Plán naší dovolené je řadou kompromisů. Jeden z nich byl, kam pojedeme z Bangkoku. Zatímco já chtěla spíš někam na sever, Vanda preferovala nějaký ostrov. Jakohodná matka jsem podlehla a nutno říct, že v těchto tropických teplotách jsem nakonec byla ráda, že jsem podlehla.
Obdobně kompromisní však byl výběr ostrova. Cílem bylo, aby přeprava netrvala moc dlouho, ideálně probíhala přes noc. Pak do toho ještě hodily vidle přírodní podmínky, když na mém původně vybraném ostrově (Koh Kood) jedno z ubytování (u malebné lagunky s domky na kůlech nad vodou) upozornili turisty, že zhruba od dubna se mění čas odlivu tak, že je přes den. Bylo těžké najít fotky za odlivu, ale z hlubin internetu jsemje vydolala a zjistila, že to nechci. Plus přesun sem znamenal 6 hodin jízdy plus trajekt a to přes den. Druhý vybraný ostrov se mi líbil moc (Koh Tao), ale můžu tam snad vzít Vandu pověstnou reklamacemi všeho možného, když je tento ostrov známý tím, že na něm vraždí turisty? (náhodný odkaz třeba ZDE )
No a tak jsme vybraly Koh Samui. Já vím, hrozně profláklý místo, ale viz výše.
Další dílo kompromisů byl i výběr hotelu, protože zase šlo o odliv a nejmenší škody. Takže ač se mi víc líbil západ ostrova, skončily jsme na pláži Lamai, protože jsem se dočetla, že jde o nejlepší pláž k plavání, tj s hloubkou, tj. by odliv nemusel tolik vadit. No uvidíme.
Každopádně tohle byly úvahy.
V Bangkoku jsme se nasnídaly ráno opět s výhledem na město, pak jsme si zabalily a šly se z hotelu odhlásit. Já pořád sledovala aplikaci Bolt pro taxi na letiště, ale jak to bývá, když aplikace slyší "check out", přepne do dražšího modulu :-D
Co hůř, nám řidiči stále odmítali náš požadavek. Přitom tu cenu na letiště nabízí sám Bolt, tak nechápu, přoč tedy nenabízí cenu, za kterou jsou taxi ochotná jet. Zkusili jsme i Grab, ale ten je v Bangkoku moc drahý a zkusili jsme i aplikaci "tuk tuk hop", kterou nám den předem poradil můj bratr. Jenže tuk tuk nejezdí na letiště. Takže taky nic. Zbývala poslední možnost poprosit recepci hotelu, aby nám sehnala taxi. Jenže jak jsme zjistili, takxikáři se zaplým taxametrem v podstatě v Bangkoku nejezdí a recepce vysvětlila, že asi nebude schopna žádného sehnat. Hmmm, internet holt vždy nedisponuje dobrou radou. Nakonec nás jeden řidič i přes Bolt přijal, po deseti minutách čekání ale napsal, že stojí v zácpě a navigace mu říká, že u nás bude za dalších 20 minut a to už začínalo vypadat tragicky, kdyby se ještě něco zvrtlo. A tak jsme řidiče odvolaly a vyrazily na metro. MHD na letiště slibovala cestu na hodinu a půl (!!!) a měla pravdu. Započtena byla cesta z hotelu, jízda metrem a pak i přesun na autobus a jízda autobusem. Autobus jel takový starý, rozhrkaný, za 30 bathů na osobu. Celkově tedy ve dnou stála cesta na letiště 148 bathů (metro plus bus).
Na letišti jsme odbavily kufry, daly si ledový čaj a počkaly na letadlo. Vanda u toho trochu trpěla,protože má za zlé paní v zaplivané uličce krevety do Pad Kra Tao. Může to být i něčím jiným, ale Vanda viní naše oblíbené místečko.
Let trval asi hodinu a byl úplně plný. Nebyly jsme si jisté, zda stihneme autobus do přístavu z letiště a tedy jsme neměly lístek předem, ale internetová fóra měla pravdu. Prodejce na let počkal a odjel až s námi. Cena za bus a trajet byla 500 bathů na osobu. Minivanem jsme jeli do přístavu více než hodinu a vlastně hned po příjezdu jsme se už naloďovaly. Stihla jsem jen koupit vodu. A vzhledem k tomu, že už bylo 5 večer, měly jsme už i hlad, ale naštěstí byl trajekt vybaven a my si hezky po asijsku koupily nudle, zalily je horkou vodou a večeřely jak královny Asie :)
Trajekt jel asi také hodinu a půl a v ceně byl i výhled na západ slunce :). Nicméně na Koh Samui už jsme dorazily za tmy. Hned u východu stála paní od taxíků a zeptala se kam jedeme, my jí to řekly, ona důležitě ukázala mapu, aby zdůraznila jak je to daleko, pak otočila list a ukázala ceník. Chtěla 1000 bathů za cestu. To jsme se jí vysmály s tím,že Grab (ano, tady na ostrově zas jezdí Grab a ne Bolt) jezdí za půlku. Takže prý ať počkáme, jestli nebude chtít jet na Lamai ještě někdo. Hmm. Tak jsme jí vysvětlily, že to ani omylem, vyšly jsme z přístaviště a zavolaly si Grab. Ten nás zhruba za půlku ceny odvezl do hotelu.
Tam jsme se ubytovaly, a protože je obchod 7/11 za rohem, vypravily se pro toustík, protože už úplně hlad jsme ani neměly. Cestou zpátky jsme se ještě zastavily u stánku pro smoothie a Vanda zavětřila možnost smlouvat. Bohužel mi to ale neřekla a tak jsme paní první nadhozenou cenu odkývala (chtěla 100 bathů za dva smoothie), protože to byla cena stejná jako v Bangkoku. No jenže. Jenže paní udělala smoothie, my ho vzaly, ochutnaly a - pfff. Neskutečně zředěné vodou. Takže jsme to hned reklamovaly, načež paní se vůbec nesnažila nějak to řešit, vytáhla jen peníze zpátky a čau. Jo. Ještě, že nejsme na vraždícím ostrově.
O kus dál, už skoro u hotelu měla paní smoothie ještě o 10 bathů na osobu levněji. Ale Vanda má smlouvací absťák. Takže jí místo požadovaných 80 bathů nabídla 70. Paní to překvapivě nepřijala. Byla se ještě ptát šéfa, ale ne. A to zas naštvalo Vandu, a zavelela, že žádné smoothie nebude. A tak jsem neměla smoothie, za které bychi těch 40 bathů ráda zaplatila :).
V okolí už jiné provozovny se smoothie nejsou, takže asi do konce pobytu na ostrově máme utrum :)
Nicméně už byloopět pozdě, takže byl akorát čas si jít lehnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat