky, kde jsme zády :-D
Netrvalo dlouho a já už byla celá uvařená. Fotek máme milion, tak jsme prohlídku ukončily, dobelhaly se k půjčovně, převlékly se zpátky do civilu a vyrazily zpět lodí na naši stranu řeky. Hledaly jsme něco k pití, až jsme našly prodejnu džusů. Tady je to trochu těžké. Turistické místo se rovná turistickké ceny. A tak přestože jsme včera večer na rušné turistické ulici platily za jeden džus 50 bathů, tady to bylo 100. Jako ano, furt to není ledvina, ale i tak se nám to trochu nechce platit. Nicméně objednala jsem si thajský čaj - netuším co to je, protože to má rezavou barvu, ale je to jednoznačně super pecka. Takže spokojenost.
Nicméně už tedy evropský organismus vykřikoval, že má všeho dost a tak jsme se odplácaly na metro a dojely se schladit do hotelu.
Tady nutno říct, že se učíme z vlastních chyb. Loni v Hanoji to bylo peklo se stejnými teplotami, možná i vyššími, než má teď Bangkok a tak jsme věděly, že bez hotelu s bazénem to nepůjde. A tak jsme se mohly jít chladit i na střechu do bazénu. Jen Vanda ještě skočila dolů do přízemí do obchodu 7/11 pro zapečené sendviče, protože už měla hlad, A mohlo se jít plavčit.
Po vychlazení v bazénu jsme se oblékly a vyrazily na večeři. Tentokrát jsme šly najisto. Do rodinou prověřené "zaplivané uličky". Když byl v Bangkoku v únoru můj bratr, objevil, že v téhle uličce dělá paní výborné Pad Kra Pao. A protože uličku máme 300 metrů od hotelu, šly jsme to zkusit. A vážně. Já byla ukrutně spokojená. Vanda trochu méně, ale to bylo tím, že si objednala jídlo bez masa a tak paní kouzlila zeleninou. Bylo vidět že na takové objednávky moc zvyklá není. Cena za večeři 110 báthů.
Cestou zpátkyk hotelu jsme si ještě koupily fresh (Vanda tu má problém, že často dělají "smoothie" s cukrem a smetanou a nechutná to dobře). Za mne byl výborný (mango), ale Vandě furt něco vadilo. A tak ho nechtěla a o kus dál si koupila čínský dezert v podobě nějaké kuličky, barevné nudle, kokosové mléko atd. Nic moc tedy :-D
Pak už jsme se vrátily do hotelu a právě přemýšlíme nad zítřkem. Chtěly jsme výlet, ale jet ho místními busy v tomhle počasí je sebevražda. Zkusily jsme recepci, ale mají nabídku hodně drahou (na zítra je k dispozici už jen private tour) a zkusily jsme paní před hotelem (s jmenovkou Tour information) - tu Vanda dotazem dokonce vzbudila a tak jsme z ní nic kloudného nedostaly. Jen si ťukala do kalkulačky 74747474. Pak přešla na dolary s myšlenkou, že výlet stojí přesně 34,20 dolaru a to už jsme debatu vzdaly :-D.
Žádné komentáře:
Okomentovat