V hotelu nabízí snídaně za 34 dolarů. To soudíme, že je zbytečně moc. Asi by to vyšlo levněji, kdybychom rovnou vzaly ubytování se snídaní, jenže když další den musíme brzy ráno odjet, bylo by to dost zbytečné.
A tak jdeme kusek za hotel, do doporučované kavárny Nanyang old cafe. Byla fajn, dělali snídaně s kávou za asi 10 dolarů, jen nebrali karty. Paní mne poslala vedle do stanice metra s tím, že tam najdu bankomat. Chvilku to trvalo, ale našla jsem, vybrala hotovost a objednaly jsme si vajíčka (se sojovou omáčkou a pepřem) a toust. Já nevím, co v té asii mají se sladkémi tousty. Vejce na hniličku a sladký toust. No... Káva ale byla dobrá, to zase opravdu ano.
Vrátily jsme se na hotel, zašly si na záchod a pak se vypravily k Marina Bay. Pěšky procházka do půl hodinky. Do zahrad jsme pak prošly nákupním centrem, protože bylo už hodně horko a centrum nabízelo klimatizaci. A pak jsme stály ve známých zahradách. Měla jsem už žízeň, tak jsme si nejdříve daly něco k pití v přilehlé Jurassic Nest foodhall, kde mají i dinosaury, které se v časových intervalech začínají hýbat. Zajímavá zábava pro děti.
Pak jsme si zaplatily 14 dolarů za stezku v korunách stromů. Nabízí se otázka, proč to dělám, když nemám ráda výšky. No ale Vanda mne po chodníku převedla a já z celé zaplacené zábavy viděla jen kobereček na chodníčku. No ale jsem zvyklá, není to poprvé :) Vanda se pak ještě vrátila si stezku užít ještě jednou bez šílené matky.
Přemýšlely jsme co dál a usoudily jsme, že toho stejně moc víc nedáme. A tak jsme se pomalu vrátily na hotel (přes okouknutí tumblerů ve Starbucks a zastávku v obchodu se suvenýry, kde já kupila Vandě k dnešním narozenínám orchidej prodávanou v modrém výživném gelu, která pak lze zasadit do hlíny a Vanda mi kupila ke dni matek magnetku). Do hotelu jsme šly stejnouc estou, kteoru jsme přišly, tedy nákupním centrem. A tam jsme to objevily!
Já už doma hledala čím bych Vandu na její narozeniny překvapila, ale nemohla jsem na to přijít. Zahrady v mrakodrapu s výhledem na známýhtel Marina Sands Bay jsou o víkendu zavřené, dělat rezervaci někde se mi chtělo, když jsem nevěděla co s časem a objednat na ráno brunch šlo jen bez výhledu. Ale teď jsme šly klem restaurace Gordona Ramsey. Jeho burgrárnujsme navštívily už kdysi v Las Vegas a byly jsme tehdy nadšené. Tak proč to nezopakovat. Zamluvit stůl na večer už nešlo, ale paní nám řekla, že půjde si počkat u vchodu a místo získat tímto způsobem.
Takže jsme se doplácaly na hotel, Vanda si zašla do bazénu a já zůstala na pokoji a chladila se pod klimatizací, přičemž jsem vyřídila takové ty věci jako je check-in na další let a podobně. také jsem objevila, že za hotelem je zastávka metra hnědé trasy, která vede k Sands Bay a tedy nemusíme 2 km pěšky. A že u hotelu je modrá linka, která nás s jedním přestupem navíc dopraví ráno na letiště. Plodné odpoledne.
Když jsme se na večer vypravily opět k Marina Sands Bay, v metru Vandu napadlo, že možná ráno potřebujeme jet dříve, než pojede metro. Poptala se u obsluhy a opravdu. První metro jede +/- v šest. Letadlo bysme asi stihly, ale Vanda si ještě chtěla prohlédnout letiště. Takže bude nutné taxi :(
U Gordona zrovna vůbec nebyla fronta. Ono jsme tam byly trochu po šesté, tedy ještě nezačal večeťový nápor. I tak sme dostaly vybrat zda sedět u baru, nebo venku. Počasí už bylo trochu lepší a tak jsme si sedly ven. Hned vedle klimatizace, takže se nám sedělo úplně nejlíp.
Objednaly jsme si přípitek a zajímavě jsme se neplánovaně shodly. Já chtěl gin s tonikem pojmenovaný Gordon, Vanda jiný pojmenovaný Ramsay :-D. Pobavilo to i číšníka. Předkrm jsme si daly na půl (burrata s rozinkami a červenou řepou) a Vanda si objednala butter chicken a já bohužel zaváhala a objednala jsem burger. Ve Vegas byl výborný, ale to byla burgerová restaurace. Tady nebyl špatný, ale asi jsem si mohla vybrat lépe. Vanda ale byla ze své večeře nadšená. P večeři jsme objednaly dezert (Vanda cheesecake a já ještě jednou gin s tonicem - byl výborný s maracujovým sirupem a bezinkou na ozdobu). Při té příležitostijsem se domluvila s číšníkem za dveřmi, že má Vanda narozeniny (ne, že by to Vanda nevěděla, ale...) a tak Vandě přinesli její dezert se svíčkou, zpěvem a nápisem Happy Birthday :)
Pak už jsme byly úplně narvané k prasknutí. Rovnou jsme v restauraci i vyřešily finanční problém (aneb htovost sme jinde než ráno u snídaně nepotřebovaly) - potřebovaly jsme se tedy hotovosti zbavit. Nebyl problém část útraty (37 dolarů) zaplatit v hotovosti a zbytek doplatit kartou. Tady se trochu zastavím u Singapurských zvyklostí trochu amerického typu. K cenám se až pak dopočítává daň. Takže snídaně nebyla (plácám od oka) 9,77 dolarů podle ceníku, ale byla 10,54. Trochu to mate. Naopak kladně hdnotím rovnou připočítané spropitné ve výši 10% útraty, protože zvyklosti se spropitným mne občas fakt překvapí a vlastně to nemám ráda. Tenhle systém považuji za lepší.
Nacpané jak žok jsme se odvalily ke světelné šou v Marina Bay, ale vlastně nás nezaujala. Barevně nasvícené vodotrysky. Nevydržely jsme tedy do konce, a přesunuly se na světelnou šou v zahradách. Ta se každý měsíc mění a nás čekalo téma "valčíky v zahradách". A úplně nás to představení ohromilo. Stromy různě barevně svítily a blikaly do hudby a vjemy byly všude okolo. Trvalo to asi 15 minut, ale bylo to super. Po krátkém čekání ještě nastoupila "polární záře v zahradách" kde nejdříve vypustili umělý kouř a do něj začali promítat zelené a mdré světlo. Jak se kouř pohyboval, pohybovala se i polární záře a vypadalo to opravdu zajímavě.
Pak už byl čas dojít na metro (a cestou se mírně ztratit, protože ukazatele nebyly vždy úplně přesné), dojet do hotelu, pobalit a jít spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat