Ráno svítilo sluníčko. Vypadalo tokonečně na zas hezký den, dokud jsem nevylezla ven. Venku totiž dost studeně fičelo. Asi přichází podzim.
Zašla jsem si na snídani do řetězce Coffe Bean a dala jsem si muffin s tvarohem a čaj. No, čaj. Bylo to začazené mezi čaji a já to úplně podle popisku (zase) nedokázala dešifrovat. Čaj s medem, mátou a čokoládou mi nějak nebyl jasný, ale jsem od narození průzkumník. Tak abyste věděli, co to je, bylo to kakao, ve kterém byly ponořené dva čaje a jeden z nich byl 100 procentěn mátový. To vše bylo zalité mléčnou pěnou jako na kapučíno, kterou jste ale vytáhli těmi pytlíky s čajem, když už jste to nechtěli louhovat. Takové podzimní pití. Překvapivě to nebylo zlé.
V plánu bylo jít nakupovat, než se vyhrnou davy lidí. Ale pak jsem si řekla, že jsem letos ještě nešla kolem potoka, ač u něj skoro bydlím, a tak jsem se prošla. V tomhle hezkém podzimu je u konce (u vodopádu) udělané posezení s tím, že knihovna. Takhle ráno si tam moc lidí nečetlo, každopádně je to moc pěkné zákoutí.
Když jsem vylezla na úroveň chodníku, zjistila jsem, že naproti se hraje a jsou tam nějaké stánky. Tak se asi kouknu (takhle vznikají ty nachozené miliony kroků). No nebyly to žádné trhy, jak jsem čekala. Bylo to něco náboženského a bylo to velké. Obejít to, aby se člověk dostal zpátky, trvalo vlastně na délku bloku. Jak obejít Václavák.
Pak už jsem se nenechala zdržovat a vyrazila na nákupy do Myeodongu. Jenže. Jenže je tam sice největší prodejna OliveYoung, ale - ale složitě jsem si vybrala krém který chci a oni ho co? Nemají! Obešla jsem ještě další obchody téže značky a nic. A tak jsem se vlastně vrátila až za náboženské sezení a testla obchody OliveYoung tam. A taky nic. A tak jsem to vzdala a koupila jsem sice krém od stejné značky, ne ne úplně ten, co jsem chtěla. Koupila jsem ještě něco i objednaného Wandou - ale furt nemám kosmeticky všechno.
Také jsem znovu zalezla do obchoďáku se spoustou šmuků a našla jsem tvořítko na onigri, takže jsem vzala sobě i Wandě. Jsem já to dokonalá matka :)
Pak jsem nákup odnesla do hotelu, trochu si odfrkla, ale fakt trochu, nějak sama neumím odpočívat - a vydala jsem se na metro. Je neděle, takže ideální den vyrazit do parku. k řece.
A to mne tedy překvapilo ve velkém. Ohromný prostor - lidé tam mají i půjčovny kol a dalšího vybavení a mohou sportovat, krom kol tam i hodně běhají - ale také mají na trávnících rozložené stany a tráví tam zjevně celé odpoledne, možná i den.
Most samotný (Banpo) je známý také z hodně korejských filmů a seriálů. Je dvouúrovňový, nahoře je normálně doprava, dole je to odpočinková zóna. Zase krom sportu se tam lidé procházejí, jsou tam odpočinková křesílka, polštáře, stany. Prodávají se tam ruční výrobky, ovoce atd.
Na konci mostu je pak i hodně stánků s občerstvením a to jsem najednouzjistila, že mám ukrutný hlad. A tak jsem si u prvního stánku koupila tteokbokki. To jsouválečky z rýžového těsta v rajčatové pálivé omáčce. Hlad je nejlepší kuchař a tak jsem to slupla jak malinu, jinak musím ale říct, že ač je to lepší než z pytlíku, furt to není mé nejoblíbenější jídlo...
Sotva jsem si s mističkou sedla, začala hrát hudba. A tak koukám, odkud hraje a ono u mostu a z mostu stříká voda. To je totiž tak - most čerpá vodu z řeky a po celé délce má pohyblivé trysky. A v pravidelných intervalech má své "vystoupení". Jde dokonce o nejdelší fontánu tohoto typu na světě. Jde o to, že jsem myslela, že tato vystoupení jsou jenm v noci. To se do proudu vody pouští i různá světla a je to taková duhová oboustranná fontána. Teď tedy most fontánoval bez barevného osvětlení a jen z půlky,a le to stačilo. Bylo mi jasné, že v tom počasí bych do setmění na místě určitě nevydržela.
Pak už jsem se vydala zpět k metru, dojela domů, cestou se dorazila trochou bezmasého bibimbabu a došla domů. Jsem vždycky večer utahaná jak kotě.
No nic, zítra je poslední den, bude předevšímnákupní, protože ještě furt nemám vše (a doufám, že nepřešvihnu váhový limit)
Žádné komentáře:
Okomentovat