Zatímco večer jsem nemohla vůbec usnout (jet leg se začal projevovat), ráno jsem byla už v šest vzhůru díky přeletu dvou stíhaček skoro nad hlavou. A tak jsem se ještě chvílipřevalovala, pak jsem se dobalila a vyrazila jsem chytat Grab, aby mne odvezl na letiště. Šlo to tentokrák poměrně snadno a za mrzkých 116 tisíc mne na letiště dovezl. Pravda, pozdějijsem zjistila, že si připočetl skoro deset tisíc navíc, aniž bych věděla za co a tak, co se dá dělat, princip je princip, jsem tu skoro desetikorunu reklamovala. Uvidíme, jak dopadnu. Ano, já vím, Wandiny móresy, v praxi. A zdaleka jim dnes nebyl konec.
Na letišti jsem byla poměrně brzy a tak jsem nejdřív podnídala (banh mi a café sua-da), pak podala zavazadlo, nechala se zkontrolovat včetně zutých bot, a v tranzitním prostoru si koupila sušené mango na cestu. Letadlo bylo plné, a taky mělo zhruba hodinu zpoždění. Letiště Hue je malinké, asi jen pro turisty. Má celkem závratných pět stojánek na letadla, a to je všechno. A aby toho nebylo málo, nic na tohle letiště nejezdí. Tedy teoreticky by měl jezdit autobus Vietnam airlines, ale prakticky jsem ho nezahlédla. Taky tu nejezdí Grab. Asi cíleně, po rozkliknutí jsem viděla jen nabídku dvou motorek,ale u aut prázdno. Začala jsem se smiřovat s myšlenkou, že narvu batoh na motorku. Jenže ouha, ani jízdu motrkounikdo nepřijímal. Za chvíli se za mnou vynořil taxikář (takový ten klasický, který má přepážku v hale na objednání) a začal, že za 270 tisíc mne odveze. Vysmála jsem se mu. Slevil na 250. Díky, nechci. Začíná mi být horko a nemám tyhle vyjednávání z pozice "beze mne se stejně nehneš" ráda. Pak se projevil,že za 200 jezdí Grab a pod to nejde. Jak říkám, nemám tohle ráda. Taky mi bylohorko a to už jsem nepříjemná sama o sobě. Takže ani 200 neberu. Jenže není vlastně moc co řešit. Letiště totálně prázdné, všichni už odjeli a já tam na blbečka s batohem na slunci. OK,jediná možnost je vylézt venz areálu. Takže beru batoh na záda, jdu pryč z letiště, a ajakmile jsem za závorou vjezdu, stane se zázrak a Grab normálně naskočí. Beru taxi za 187 tisíc. Vítězství asi 15 korun od poslední nabídky,ale víc než stovku od té první. A aby to bylo ještě zábavnější, auto přijíždí z toho letiště... Některé věci se prostě chápou blbě,a le že je cesta z letiště dražší výrazně víc, než když poodejdeš kousek mimo platí i v Praze. Co člověk nadělá.
Dojela jsem k hotelu, ubytovala se (mám malinký pokojíček bez okna, ale moc pěkný) a místní paní recepční mne až překvapila, protože si se mnou sedla, dala mi vodu a začala na mapce vysvětlovat, co a jak. Jenže mi trochu rozházela hračky. Plány jsem měla jiné. Jde totiž o to, že jsem chtěla zítra prohlédnout zakázané město, pak jet na výlet, pak se přestěhovat, doprohlédnout místní památky...Jenže to nejde. Combo vstupenka na památky platí dva dny. Po sobě jdoucí. Plus věc trochu komplikuje to, že jsem sama. Paní nabízí privátní řidiče a průvodce (já ignorant fakt průvodce nechci), a to celé vychází jak půl ledviny. Budu muset jednak pořešit změny plánu (za a) ) a taky způsob dopravy (za b)
Odpoledne jsem se šla projít okolo zakázaného města. Bylo to fajn, je to komplex jak kráva a bylo horko. Taky semozřejmě spousta vnucovačů všeho. No, poměrně brzy jsem skončila v kavárně a musím se pochválit, našla jsem jednu úplně úžasnou. Místo kafe jsem nakonec zvolila jogurt (já vím, zní to divně, ale nic není lepšího na osvěžení v horkém dni, než jogurt, fakt) a pak jsem udělala tu chybu, že jsem šla na záchod. A zatrhla jsem se šaty o stůl, kolem kterého jsem procházela, a tam byl hřebík. A já získala skobuna šatech jak vrata. Paráda :(
Z kavárny jsem se šla ještě chvíli projít, a už zapadalo slunce a fotky vypadaly snad ještě lépe, než ty, co jsem pořídila odpoledne.
Zásadní chybu jsem ale udělala s večeří. Chtěla jsem místní specialitu, Bun Bo Hue. Polévka. Jedna je kousek od mého hotelu. Ano, bylo mi divné, že tam nikdo není (vedle lidé byli, ale zase neměli tu místní polévku). Ale i tak jsem to riskla. Paní mi dala polévku, ošatku s mírně unavenou zeleninou (to tu zvykem moc nebývá, ta únava zeleného chroští) a já začala jíst. Polévka byla dobrá. Jenže. Jenže když jsem snědla tak půlku, všimla jsem si, že po restauraci běhají krysy. Ne jedna, ale poměrně dost krys. A teď co jako mám dělat? Půl polévky už jsem lupla, teď už to nechat nemá vlastně smysl. Tak uvidím, jestli to přěžiju... Každopádně už vím, kam nechci. Paní není anina google, abych jí to v recenzi vytmavila. Tak nic. Pošušňání. Přitom paní z hotelu mi doporučovala restauraci, jen mně osobně přišla moc turistická....
Žádné komentáře:
Okomentovat