Ráno jsme si pobalily své saky paky a rozdělily je na dvě hromádky. Jedna zůstane v oji (a skládá se z velkého báglu), a druhou bereme s sebou (a jde o malý batůžek). Budeme přeci jen pryč jen jednu noc. Původně jsem myslela, že prostě objednám pokoj v Hanoji našim báglům, rozuměj objednám pokoj v kuse na pět nocí, ale nakonec jsem zjistila, že hotel je na výletní alternativy připraven a není problém si v něm nechat na noc batoh jen uskladněný.
Pak jsme si došly na snídani, a čekaly jsme, kdy si nás
přijde vyzvednout někdo, kdo ví kam jedeme :-D A někdy po osmé také dorazil.
Usadily jsme se do autobusu – turistické limuzíny. Noooo, sedadla byla
velkorysá, ale že by se v nich sedělo echt příjemně…to vlastně moc ne.
Cesta by trvala asi dvě hodiny, kdybychom jednak neobjížděli víc hotelů
v Hanoji a nesbírali lidi a taky kdybychom neměli čůrací zastávku. No,
čůrací a prodejní. Zastávka byla u obchodu s perlami. Jako ne, že by Vanda
o perle neuvažovala, ale vadil jí ten systém, si perlu koupit na parkovišti u
záchodů. Nicméně jsme obhlédly jak se perly získávají, protože to bylo součástí
prodejny. Pak jsme zase zasedly do autobu a zhruba do půl hodiny jsme parkovaly
v přístavu. Tedy já nejdřív myslela, že je to hotel a divila se, proč
další zastávka. Ale byl to přístavní terminál. Tady nás rozdělili do skupin a
nechali chvíli čekat. Asi ve dvanáct se šlo na loď. Nejdříve nastoupit do
menšího člunu, povinně si navléknout oranžové záchranné vesty (to se tu musí
všude) a dojeli jsme na větší loď kotvící opodál.Na ní jsme dostali welcome
drink a klíče od kajuty. Ta byla super. Vyfásly jsme třílůžkovou v prvním
patře. Ještě byly nějaké kajuty v přízemí, ale jestli vypadaly odlišně
nevím. Každopádně kajuta byla i s koupelnou. Velká spokojenost.
Pokud se někdo náhodou diví, že četl pozorně a stejně se
nedočetl o nákupu zájezdu, pak se divit nemusí. Nepsala jsem o tom. Deltu
Mekongu jsme měly ošéfovanoui tak napůl – už z domova jsme měly kontakt na
výbornou (a rodinou už prověřenou) průvodkyni v Can Tho. Proto jsme i
výlet v My Tho nechali koňovi (respektive recepci hotelu). Tehdy nám pán
připadal skvělý, ale nakonec (v porovnání s „Perlou“ z Can Tho až tak
dokonalý nebyl. Ač rozhodně měl výlet připravený také hezky). No a podobně to
bylo s výletem do Halong Bay. Kontakt na paní Mai jsem našla na www.vietnamista.cz . Byla všemi
doporučována a tak jsme si výlet pořešily u ní. Ono je vcelkujedno, kde se
výlet koupí, stojí to zhruba stejně všude. Jde spíš o kvalitu služeb a jejich
obsah (jak jsme se přesvědčily ostatně s pedikúrou včera).
Takže jsme se uvelebily na pokoji a vyrazily na oběd. Ten se
podával v jídelně, zatímco loď pomalu vyplouvala z přístavu.
K obědu toho bylo moc, jen to bylo podáváno zvláštním způsobem. Pro náš
stůl o šesti lidech vždy třeba talíř krevet dohromady. A pak talíř zeleniny a
zas talíř něčeho. Takže jsme si jednak museli vzájemně jídlo podávat, jednak
třeba rýži přinesli až ve chvíli, kdy už byla většina masa snězená.
Po obědě jsme si s Vandou vzaly plavky a vyrazily jsme
na horní palubu. Vanda se švihla opalovat na sluníčku, já zalezla do stínu a
kochala se výhledem. Asi ve tři hodiny jsme dopluli na místo první zastávky.
Přesunuli jsme se na menší loď a dojely k molu, kde byly naskládány
kajaky. Do těch jsme nalezli (na lodi nás jelo asi 15 celkem) a vyrazili mezi
skalami. Bylo to super a voda megateplá. Nicméně výlet se trochu zvrtnul, když
už jsme byli skoro na pláíži, na kterou jsme mířili. Pláž byla za jednou
skálou, a když jsme tam zahnuli, najednou nás překvapily ne vysoké, ale dost
silné vlny. V podstatě málokdo na plážičce (která měla si metr na šířku)
přistál. Většina na ní více či méně cíleně ztroskotala 😊.
Vtipné bylo, že jsme nasedali do kajaků, a každy dostal pod zadek svůj erární
ručník. No úplně zbytečně. Všechny byli mokré a nedala bych ruku do ohně za to,
že se na loď všechny vrátily.
Po vylezení z lodi jsme se mohli jít koupat. Jenže to
byl druhý kámen úrazu. Moře bylo běsně špinavé. Jakože fakt hodně. Sice jsme do
něj všichni vlezli, ale ne na dlouho. V tu chvíli také Vanda zjistila, že
nemá jednu náušnici. Dostala ji ode mne k Vánocům a zrovna nedávno ji
vyreklamovala za nový kus, protože původní špatně držela. No a pak stačí
dovolená a nemá nic…
Když se tedy rozhodlo, že jedeme domů, došlo na vylévání
vody z kajaků a pokusy nasednout a odjet. A jak se vilila voda
z jednoho kajaku a ten odjel, náš kajak se v přílivu zaplnil hned
v zápětí. Posádka, která jela s námi z toho byla viditelně
nešťastná. Nakonec většina lidí odjela, čímž nám s Vandou ale neměl kdo
pomoct s vylitím kajaku. A pán hlavní organizátor Vandu posadil do kajaku
k jednomu výletníkovi, se kterým předtím jel sám a mně vysvětlil, že bych
mohla jet lodí a kajak že se potáhne za ní. OK. Jenže nalez do lodi, která má
palubu dost vysoko. No, nakonec se to za cenu jedné mé modřiny na koleni
povedlo. Nicméně ještě před tím jsem dostala jedním uvolněným pádlem do hlavy
tak silně, že mám jednak bouli, jednak mi to shodilo z očí sluneční brýle.
Už jsem myslela, že je nikdy neuvidím, ale nakonec jsem je naštěstí stihla
odchytit.
Na lodi jsem se od poškrábaného a dobitého pána
z posádky dozvěděla, že je překvapen, včerejší výlet že byl úplně v pohodě
a dokonce nebylo ve vodě ani tolik bordelu a odpadků. No, co se dá dělat.
Dojeli jsme lodí zpátky k molu, nabrali chrabré kajakáře a vrátili se na
loď. Tam nás ještě čekala lekce vaření (jen jsme velmi vlažně balili závitky do
rýžového papíru) a happy hour na baru (kup dva drinky, dostaneš třetí zdarma).
Žádné komentáře:
Okomentovat