Vietnam - Hue no.1

Jak mi včera recepční zpřeházela plány, tak mne nutila i brzy vstávat. Že čím dřív ráno vstanu, tím méně mi bude horko. No nevím.

Ale vstala jsem opravdu docela brzy, dala snídani (takovou odlehčenou hotelovou výběrem, tedy omeletu, bagetu, kafe a passion fruit džus) a vyrazila do Zakázaného města. Cestou jsem se zastavila pro vodu (tady musím říct, že jsem podcenila vietnamce, protože samozřejmě uvnitř bylo plno kavíáren, ale také automatů s vodou a limonádami). A u pokladny jsem si koupila kombo lístek (420 tisíc (citadela plus dvě hrobky) , vstup jen do citadely 200 tisíc, nejvyšší kombo 530 tisíc (citadela plus tři hrobky), hrobky samostatně 150 tisíc, pagoda Tien Mu je zdarma). Původně jsem chtěla kombo celý, ale pak jsem si říkala, zda to fakt potřebuji a že když ne, tu jednu hrobku vždycky můžu dokoupit na místě.

A kolem deváté už jsem byla uvnitř. Jak jsem se bála, že budu muset odhánět nabídky průvodců, tak naštěstí ne. Je možné si ho vyžádat (individuální cenu nevím), je možné jít hromadněji s tour. Také je možný audioprůvodce (80 tisíc). Ale já se znám. Jak je mi horko, jsem utahaná. Jak jsem utahaná, dává mi práci být neustále na příjmu a zejména v cizím jazyce. To prostě naráží na mé limity. Navíc nejsem extra fanda historie. Stačí mi to z mého průvodce obecněji, víc se pokochám architekturou a jejím spojením s přírodou. Chápu ty, které prohlídka zajímá komplet. Já bych ale byla zpruzelá. Takže jsem si procházela areál podle svého. Je to ohromné místo s mnohaset letou historií. Ne vše se dochovalo, hodně bylo zničeno ve válce. Ale i tak je to naprosto úchvatné místo.Uvnitř citadely je několik částí, kromě císařského areálu tam jsou paláce, císařova čítárna, císařovo divadlo, zahrady (mimochodem se záplavou fakt oslňujících orchidejí). Dala jsem tomu čtyři hodiny a přiznávám, že jsem neviděla všechno.

Zato jsem si vyzkoušela virtuální realitu. Tak nějak jsem na to narazila a nekup to za 100 tisíc. Na čtyři minuty. Jak říkám,bylo mi horko, mozek někde v paralelním vesmíru. Takže mne posadili do takových sání jak pro Santa Klause, nasadili mi brýle, pustili na mne větrák a já 4 minuty létala nad Zakázaným městem. Jako fajn, kdyby to byla lepší grafika a ne jak ze hry z přelomu milénia. No jo, no :) 

Taky jsem celou dobu prohlídky obdivovala asiatky, které v oblečku s dlouhým rukávem, kalhotami a kloboukem chodily po areálu, často i s fotografem, a fotily se - a furt vypadaly úchvatně. Já byla spařená, rudá a skoro mrtvá.

Když jsem skončila s prohlídkou, venku se na mne zase vrhli nabízeči všeho možného. To prostě je nutné u citadely čekat. Taky se na mne vrhla jedna paní s mangem a ananasem. Šmahem jsem ji odmítla, ale pak si říkám, že proč vlastně ne. A tak jsem se druhé zeptala, kolik za ten pytlík nakrájeného manga chce. Chtěla 50 tisíc. Wanda by na mne mohla být hrdá. Vysvětlila jsem paní, že za padesát koupím mango doma, takže je to trochu směšné. Paní slevila na 40 tisíc. Tyhle tanečky moc nemusím, ale mám výbornou učitelku, tak abych to neprotahovala, nabídla jsem 25 tisíc. Paní po tom skočila hned, obchod uzavřen. Až mi to bylo podezřelý, tak jsem se ptala Wandy, jestli má přehled o cenách a Wanda by mi odkývala i těch 40. Tsss, nezkušené mládě :)

Pak už jsem si jen za hradbami města sedla u obranného vodního příkopu na ledovou kávu, u čehož jsem se bavila představami, jak je snadné do příkopu spadnout, stolička fakt balancuje dost na hraně. No a skončila jsem odchodem domů s cílem trochu vychladnout pod klimatizací.

V hotelu jsem ještě chtěla probrat s recepřní výlet, ale to je tady těžká řeč. Já nevám, možná přízvuky dělají své, ale paní mi nedokázala odpovědět na několik zásadních otázek typu "bude v horách menší horko"? No nic, domluvily jsme se, že zjistí obsazenost a dá mi vědět (nabídka hotelu byla asi o 10 euro nižší, než je ta na webu typu tripadvisor).

Když jsem vychladla, zjistila jsem výsledek jednání o výletu (domluveno) a využila jsem těžké výhody, že cestuju sama a tedy jsem si zavolala Grab motorku. Ta mne za mrzkých 20 korun (a zvětšení řemínku na přilbě, moje velká hlava prostě dělá v Asii problémy) odvezla asi o pět kilometrů dál, k pagodě Thien Mu. Pán pak prosil o dobré hodnocení a případně i tip, a protože byl má historicky první jízda z Grabem, rozmařile jsem souhlasila. Jenže tip jde dát jen od 5 tisíc výš, takže jsem mu rozmařile přihodila o 25% dýško. Doufám, že řidiči hodnotí i mne a jednou mi těch 25 procent (v přepočtu necelá pětikoruna) udělá službu až budu v nouzi :).

