Dneska jsem nikam nepospíchala, recepční mi život neorganizovala, takže jsem vstala stejně, jako včera :). Ke snídani jsem dostala místní Hue polévku (vypadá jako Pho, jen je v ní asi rybí omáčka navíc, možná ještě něco - vlastně bych asi volila raději Pho. Nebo překvapivě Hue polévku od paní s krysami (tedy, pokud by tam nebyly ty krysy)).
Po snídani jsem si zavolala Grab a za zhruba 40 tisíc jsem se nechala odvézt k hrobce Khai Dinh. Tentokrát byl řidič fakt super a jel krásně, ani jsem neměla v očích chvilky děsu. Hrobka sama je impozantní, v kopci, stavěná nahoru, vypadá krásně. Jen ale aby bylo jasno, mluvíme tady o historii hrobky, která byla postavená někdy kolem roku 1920. V podstatě novostavba...
Řidič mi nabízhel, že na mne počká, ale to mipřišlo takový divný a odmítla jsem ho. Když jsem pak chtěla Grab k další hrobce, Minh Mang, přijel zase on. Asi nakonec fakt čekal. Jenže mě to nedocvaklo. Tedy ne úplně. A tak mne odvezl zase za někjakých 20 tisíc k další hrobce a opět chtěl čekat. Chyba byla, že jsem úplně nesouhlasila. Ono tahle hrobka je dost stranou a hlavně (asi) za mostem v opravě a s kolonami (jak se později ukázalo).
No ale prohlédla jsem si hrobku, v přilehlé restauraci dala kokos, a začala shánět Grab domů. A ejhle. Ono tonešlo. Nikdo nepřijímal (jako kdyby nahodili vyšší cenu, asi bysme se domluvili, ale to taky nikdo nezkusil....). A jak čas utíkal, začala mne přecházet trpělivost. Tedy jeden Grab se objevil, ale bez připojení k aplikaci, ptal se kam jedu, koukal do mapy jak husa do flašky a zjevně neměl ponětí, co se děje. Takže toho jsem nakonec s díky vypoklonkovala, protože nechci jet někam, když řidič netuší kam.
Usoudila jsem tedy, že popopjdu k hlavní. Šlo se po silnici mezi banánovníky, bylo to docela zajímavé. Nicméně u hlavní silnice mi došlo, že mám problém. Viděla jsem ten most. A tak jsem rezignovala a zavolala auto za neskutečných 80 tisíc. Auto jízdu přijalo (ufff - už mi bylo fakt vedro) a za chvíli ale začly chodit vzkazy, že sorry, mám plné auto, můžete stornovat jízdu?. No, jenže já šla pěšky a bylo mi vedro. Takže ne, nic stornovat nemůžu. Dobré je, že Grab nabízí možnost překladu v konverzaci s řidičem, protože řidič psal vietnamsky. Takhle jsme si otočili sotnuj-nestornuju asi dvakrát, než řidič prohlásil, že tedy přijede. A přijel. A tvářil se jak děsnej kámoš, a nabízel odvoz do hotelu, a že na mě počká a kdesi cosi. Se fakt asi zbláznil, protože co si myslí? Že nejdřív se mne pokusí sbalit a já pak budu děsnej kámoš? Ono by to možná pochopil, kdyby uměl anglicky, protože při vřelém vítání při nasedání do auta jsem ho vítala slovy "ahoj, řidiči s plným autem", ale zjevně neuměl. A tak to zkoušel. No nic, někdy si člověk musí zkusit udělit tu jednu hvězdičku za jízdu...
Odvezl mne do "incense village" aneb "vesnice", kde vyrábí vonné tyčinky. Vlastně to není zajímavé. Není to vesnice, je to jedna ulice. Vonné tyčinky dělají jinak, než ukazovala paní v chrámu, která na to měla skorostroj. Tady se to dělá ručně, pomocí skoro zednické lžíce se válí vonná hlína po tyčince. Vlastně dobře, že tehdy u Hanoje se do takové vesnice nešlo snadno dostat, asi bysme byly s Wandou zklamané obě. Jako vystavené barevné tyřinky jsou efektní a instagramově zajímavé, ale jinak nic moc.
Tak jsem si alespoň dala kávu (salted cofee - překvapilo, je vážně dobré) a zase si zavolala Grab motorku, která mne dovezla domů. Vstupenky jsem měla ze včera a všeho všudy ježdění po okolí Hue bylo za nějakých 150 korun, včetně toho auta. Za mne dobrý. Lepší než komplet najatý řidič. Jen opět doporučuji, domluvte si, že na vás řidič počká. Čekání nabízejí zdarma a je to zjevně výhodné pro obě strany.
Doma jsem si trochu odfrkla, a vyrazila jsem podél řeky, prohlédnout si tržnici. Ta mne trochu zklamala. Je to směs všeho. Taková vietnamská :) Málo místa, hodně věcí. Chtěla jsem semínka "okry" a "vodního špenátu", ale jediná paní se semínky v tržnici tvrdila, že je nemá (to jí nevěřím), a to i když jsem to zkoušela překládat do vietnamštiny.
Vedle tržnice byl supermarket COOP, tam jsem si ještě koupila vodu a sušené mango na zítřejší výlet a pivo na zítřejší pobyt (budu bydlet mimo město, tak co kdyby to tam bylo horší se zásobováním) a pak si prošla město, dala si ananas - už jsem fakt dobrá, dostala jsem ho za 20 tisíc (paní začala na 50 jako minule s mangem, pak šla rychle na třicet, ale vysvětlila jsem jí, že jí to tam stojí celý den a tak dám dvacet a vzala to. Tedy už bylo vidět, že trochu nespokojeně. Já to ještě začnu považovat za sport! Ano, samozřejmě jí můžu zaplatit 50 (i když asi nemůžu, tolik u nás stojí ananas celý),ale smlouvání je jejich sport, tak se nemohou čílit, když ho hraju s nimi :)
Pak už byl skoro čas na večeři (rýže a kuřecí maso s passion fruit omáčkou). No a domů, pomalu zabalit a zítra se přesunuji z Hue o kousíček vedle do Hue. Anijsem netušila, jak hezky mi to vyšlo. Zítra je hlavní den oslav a mě se povede být mimo město. Nejdřív bych asi litovala, teď jsem ráda. Vypadá to monstrózně i tady. Podia, rudé vlajky všude, budovatelské písně na plné pecky. U toho být nemusím.
Žádné komentáře:
Okomentovat