Původně nebylo v plánu dneska zůstavat v Hanoji. V plánu bylo jet na výlet. Jenže. jenže jsou furt vedra a výlet by byl především přes poledne, kdy je nejhůř a jako bonus ještě do kopce. Sice většinu vyřeší lanovka, ale i tak. A tak jsme zůstaly v Hanoji a plán byl, vidět Pagodu na muří nožce. Zejména. Jenže. Jenže jsme netušily, že tato pagoda je v areálu velkého Ho ČI Minova mauzolea. Mrtvého Ho Či Mina jsme úplně vidět nechtěly a protože google mluvil jasně, obcházely jsme mauzoleum a obcházely, dokud nám nedošlo, že to pochodové cvičení je zbytečné. A když nám to došlo, nastal střet se socialistickou realitou. Aneb státní zaměsdtnanci jsou protivní jak kyselá prdel. Ono už to trochu predikovaly banky, kde se hraje židličkovaná a vyplňuje se tuna papírů,a le tady na vstupu do areálu to bylo echt zajímavé. Aneb dozvěděly jsme se, od paní z ochranky, která nejdřív zmateně říkala něco o ručníku, že dobnitř se nesmí s nahými rameny a koleny. Heh. Asi aby to Ho Či Mina nepobouřilo. Chvíli to dohadování trvalo, za námi se kupili další turisté v šortkáích, až paní nevydržela a natvrdo nás vyhodila, ať vypadneme. No a socialismus v kostce - hned se k našemu davu spoře oděných turistů přihrnuly vietnamky s šátky na prodej :-D. To jsme odmítly podporovat, usoudily jsme, že kdo je tady Ho Či Min, abysme se kvůli němu ve vedru oblékaly, a vyrazily jsme dokončit okruh kolem areálu mauzolea. Ono podobná scénka se odehrála o chlup dříve, když jsme přecházely koleje. tentokrát u té úplně nejhlavnější vlakové uličky. Tam je zákaz vstupu, koleje zahrazené. Ale. Ale před hrazením stojí majitelé kaváren. A chceš jít dovnitř? Pojď ke mně, to nebude problém. Zákaz nezákaz, oblečená, neoblečená, atd. Na hlavu postavené všechno. Když dovnitř nechceš, neopovažuj se postavit na koleje a fotit. To se nesmí, je to nebezpečné :-D
No nic, obečly jsme mauzoleum a došly ke starému královskému paláci z 11 století. tam se normálně mohlo. Tedy po zaplacení směšného vstupného 30 tisíc dongů (cca 30 korun). Už jsme pomaly měly dost a tak jsme si v areálu sedly na ledovou kávu. Paní barmanka ale dost šetřila kondenzovaným mlékem a když sio trochu Vanda řekla,, dostala celou piksličku, ať si doleje. No jistěže, to by Vanda nesměla být naše. Při dolévání mléka piksličce upadl vrch a kondenzované mléko bylo všude na stole :-D
Pak už vedla cesta do hotelu, u kterého jsme si ještě koupily džus na osvěžení a Vanda u své staré známé i kus jackfruitu. Poledne jsme tedy opět přečkaly v hotelu.
Následovala opět cesta do víru staré Hanoje. Začalo se šeřit a pomalu pršet a tak Vanda vymyslela, že bysme mohly dát masáž. A tak zjišťovala kolik kde a jak, až domluvila pedikůru. Svoji za 100 tisíc, moji za 70 tisíc, protože já nechtěla odlakovávat nehty. Sedly jsme si, pedikérky nám umyly nohy a začaly pracovat a venku začal strašný slejvák. A pak začalo představení. Pedikérka nejdřív na Vandu, jestli nechce peeling. Pak i na mě. A že za 130 tisíc. Já to nejdřív pochopila, že celkem, tak říkám, že jo. Vanda ale začala být nespokojená. Vyžádala si ceník a začala diskutovat s pedikérkou, že co že to je. Že normální pedikůra není jen omýt nohy, odlakovat a nalakovat. Že to znamená se i o nohy postarat. A že tedy proč platit navíc něco dalšího. Pedikérka jí něco vysvětlovala, pak zavolala posilu. Ta se do Vandy obula, že má kvalitní laky a kdesi cosi a Vanda furt tvrdila, že není na pedikůře poprvé a že nebyla řeč o dalších příplatcích a že cena vyleze výš, než platí doma... Do toho Vandu posila furt měla za američanku, takže to furt směřovala na zvyky v americe....Vanda si povídala svoje o podvodu a mně už to přestávalo bavit. Nicméně měla jsem ostříhané nehty na jedné noze, pravda, holky, něco udělaly. A tak jsem našla drobné co jsem měla v peněžence, položila je na stůl, zvedla se a šly jsme. Bába za náma ještě běžela, že je to hrozně málo, Vanda argumentovala tím, že vlastně nic neudělaly a že za odlakování nohou je to hodně... No bylo veselo. Takže za umytí nohou a odlakování Vandiných prstů jsme jim nechaly 38 tisíc (38 korun). Asi až až.
Pakjsme zašly s umytýma nohama do supermarketu (v tom dešti se fakt šiklo mýt umyté nohy). Vanda si nakoupila zásoby potravin domů, a vyrazily jsme zkoušet šaty. Já tedy nadšená nejsem. Vandy šaty jsou krásné, i když za mne - vypadají jak svatební :-D. Další nevím, ty paní ještě neměla.
Odnesly jsme pak nákup do hotelu a vyrazily na večeři. Pomalu i přestalo pršet a tak jsme šly do oblíbené vývařovny na Pho a pak se pomalu procházely městem a Vanda nakupovala. Opět smlouvala ve velkém a já u toho fakt nemůžu být. Nákup hůlek mohla mít paní za lepší peníz, protože Vanda chtěla pět párů. Ale řekla deset a paní jí tedy v klidu za původní cenu prodala dvojnásobek hůlek. U trička to bylo podobné. paní chtěla 150 tisíc, Vanda ji táhla dolů, až došlo na situaci, kdy paní tvrdila, že tričko sama koupila za 130, ale prodala ho za 120 :-D
Vanda je prostě dobrá a hlavně ji to děsně baví. :-D V tomhle je super parťák babka s jackfruitem, protože na ní je vidět, že jí debaty s Vandou baví taky :-D
Každopádně když zase začalo lejt, vrátily jsme se do hotelu. Zítra nás čeká výlet...
Žádné komentáře:
Okomentovat