Jak jsem sesedla z motorky, viděla jsem jednak pagodu, jednak dračí lodě. To jsem asi neříkala. Včera mne paní recepční poučila, že dračí lodí se dá k pagodě dojet, loď tam počká, a odveze mne zpátky. A že umí soukromolu loď zařídit za 700 tisíc. No nejsem magor. Dotazy jestli to jezdí jako autobus úplně ignorovala. Já fakt nevím, co dělám špatně, obvykle se nikdy nedozvím to, na co se ptám...

Takže jsem si chtěla u pagody lodě vyfotit, ale naběhla na mě paní, jestli chci svézt. A že za 250 tisíc. To jsem odmítla. Tak začala šeptat, že aby to jiní neslyšely, že za 200. Tak jsem jí poděkovala s tím, že nechci, že se jen tak ptám pro informaci a šla dál. Paní zase asi nic nepobrala, takže šla na 150. Znovu odpovídám, že možná později a jdu. Prohlédnu si pagodu (mmch za ní je auto, kterým v roce 1963 dojel budhistický mnich do Saigonu a tam se protestně upálil proti politice jihovietnamského prezidenta. Ještě hustější je, že švagrová tohoto prezidenta to upálení komentovala jako "večírek s grilováním". Člověk by neměl blbý poznámky vyslovovat, takhle později tedy prezidenta a jeho bratra zavražili. "Chytrá" komentující paní měla ovšem štěstí, že zrovna byla mimo Vietnam). 

Po prohlídce areálu jdu k lodím a začlo to nanovo. Nová paní, nová loď, nové šeptání. Ale tahle paní mne štvala, začala na 300 tisících a nechtěla jít pod 250, tak měla smůlu. Vysvětlila jsem jí, že si vezmu Grab za 20 korun, ať neprudí a bylo. Samozřejmě turistické místo, tak stánky. Prošla jsem si je, okoukla co kde měli (spíš neměli) a vzala to ještě jednou kolem lodí. U další zase nabídka, zase šeptátní (to je fakt směšná taktika) a domluvily jsme se na 150 tisících. Že prý se pojede za půl hodiny. Tak jsem se šla projít. Na nábřeží to bylo jak v Praze na náplavce. Jen s tím rozdílem, že všichni konzumovali snad jen jednu věc, kterou jsem nedokázala idsentifikovat, ale rozhodně vypadala zajímavě. A pak mi paní narvala kelímek s tím, že to stojí jen 10 tisíc. No tak jo :) Překvapilo mne, že to bylo teplé (ale jak jsem viděla, existuje i ledová verze). Nedokážu říct, co to bylo. Nějaká forma pudinku nebo silk tofu, s kuličkami boba a přelité čímsi medovým, v čem byl ale naložený zázvor. Zvláštní to bylo,a le dobré. A jak tak sedím, jím a pozoruju řeku, najednou se zase objevila paní z lodi s tím, že ať dojím, aže za 20 minut jedeme. Fakt jí na mě záleželo :)

A tak jsem dojedla a šla k lodi (paní mi ukazovala, žeje číslo 595 a že musím k ní). Její uhánění mělo dost výhodu. Konkrétně, že jsem byla na lodi první. A takjsem si mohla sednout venku. Pak nastoupili ještě dva němci a vyjelo se, ale pak se ukázali ještě dva zájemci, a tak jsme se vrátili. A tehdy jsem to z první řady viděla. Protivná paní naháněčka, která nechtěla slevit, dala paní na lodi stovku, pade si nechala. Takže si myslím, že totální dno je sto tisíc,pod které by paní z lodi nešla ani omylem, ale musím říct, že těch 150 docela jako dno vypadalo...

Pluli jsme akorát za setmění a bylo to docela fajn. Řeka ve městě má vážně dlouhý břeh používaný nejen na procházky a sport, ale i na koupání, jsou tam půjčovny loděk i kajaků...je to fakt pěkný prostor. Co je vtipné, že loď staví asi tak dva km od místa kde bydlím plus na druhé straně řeky. Takže jsem si střihla ještě procházku. Najdou se na břehu nabízeči převezení, myslím, že to paní nabízela lidem vedle za 35 tisíc na osobu, ale nevzali to :)

Prošla jsem se, u řeky se připravuje zase nějaký program k výročí které bude a nacvičovaly se (asi) budovatelské písně, nicméně když člověk nevěděl co zpívají, bylo to fajn (a když jim za zády nevlála rudá hvězda).

Došla jsem si na večeři do restaurace, kterou mi včera doporučila paní recepční a byla jsem MOC spokojená. Vybrala jsem si cosi jako vietnamskou verzi tortill. Maso se zeleninou (taková směs s omáčkou), zelenina a  rýžový papír. Sám si motáš, namáčíš v arašídové omáčce. Výborné! Byla chyba tam nejít včera, ale určitě tam půjdu i zítra. A tak jsem nadšeně za večeři v ceně 90 tisíc, dala pánovi rovnou stovku. Dneska hýřím.

Pak už jen na skok k citadele, okouknout noční nasvícení a domů. Byl to dlouhý den...

V každém případě jsem ráda, že je tu zase ten starý dobrý Vietnam, který máme rádi. Saigon jsme minule minuly s tím, že jsem četla, že nemá smysl v něm zbytečně trávit čas. To bych podepsala. Ale tady, tady když odmyslím ten turistický výdělečný ruch kolem citadely, tady je to zase správně :)