Dnes nastal poměrně speciální den.Vstávaly jsme totiž na budík. Už v půl osmé! V osme jsme šly na snídani a v 8:45 jsme už čekaly na recepci na vyzvednutí minivanem. Jedeme totiž na výlet!
Když jsme zjistily, že tu žijí růžový delfíni, usoudily jsme, že je musíme vidět. Jenže to samozřejmě bylo komplikované. Když jsem zjišťovala, jestli jsou na těch tour delfíni opravdu vidět, dozvěděla jsem se za a) že je reprodukční období a že tedy moc vidět nejsou za b) že se chovám brutálně nezodpovědně a podporuji vykořisťování přírody. Na poznámku, že jaké vykořisťování, když delfín žije volně v přírodě a na daném místě být nemusí, když nechce si mne paní zablokovala :) Nicméně tedy moc jasných odpovědí jsme nezískaly a tak nezbylo, než to risknout. Pomocí aplikace klook (asijská obdoba třeba getyourguide, už jsem ji používala v Koreji) jsme si objednaly zájezd.
Netrvalo dlouho a minivan dojel. Už v něm seděla francouzka se dvěma syny, pak přistoupila rodina ukrajinců a nakonec tři rakušané. A tak jsme se dozvěděli, že ukrajinci jsou z čech :)
V přístavu jsme vyfasovali náramky podle tour a vyrazili jsme k lodi. A jen co jsme si do ní nastoupili, spustil se slejvák, Poměrně slušnej. Vtipné bylo, že do lodi trochu pršelo a slečna naproti to vyřešila po svém, svlékla se do plavek. Rozhodla jsem si taky sundat košili, což znamenalo nejdřív sundat záchrannou vestu, kterou už jsme měla na sobě a pak košili. Než jsem si stihla vestu zase vzít, už vyváděl pan průvodce, že bez vesty to nejde a že si ji musím hned hned oblékout.
Motorovým člunem jsme byli během chvilky u přístaviště trajektu Surat Thani. Zajímavá věc. Co jede trajekt skoro dvě hodiny má člun za dvacet minut. No ale po delfínech ani vidu. Ke všem nejistotám se přidal asi ještě i faktor počasí. Nakonec tedy jeden delfín stydlivě jednou kolem proplaval. Nebyl ale celý růžový, měl jen růžový čenich a vrchní část ploutve. No nic moc. To se s tím výletem na Kokořín vůbec nedá srovnat tohledto.
Další zastávka byla u korálového útesu. Drobet jsme si zašnorchlovali. Tady asi navíc začal můj úspěšný den, protože když jsem chtěla za Vandou vyskočit z lodi, krapet mi noha podjela a z lodi jsem spíše vypadla... No ale dopadla jsem do moře tak jako tak, že. Takže se mohlo začít šnorchlovat. Viditelnost ale také byla dost zhoršená, i když moře bylo samozřejmě stále hodně teplé.
A zajímavá věc, od šnorchlování už nebylo nutné mít na člunu záchranné vesty. No, bez komentáře.
Dojeli jsme na poslední zastávku, prasečí ostrov. Zpočástku jsem si říkala co je zajímavého na prasetech, ale prasata procházející se po pláži u moře jsou poměrně zajímavá. Ten kontrast mne dost bavil.
Pak už se jelo zpátky do přístavu a posledním bodem výletu byl oběd. Rýže, sweet and sour zelenina s mořskými plody, kuře a meloun. Proč ne.
Následoval už jen zase rozvoz do hotelu a konec výletu.
My se s Vandou ještě na chvíli mrskly k moři, ale byly dost velké vlny, až bylo trochu i nebezpečné. Ono totiž jsou v moři kameny. Poměrně velké a hladké, ale neplatí to 100%. Normálně to nijak nevadí, protože člověk vidí, kam šlape. Ale u rozbouřeného moře už na dno vidět není. A to si člověk i najde písečnou část, ale jednou ve vlně nadskočí a hned je zas jinde. No a tak když jsem několikrát blbě šlápla, tak jsem to vzdala. Na chvilku jsem se ještě upíchla do vířivky v bazénu, ale pak už jsem to vzdala úplně a šla se osprchovat domů. Vanda si ještě chvilku četla na lehátku a pak přišla za mnou.
Vybraly jsme si i oblečení, které je potřeba nutně vybrat a vypravily se kolem prádelny na večeři. Jenže pokračoval můj smolný den. U prádelny byl hodně vysoký schod a já ho vůbec neodhadla. A tak se stalo, že jsem doslova padla do prádelny, paní pradleně k nohám. Potloukla jsem se kvalitně. Paní pradlena se tedy strachovala, zda žiju, ale samozřejmě jí to veselé přišlo asi tak, jako Vandě, takže když jsme šly stejnou cestou zpátky, už nás pan pradlen velmi vesele z dálky zdravil :) Nechápu jak je možné, že se mu to zjevně nestává často, protože tak blbej vchod do prádelny aby člověk pohledal.
No nic, došly jsme na místo kde jsme večeřely včera a Vanda si objednala Pad Thai a já Pad Kra Tao (vysvětlila mi teď Vanda, já ty názvy vůbec nedávám a nejsem schopna si je zapamatovat). Dnešní večer, asi kvůli počasí, se však rojily můry a bylo to hodně nepříjemné, protože na nás furt dorážely. I paní v našem hotelu pak upozorňovala, abychom nenechávali otevřené dveře do pokoje...
Pak si Vanda ještě vymrnila mangovou palačinku, ale dobře udělala. Byla naprosto skvělá.
A narvané k prasknutí můžeme jít spát. Zítra nemusíme vstávat s budíkem! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat