Ráno se vstávalo brzy. Už v 6:30 byla plánována na horní palubě lekce Tai-chi. Šla jen Vanda a nakonec cvičilo asi jen čtyři nebo pět lidí. V sedm byla snídaně a pak se odplouvalo, Schválně jsme si vybraly trasu lodí dozadu do zátoky, protože tam se ještě drží pár tradičních rybářských vesnic na vodě. Jinde nejsou, vláda je systematicky ruší pod záminkou dostupnosti lékařské péče a školního vzdělání, ale možná prostě jen vadí turistickému ruchu. Ono celá zátoka Ha Long je jeden velký turistický lunapark. Strašně se tam staví další a další ooobr velké betonové hotely, je tam velký lunapark atd a tak asi není vhodné koukat na chudé rybáře mezi útesy. To co jsme ostatně viděly my, byla asi z 90% turistická atrapa rybářské vesnice na vodě. I s kavárnou a galerií (kup si obrázek jen za 15 dolarů a za stejnou cenu si tu dej oběd. Takže jsme sice viděly to, co jsme vidět chtěly, ale ve výsledku jsme asi byly zklamané. Korunu tomu dodala poslední zastávka – opět s perlami. Nejen, že zase přišly informace o tom, jak se vlastně perly pěstují, protože se pěstují cíleně, ale především bylo možné si perly koupit. A tady přišel Vandy čas. Sice se jí to zdálo drahé, na druhou stranu to vzala jako suvenýr. Prostě má perlu z Ha Long bay.
Nicméně tady musím odbočit k Vandy narozeninám –
darovala jsem jí Glamping (tedy takové nóbl spaní v přírodě). Sama o tom
mluvila, že to chce. Ale už neřekla, že to chce pro Františka. A tak pár dní po
narozeninách přišla s tím, že je zklamaná a smutná. A Glamping měl tu
skvělou vlastnost, že šel stornovat. A tak jsme to stornovali, a Vanda si
koupila tyč domů na pole dance. A měla radost z narozeninového dárku číslo
2. Jenže se ukázalo, že tyč na pole dance má vadu a pr Vandu je nepoužitelná. A
tak se Vanda pokoušela ji prodat. To se jí povedlo i se ziskem 1000 korun (jak
to dělá fakt nevím) a k narozeninám si koupí novou tyč (dárek číslo 3),
ale ta je levnější. A tak si k narozeninám (dárek číslo 4) koupila právě
tu perlu. A uprostřed ničeho, byl nejen obchod s perlami na vodě, ale
brali i karty. 😊 No, později se ukázalo, že terminál nemají
bezkontaktní, ale pro zákazníka všechno a tak paní dojela na naši loď, kde jsem
měla kartu fyzicky, a mohla jsem jí zaplatit tedy kartou. Pohoda 😊
Pak už to šlo poměrně ráz na ráz. Museli jsme si zabalit a
opustit pokoje, následoval dřívější oběd (divnost nošení na stůl nás už ani
nevzrušovala a ano, rýže přišla opět skoro poslední) a asi v půl 12 jsme
byli v přístavu a ve 12 jsme vyjížděli směr Hanoj.
V tu chvíli se z toho stalo trochu sledování času.
Domna jsme totiž měly plán – Vanda má 14 dní dovolené a tak já zůstanu ve
Vietnamu o týden déle. A tak tohle byl Vandy poslední výlet a zítra letí domů.
A když já přemýšlela co dělat dál a kam jet, našla jsem možnost výletu, který
pořádá už zmíněná paní Mai. Jenže to znamenalo odjet ještě odpoledne po návratu
z Ha Long bay. A tak jsem koukala na hodinky, zda stihnu odjet (a ještě si
vyzvednout u švadleny šaty).Nakonec jsme byly ve tři v hotelu. Přeházely
jsme věci z batohu do batohu, a vyrazily jsme ke švadleně. Ta měla vše
připravené a tak jsme si to jen vyzkoušely,. Vanda ještě požadovala drobné
úpravy, zaplatily a šly. Daly poslední džus a došlo na loučení. A v tu
chvíli to tedy bylo echt drsné a výborný nápad začal vypadat méně výborně.
Plakaly jsme obě.
Mne vyzvedl Grab a vezl mne na autobusové nádraží, kde na mě
čekal instruovaný řidič ze spacího vozu. Ťěšila jsem se na spací autobus jak o
něm vyprávěl Marek, ale bohužel. Byla to zase ta soft spací verze, kterou už
jsme s Vandou jely. Nastoupila jsem, a vyrazila na cestu do 5 hodin
vzdáleného Nghia Lo.
Žádné komentáře:
Okomentovat